„K droze přijít je pozoruhodně jednoduché. Největší díl jí pochází z Česka, kde metamfetamin vyrábějí malé laboratoře. Česká exekutiva odhaduje jejich počet na více než tisíc. Jen v roce 2011 jich bylo odhaleno 338, ale přes noc vznikaly nové…," přecházejí OÖN k tématu.
Rakouští konzumenti nakupují látku v malých množstvích většinou u vietnamských prodejních stánků přímo za hranicí. „Policie hovoří o mravenčích cestičkách a je relativně bezmocná. Počet zásahů sice stoupá, ale pašování zabránit nebo jej jen utlumit nelze. Kontroly sice byly zostřeny, ale odstrašit se jimi nedají ani dealeři, ani konzumenti," uvádí list.
Kolik „crystalu" ročně přijde do Horních Rakous, nikdo přesně neví. Jisté ale je, že množství stoupá. Sociální pracovníci a streetworkeři různých institucí hovoří o stále větším počtu závislých, kteří u nich hledají pomoc.
Kromě relativně nízké ceny je příčinou tak velkých problémů s pervitinem také jeho snadná dostupnost. Proto se OÖN po něm porozhlédly v českém příhraničí. „V internetu jsou přesné popisy, v jakých stáncích se ,piko´, kód pro pervitin, distribuuje. Pod nimi uvedené stánky ,Asia´ se nedají přehlédnout. To, že se tam obchoduje s drogou, ale na první pohled není patrné. Oškliví zahradní trpaslíci, falešované značkové oblečení a hodinky ,Rolex´ za 14,99 eura tu leží vedle mačet, samurajských mečů a paralyzérů. Hlouběji v shopech jsou trička s říšskou orlicí nebo komunistickými symboly. Obsloužen je jimi každý, dokud zásoba stačí," líčí deník.
Většinou podle něj postačí krátce bezradně postát před krámkem, aby zákazník k sobě přilákal dealera. „Co potřebujete? Piko? Piko? Já pomohu. Kolik chcete? šeptá asijský mladík, kterému je sotva osmnáct. Vede nás pár metrů za tržnici. Za zrezivělým kabelovým bubnem vyhrabává průhledný plastikový sáček, ve kterém předtím deponoval drogu k prodeji. Za dva gramy chce 90 eur. Pod nějakou záminkou odmítáme a mizíme," pokračuje reportáž.
„Neuplyne ani deset minut, než nás osloví další dealer. ,Vím, co potřebuješ,´ říká. Vidí nejistotu v očích potenciálního zákazníka a hned se jej snaží uklidnit: Žádný strach, nic se ti nemůže stát. Žádná policie. Žádné kontroly. – Mizí nakrátko za jedním ze stánků a vrací se se zbožím. Vysvětluje nám, jak bychom měli drogy konzumovat:, a že mají velmi dobrou kvalitu… Znovu nekupujeme, ale dealer zůstává přátelský: Kdybys přece chtěl, jsem pořád tady, říká a směje se jako autoprodejce…"

