II. - …a nejfotografovanější

V „dresu“ vedoucího tajemníka JKV KSČ po něm byl do roku 1981 František Pitra, a pak se „dočkal“ Miroslav Slavík, předtím vedoucí tajemník OV KSČ ve Strakonicích. Ten zase krajskou organizaci „dotáhl“ až k listopadovému převratu 1989. Na jeho dobu i na něho samotného jsou tedy přirozeně vzpomínky nejčerstvější.

Jak končil? 9. listopadu 1989 řídil zasedání JKV KSČ k „trvalé pozornosti vědecko-technickému rozvoji“, 21. listopadu na pracovním semináři novinářů označil za jeden z hlavních cílů dneška „nepodporování jevů, které se na první pohled zdají velice demokratické, ale ve skutečnosti se snaží zlikvidovat vše, co bylo vybudováno rukama poctivých pracujících“.

Den nato JP uvedla z jednání předsednictva KV KSČ, že „rozhodně odsoudilo různé skupiny osob, které se za podpory západních sdělovacích prostředků snaží v posledním obdoví zneužít významných výročí“. Prý vyhrocují emoce a vášně, dramatizují opatření, která mají zachovat veřejný pořádek. Rada JčKNV ještě konkrétněji odsoudila „počínání herců Malého divadla a těch pracovníků Jihočeského divadla, kteří se připojili k výzvě tzv. Pražské divadelní obce a přestali v těchto dnech veřejně pracovat“. „Divadla byla zřízena socialistickým státem k uspokojování potřeb občanů a nemůžeme souhlasit, aby byla zdrojem vyvolávání neklidu a chaosu,“ pokračovalo usnesení.

25. listopadu na mimořádném zasedání ÚV KSČ řekl Miloš Jakeš, že naše země se nachází na osudové křižovatce, a že musíme sebekriticky zhodnotit naši činnost. V 19 hodin bylo oznámeno, že Jakeš osobně a ostatní členové předsednictva dávají k dispozici své funkce. ÚV rezignace přijal a generálním tajemníkem zvolil Karla Urbánka. K mimořádnému zasedání zasedl také JKV KSČ a rozhodl provést kádrové změny v tomto orgánu do 14. prosince. JP o tom přinesla zprávu ČTK… 8. prosince další mimořádné zasedání krajského orgánu zvolilo vedoucím tajemníkem Jana Plzenského a vyslovilo poděkování bývalému vedoucímu tajemníkovi Miroslavu Slavíkovi. 10. prosince abdikoval Gustáv Husák, 18. prosince krajský výbor odsouhlasil zrušení své nomenklatury.

Třináctého ledna se v JP objevila zpráva, že KSČ do budoucna nepočítá s krajskými výbory a že byla ukončena jeho činnost i v jižních Čechách. (Dnes nám to, pravda, zní jako tehdejší "fakenews"… ) 23. ledna 1990 jsme zveřejnili, že v aparátu JKV bylo 60 pracovníků. Čtyři odešli do důchodu, téměř polovina do jiných zaměstnání, ostatní plní likvidační úkoly a hledají si práci. Činnost v orgánu ukončí do 28. února…

A s Miroslavem Slavíkem se Jihočeská pravda rozloučila 30. prosince článkem „Jak jsem fotil vedoucího tajemníka“, v němž na svou práci s ním vzpomíná fotograf JP Pavel Soukup. Jen za červen 1989 byl na stránkách deníku Slavík desetkrát… „O tom, kdy našeho soudruha bude třeba zase připomenout veřejnosti, rozhodoval v podstatě jeho sekretariát,“ psal jsem v článku. Eventuální chyby objektivu při záběrech sekretariát bedlivě posuzoval s odborností oka kosmetického chiruga. Zatím co na běžnou fotku Pavel spotřeboval dvě, tři políčka, na šéfa taky i dva filmy. Z opatrnosti už předkládal i vedení redakce k výběru raději deset snímků než míň. „Přitom Pavel Soukup zdůrazňuje, že Miroslav Slavík se k němu osobně vždycky choval velice korektně – však ho za ta léta znal, oslovoval ho křestním jménem, občas mu řekl, jak by si snímek představoval – hlavně ve strojírenských závodech byl doma, znal prostředí, měl přehled, rozuměl chodu věcí. „To dusno kolem něho vytvářelo jeho okolí, aureolu mu nasazoval sekretariát, který si zbožštěním, zkultověním svého šéfa zvyšoval i vlastní důležitost,“ uváděl náš článek na rozloučenou s „jednou postavou dějin lokální politiky – a za jednou kapitolou dějin regionální žurnalistiky, doufejme, že nenávratně“…

Dnes, s odstupem třiceti let, jsem ale nad svým článkem trochu rozpačitý. Zpronevěřil jsem se zásadě Budiž slyšena druhá strana (ale co by nám bývalý vedoucí tajemník k věci taky řekl?!), dnes mi to připadá trošku jako zneužití moci tisku, asi jsem podlehl atmosféře bourání pomníků té doby (ostatně v tomtéž čísle psala v JP kolegyně o tom, jak studenti kolem Radana Běhouna zorganizovali den předtím snesení čtyřtunového Gottwalda z podstavce na sídlišti Vítězného února) a Miroslav Slavík byl zkrátka „po ruce“… A víc už k věci nemám co dodat.