Číšník z Masných krámů za jedenáctihodinovou směnu průměrně naběhá 20 km, odnese 100 jídel, 25 polévek a 250 piv, z nichž si prý 90 procent zákazníků objednává kroužkový ležák. Podle vedoucího restaurace Tomáše Olejníka je u cizinců velmi oblíbené také černé pivo: „Místní o něm moc neví, ale řekl bych, že se Budvaru opravdu povedlo.“

Pětice číšníků se pravidelně střídá. Jeden je u výčepu a zbylí čtyři roznáší. Jakým stylem by se ale určitě neměli přivolávat? Rozhodně neluskat nebo netahat za rukáv. Radim Tomka, který nyní v Masných krámech pracuje ze všech číšníků nejdéle, je na to obzvlášť alergický: „Sahnout na sebe nenechám. Když se o to někdo pokusí, velmi rázně ukážu, že takhle teda ne.“ Podle něj se lidé ještě nenaučili chodit domů v zavíračce: „Ale to my v jiných hospodách taky neumíme, takže máme pochopení,“ směje se. Nejhodnější jsou prý štamgasti. Michal Tesař vysvětluje, že také obecně nemají rádi mávání. „Často na nás mávají Asiati. Když to udělají, tak na ně zamáváme taky,“ směje se číšník.

Jiný kraj, jiný mrav

Uklízet po turistech z Asie je prý ale šílenost. „Klidně odloží okousanou kost na stůl. Pro nás to znamená přijet rovnou s vozíkem,“ stěžuje si číšník Michal Tesař. Přesto je však s trochou soucitu obhajuje: „Oni to tak prostě mají. Dají si všechny talíře do středu stolu a ochutnávají.“ Šéfkuchař Luděk Hauser doplňuje: „Když si cizinci přejí pstruha s knedlíkem nebo řízek s rýží, pousměju se, ale posloužím. Náš zákazník, náš pán.“

Tomáš Olejník si velmi zakládá na tom, aby restaurace nebyla zasekaná cizinci: „Chceme, abychom tu měli alespoň polovinu restaurace pro našince. Proto někdy zájezdy i odmítáme.“ V ten den by se to restauraci prý vyplatilo, ale z pohledu budoucnosti to není taktický tah. „Je to těžké vyvážit, ale snažíme se. Místní by se mohli urazit a to nechceme. Jsme tu hlavně pro ně,“ vysvětluje vedoucí.

Do Masných krámů se lidé vrací i z nostalgie

Zákazníci z různých koutů republiky se pochlubí i personálu, že u nich pili pivo, když byli na vojně. V návštěvní knize jsou podepsané i osobnosti jako například prezident Václav Havel, který do ni v roce 2008 napsal „Děkuji za vlídné přijetí.“ Písničkář Karel Plíhal zase pochválil svíčkovou a zpěvák Sagvan Tofi nejznámější pro hit osmdesátých let Dávej, ber napsal: „Je to tu tak moc dobrý, že jsem si dal tři jídla a strašně jsem se tu přežral.“ Do restaurace s bohatou historií zavítalo i Divadlo Járy Cimrmana: „Masné krámy vstaly z popela a my po těch porcích lehnem.“

Trochu historie na závěr

Ve 13. století byly na Českobudějovickém náměstí trhy s masem. Měšťané si ale stěžovali na zápach a tak se tržnice přesunula do Krajinské ulice, kde v tu dobu žila většina řezníků. V Masných Krámech je ještě dnes možné spatřit původní fresku medvěda, který je uvázán ke kůlu. Ta znázorňuje zákaz prodávání masa na trzích pro krumlovské řezníky.

Trhy se v restauraci proměnili v roce 1954. Protože v minulosti tady měl každý řezník svůj kousek, dodnes patří prostor 12 majitelům, kterým se platí nájmy. Povodně v roce 2002 budovu Masných krámů velmi poničili. Rekonstrukce trvala do roku 2007. Při slavnostní otevíračce po pětileté pauze se do restaurace hrnuly davy lidí. Dnes se prý restaurace návštěvností pomalu ale jistě přibližuje zájmu před deseti lety.