Sousedé jsou dvacet let v unii

Přes 82,5 procenta Rakušanů se 12. června 1994 zúčastnilo referenda o přístupu země do Evropské unie. Dvě třetiny byly pro a 1. ledna 1995 se naši sousedé stali spolu s Finskem a Švédskem nováčky EU. Letos na jaře mínilo 44 procent občanů, že jim členství přineslo výhody, 25 procent pociťuje víc nevýhod, píše deník OÖN. Připomíná některé z výrazných změn.
Pohyb občanů členských zemí: Kdo pracuje v cizině, může tam také bydlet. Až tři měsíce se každý může v jiné zemi unie zdržovat, aniž by tam měl zaměstnání. Hraniční kontroly ale odpadly jen u zemí Schengenské dohody.
Právo: 80 procent současných rakouských zákonů je ovlivněno normami unie. Podle mluvčího Nejvyššího soudu Christopha Brenna je to převážně pozitivní, například víc práv dostali zaměstnanci a zákazníci – ty například legislativa lépe chrání při internetových obchodech či smlouvách uzavíraných mimo obchodní provozy. Cestující mají při zpoždění nárok na odškodnění.
Víc byrokracie: Jejím symbolem se stalo nařízení o povoleném zakřivení okurek, které bylo zrušeno v roce 2009. Také další sporné normy vycházejí ze směrnice o eko-designu z roku 2005. Zakázány byly klasické žárovky, došlo k omezení výkonu vysavačů a dalších spotřebičů kvůli úsporám energie. „Důvod je veskrze chvályhodný, ale při realizaci by EU měla své občany daleko lépe informovat," píší OÖN.
Studijní program Erasmus: Od roku 1992 mohou lidé z EU studovat na univerzitách v zahraničí. Počty neustále rostou. Jen loni navštěvovalo univerzity v jiných zemích více než 5700 Rakušanů, od startu projektu této možnosti využilo už 74 000 posluchačů.
Vnitřní trh: Až do přístupu země k EU byl dovoz zboží na rakouský trh striktně dirigován státem, mnoho produktů bylo omezováno především k ochraně domácích producentů. Od roku 1995 mohou například supermarketové řetězce nakupovat v cizině bez omezení, což mělo vliv na nabídku a ceny. „I když u potravin jsou v Rakousku stále ještě relativně vysoké," poznamenává deník.
Zemědělství: Rakouští sedláci se EU velmi báli, ale podle sekretáře Agrární komory Augusta Astla ve skutečnosti ztratili poměrně málo, protože se jim podařilo uchytit se v zahraničí, především na německém a italském trhu. Strukturální proměna po vstupu do EU je ale patrná. Zatím co v roce 1995 obhospodařoval průměrný statek v zemi 29 hektarů , teď je to 45 ha. Počet zemědělských podniků poklesl ze 239 000 na 170 000.
Inflace: Společný trh a měnová unie zpomalily inflaci, „i když tomu nyní mnoho Rakušanů nebude chtít věřit". Průměrná roční inflace 1995-2013 byla 1,9 procenta. v sedmdesátých a osmdesátých letech to bylo 6,3, resp. 3,8 procenta. „Ne všichni Rakušané ale mohli z tohoto vývoje profitovat ve stejné míře a také kupní síla pracujících spíše poklesla – mzdy nestoupaly tak rychle jako ceny," dodává list. „Průmyslový dělník musel letos na podzim na typické produkty pro domácnost pracovat déle než ještě v roce 2000. Nadměrně zdražily především potraviny, služby a pohonné hmoty."
Zahraniční obchod: Před vstupem do EU rakouské firmy vyvážely zboží v objemu 42,15 miliardy eur, momentálně je to trojnásobek – 130 miliard. Tuto dynamiku ale ovlivnila i silná pozice Rakouska po pádu železné opony v roce 1989 a později po přístupu středo- a východoevropských zemí do EU. Strukturální deficit zahraničního obchodu Rakouska se od 70. a 80. let snížil z osmi na čtyři miliardy eur ročně. Podle Waltera Korena z Hospodářské komory přinesla unijní integrace zvýšení hrubého domácího produktu na osobu o 280 eur.

S označením CE je pyrotechnika legální.Ohňostroje bez „CE" jsou ilegální

Jak jsme už uvedli, průměrný Hornorakušan odpálí k přelomu roku zábavní pyrotechniku za 50 eur. V této spolkové zemi za ni lidé utratí 1,2 milionu eur, v celém Rakousku za 10 milionů. V 55 procentech jde o rakety, asi ze třetiny tzv. baterie, které mají velkou stabilitu, stačí je zapálit jednou a vypálí až sto svítících střel. Policie opětovně varuje před používáním nelegálních produktů a odhaduje, že takových byly do země dovezeny ze zemí východní Evropy statisíce.
Podle policejního právníka Josefa Hahnla jsou ilegální všechny rakety a dělbuchy, které nejsou označeny „CE". Tato značka stvrzuje, že výrobek byl zhotoven podle předpisů EU, píší OÖN. Na obalu má být dále informace o stupni nebezpečnosti produktu. Odpalování kategorie F1 s hlučností maximálně 120 decibelů v jednometrové vzdálenosti je povoleno od 12 let, F2 s hlučností do 138 dB od 16 let , F3 a F4 smějí „pálit" jen profesionálové s příslušným povolením. Co je podle Hahnla méně známé, je, že F2 je zakázáno užívat v intravilánech měst a obcí, a policie to prý bude hlídat. Jednou z mála obcí v Horních Rakousích, kde se to smí, je Perg, kde to výslovně povolili, aby prý slavícím Nový rok nabídli „právní jistotu", uvádí list. Obecně je ale zakázáno odpalovat „rachejtle" v blízkosti nemocnic, kostelů, center pro seniory a útulků zvířat. Pokuty za porušení mohou dosáhnout až 3600 eur.

