Mladý hvězdář Ivan neviděl na ulici velký vůz

Českobudějovická hvězdárna (stavba se nachází v Krumlovských alejích neboli v Háječku na soutoku řek Vltavy a Malše) byla pro veřejnost otevřena 14. listopadu 1937 na sklonku tzv. první republiky.

To, jak vypadala ještě před rozsáhlou přístavbou (ta přišla na přelomu 60. a 70. let), nádherně ukazuje dětský film Karla Steklého Objev na Střapaté hůrce. Byl natočený před 52 lety mj. v Českých Budějovicích a také dílem v Českém Krumlově a jeho okolí.

Filmaři v Budějovicích odstartovali příběh astronomického kroužku, který od hvězdárny odjíždí na pionýrský tábor do hor. Kdo chce tedy vidět, jak vypadala jihočeská metropole před půlstoletím, má v tomto filmu ideální příležitost. V ději jsou totiž použity i další části největšího jihočeského města.

Snímek velmi dobře zná šestašedesátiletý Josef Glaser z Českých Budějovic, který celý život jezdí s trolejbusem. „Pro mě je Objev na Střapaté hůrce vzpomínkou na dětství. Viděl jsem ho jako školák. Nedávno jsme si ho 
s manželkou pořídili a občas se na koukneme, nedávno dokonce dvakrát za sebou," usmál se Josef Glaser.

Pro něho je děj dokumentem 
o starší tváři Budějovic. „Líbí se mi třeba okamžik, kdy se na ulici poblíž hlavního náměstí před bývalým mléčným barem objeví pumpa. Takové tu dříve bývaly. Zaujalo mě také, jak jede trolejbus z vrbenské čtvrti Pětidomí směrem 
na nádraží. Chlapec vystoupí a v pozadí jsou vidět skelety plynáren. To už je dávno zničené, ale film mi takto pomáhá osvěžit vzpomínky," pochvaluje si Josef Glaser.

Toho v ději baví také záběr na někdejší vjezd do nemocnice nebo na suchovrbenskou točnu s ulicí Dobrovodská 
v pozadí a přilehlými domy. „Je to dlouhý záběr, který si našinec může krásně vychutnat. Současný obchod Albert, dříve Vrbenka, tam ještě nestojí, ale vidět je kousíček kina Mír. Není moc filmů, které by detailně České Budějovice zachytily," míní Josef Glaser.

Ten přidal ještě jednu „ochutnávku". Kolem soutoku Malše a Vltavy poblíž hvězdárny tehdy rostly malé smrčky, z nichž jsou dnes po půl století statné kusy.

Objev na Střapaté hůrce zná i třiapadesátiletý zaměstnanec hvězdárny Vladimír Adámek, který se narodil krátce před jeho natočením. „Divák má možnost vidět ve filmu stavbu hvězdárny v původní podobě ze třicátých let včetně vchodu, který dnes už neexistuje," uvedl Vladimír Adámek.V roce 1971 byla 
u hvězdárny dokončena přístavba, která objekt doplnila mj. o sál planetária, kinosál, výstavní halu a pracovny.

„V televizi tento film moc neběží. Vím, že je poplatný době, kdy vznikl, ale zaujetí pro astronomii tam je popsáno pěkně. Není to nezajímavé."

Hvězdy? Mou jedinou byl fotbalový míč

Kdo by neznal fotbalistu Antonína Panenku a jeho penaltový dloubák z roku 1976 do sítě německého brankáře Seppa Maiera ve finále ME v Bělehradu. Méně je však známo, že se objevil jako čtrnáctiletý kluk v komparzu filmu Objev na Střapaté hůrce.  

„Měl jsem tetu, byla to vlastně starší sestřenice, která pracovala na Barrandově. Ta mi řekla, že filmaři hledají děti  ve věku od deseti do čtrnácti let do filmu. Sestřenice mi poradila, abych se před komisí tvářil suverénně, abych se nebál mluvit. A filmaři si mě 
a ještě asi patnáct dětí vybrali," vzpomíná fotbalista.

Při filmování strávil mladý Antonín Panenka asi čtrnáct dní. „Bylo to pro mě výhodné. Jednak jsem se tenkrát ulil ze školy, jednak jsem dostával 
od štábu každý den kapesné deset korun. To jsem mohl utratit, jak jsem chtěl. Vybavuji si, že jsme se pohybovali 
v nějaké rokli, kde jsme podle scénáře hledali meteorit. Pak mi také utkvělo, jak jsme natáčeli na táboře, leželi jsme 
na lehátkách a měli jsme u toho pozorovat oblohu," vypráví někdejší středopolař Bohemians Praha nebo rakouského Rapidu Vídeň.

Svou roličku v komparzu nazval čistě němou, neboť na plátně neřekne ani slovo, ale ve filmu se několikrát ve skupinových záběrech dobře poznává. „Měl jsem při natáčení na sobě krátké kalhoty, takovou světlou košili s proužky nebo s čárkami. Přes ni jsem nosil béžovou vestičku bez rukávů. A samozřejmě jsem neměl svůj knír," směje se Antonín Panenka, když ve vzpomínkách dává dohromady svůj dávný komparzový oděv.
S tehdejšími kamarády, s nimiž natáčel, se od té doby nikdy neviděl.

A měl Antonín Panenka vůbec nějaký vztah k astronomii, o níž je celý příběh? „Vůbec ne. Mojí jedinou hvězdičkou byl fotbalový míč," řekl loni pětašedesátiletý fotbalista. Kulatiny oslavil začátkem prosince.

K filmování se pak dostal jako dospělý a známý sportovec několikrát. Například v roce 1980 natáčel dětský film Víta Olmera Sonáta pro zrzku. Hlavní hrdince–klavíristce (Stanislava Coufalová), jež raději hraje fotbal, se zdá, že proti ní Panenka kope penaltu.