Michaela Petrová: Udělala jsem chybu, jsem jen člověk

Někdy stačí jedna vteřina a v životě je všechno jinak. Mně se přesně tohle stalo před Vánoci. Vlastně nevím, co přesně se tu vteřinu stalo. Pamatuji si strašnou ránu a po ní tmu. Otevřela jsem oči a byla jsem hlavou vzhůru v převráceném autě na střeše. A chtěla z něj pryč. Ven. Stalo se to u vjezdu na most přes Jordán.

Michaela PetrováZdroj: Deník/Redakce

Poslední pracovní den před Vánoci byl náročný. Ráno porada vedení, až do večera zastupitelstvo, rozpočet, potom ještě rada města. Pár přátelských slov s kolegy před Vánoci a šla jsem ještě do kanceláře. Bylo potřeba dodělat některé věci a jít s čistým stolem na vánoční dovolenou. Pozdě v noci jsem sedla do auta, už jsem chtěla být doma. Byla jsem unavená. V hlavě ještě práci a zároveň už seznam, co všechno musím zvládnout před Vánoci.

A pak přišla ta rána a auto na střeše. Do teď nechápu, jak může mikrospánek přijít tak najednou a bez varování. Další dění si pamatuji hodně matně… Jen to, jak se třesu, zimu a mokrou silnici. Nechala jsem se odvézt domu. A pak už si nepamatuji skoro nic. Pár hodin po nehodě jsem vůbec nebyla schopná reagovat na dění kolem mě. Ani na výzvy policistů. Nebyla jsem při smyslech… Chybu jsem si uvědomila později, když jsem se dostala z největšího šoku. Potom jsem sama došla na policii.

Vyzvali místostarostku k rezignaci. Kvůli nehodě

Poslední dobou zaznamenávám různé útoky na FB, v komentářích atd. Nebudu rozebírat kdo a proč tyhle útoky, které jsou plné nenávisti, averze, lží a vulgarit, iniciuje. Bude čas to soudit. Pravdou je, že jsem prostě lidsky pochybila. Odmítám ale nařčení z alkoholu v krvi a veškeré spekulace kolem toho.

S odstupem od nehody přemýšlím o politice jako takové. Vstupovala jsem do ní se slušností a odpovědností. Ne všichni lidé třeba souhlasí s tím, jak ji dělám. S čistým svědomím i přesto můžu říct, že veřejnosti v politice sloužím čestně a poctivě, podle programu, který jsme slíbili. Slib zastupitele, že budu pracovat pro město a jeho obyvatele, plním. Nepochybila jsem pracovně. Pochybila jsem jako člověk a občan. Své chyby jsem si vědoma a přijímám za ni náležitý trest.

Můj prohřešek byl vyhodnocený jako přestupek. Věc řešil jiný městský úřad, nikoliv v Táboře, aby byla vyloučena tzv. podjatost. S ohledem na čistou kartu řidiče, čistý trestní rejstřík a okolnosti nehody jsem dostala tento trest – rok bez řidičáku a 25 000 korun pokuty.

Tábor začal očkovat na zimním stadionu. Podívejte se

Je mi jasné, že budu i nadále vystavena ještě různým tlakům a pomluvám. To patří k veřejné funkci. Ale když teď vidím fotografie převráceného auta, vlastně ani tak nezáleží na tom, co kdo píše, kdo si chce kopnout a jak to dopadne. Protože důležité je, že jsem nikomu neublížila.

Po té autonehodě je můj život složitější, ale v mnohém vlastně lepší. Otevřelo mi to oči, ukázalo charaktery lidí kolem mě. Hodně věcí jsem přehodnotila a víc si vážím toho, co mám. Vyvázla jsem bez zranění. Jsem pořád na tomhle světě a můžu být se svými dcerami. Najednou vidím i jiné priority. Jestli tohle má být pomyslná životní facka, abych se probrala, a uvědomila si, co je v životě důležité, jsem za ni vděčná. Beru to jako cennou lekci a jdu dál. Poučená, posílená.