Jak důstojně odejít

Horní Rakousy patří spolu s Korutany ke spolkovým zemím s nejrozvinutějším stacionárním ošetřováním umírajících. V osmi zdejších nemocnicích je 68 palliativních lůžek, tedy 45 na milion obyvatel. Do roku 2016 má přibýt dalších šest, píší OÖN.
Dodávají, že 80 procent lidí by chtělo strávit poslední dny života nejraději v důvěrném bezpečí vlastního domova, ale realita je právě opačná – 80 procent umírá jinde. Zemská vláda chce proto „posledním přáním" vyjít vstříc a rozvinout mobilní péči o umírající. Roční podporu tohoto projektu zvedne ze 175 000 eur na 1,7 milionu. Těmito prostředky budou moci hospizové spolky – charita, Červený kříž či privátní organizace – financovat dalších 30 zaměstnanců. Dosud lidi na sklonku života a jejich rodinné příslušníky opatruje 32 kvalifikovaných pracovníků se 400 dobrovolnými pomocníky. Loni pečovali o 1209 umírajících. K podpoře středisek zvýšila zemská radní pro sociální věci Gertraud Jahnová dotaci na 753 000 eur. Prezident Červeného kříže Walter Aichinger v té souvislosti požaduje, aby tuto péči spolufinancovaly i zdravotní pojišťovny.

Klouže to, uberte!

Loni se v Rakousku stalo 2579 dopravních nehod se 3479 účastníky za břečky, na sněhu a náledí. Bylo při nich zraněno 3456 lidí a 23 zahynulo, píší OÖN jako varování před současnými podmínkami na silnicích. Obranou je podle hlavního instruktora techniky jízdy automotoklubu Rolanda Frische zpomalení rychlosti na sněhu na polovinu, na ledu o 70 procent, aby brzdná dráha zůstala stejná jako při „normální" rychlosti na suché vozovce. Při náledí a sněžení by řidiči měli dodržovat tří až čtyřsekundový odstup od vozidla před nimi.

22krát na Měsíc

Vozy veřejné hromadné dopravy v Linci letos absolvovaly 22krát cestu na Měsíc, píší OÖN. Najezdily 8,5 milionu kilometrů a přepravily 106,8 milionu pasažérů, o 2,5 procenta víc než loni..
Na 34 linkách je v hlavním přepravním čase nasazeno mj. 45 tramvají, 71 plynových autobusů a 18 trolejbusů. O pátcích, kdy je největší provoz, vozidla najížděla celkem v celoročním průměru 28 841 km, o nedělích a svátcích 13 749 km.
Jedenáct pracovníků securitas nasazovaných v průměru denně zkontrolovalo letos 1,1 milionu pasažérů, z nichž 33 263 nemělo platnou jízdenku.

Bavorů přibylo

Koncem uplynulého roku žilo v Bavorsku o téměř 85 000 lidí víc než o rok dřív. Bez přistěhovalectví by ale obyvatel ubylo, poznamenává PNP. Už mnoho let počet zemřelých převyšuje počet narozených, loni o 17 000. Celkově v konci roku žilo v této spolkové zemi 12,6 milionu lidí, zhruba dvakrát víc než před 100 lety.

Slaný Linec

S prvním svátkem vánočním začala pro 128 zaměstnanců linecké správy silnic zimní služba. Dosud na údržbu vozovek vypotřebovali 224 tun soli (jen za neděli 61 tun) a 36 tun drti (17). Podle místostarostky Karin Hörzingové to byl silný „zápřah", ale o extrémní spotřebě posypového materiálu nelze hovořit – ve srovnání s „normálními" lety je letošní zima úsporná. Loni v tuto dobu si už 590 kilometrů vozovek ve městě vyžádalo 1500 tun soli a 500 tun drti, píší OÖN.

Nafta pod euro

Cena pohonných hmot na rakouských pumpách je aktuálně tak nízká, jako byla naposledy před čtyřmi roky. Podle ministerstva hospodářství stál v pondělí litr nafty u nejlevnější stanice v zemi 0,998 eura. V Linci byl za 1,09 eura. To je proti loňsku pokles o 22 centů za litr. Jedna plná nádrž je tak o 14 až 20 eur levnější. Elisabeth Brandauová z automotoklubu ale kritizuje přetrvávající velké cenové rozdíly u pump – až 30 centů za litr. Prodejci zase varují před příliš nízkou marží branže v Rakousku, kvůli níž trh opustili velcí „hráči" jako Esso, Aral, Total nebo Mol.

Zaplaveni azylanty

Bavorsko přijalo letos více než 32 000 žadatelů o azyl, téměř dvojnásobek oproti roku 2013. „Také pro příští rok počítáme přinejmenším se stejným číslem," říká v PNP ministryně sociálních věcí Emilia Müllerová. „Přes přibývající počty je nadále naším nejvyšším cílem humánně ubytovat a obstarat lidi, kteří u nás hledají ochranu." Jen o vánočním týdnu dorazilo do země 2000 uprchlíků. 2. ledna bude otevřeno třetí centrální přijímací středisko v Deggendorfu. Dosud fungují jen v Mnichově a v Zirndorfu.
Loni Bavorsko přijalo 17 600 utečenců.