Spolek Jednadevadesátníci připomíná osudy vojáků z Českobudějovicka, Českokrumlovska a Prachaticka, kteří poznali hrůzy první světové války v řadách c. a k. 91. pěšího pluku. Ten podle člena spolku Josefa Kazíka ze Zahájí začátkem války odešel na Srbsko, kde zažil tři neúspěšné ofenzívy a v prosinci byl na pozicích v Bosně. Během prosince a ledna byl pluk převelen na ruskou frontu, kde bojoval do listopadu 1915, načež byl nasazen na italské frontě až do konce války. A to je už sto let.

„V 91. pluku bojoval pradědův bratr, kterého zajali na ruské frontě a do Bohunic u Týna nad Vltavou se vrátil jako legionář,“ přiblížil Josef Kazík kousek rodinné historie. Do spolku vstoupil před dvěma roky jako 45letý. „Začal jsem se zajímat o historii, obcházel pomníky a říkal jsem si, že nikdo nezná osudy padlých na nich napsaných. A narazil jsem na kluky ze spolku,“ popisuje svou cestu ke kamarádům se stejnými zájmy.

„Jezdíme na vojensko-historické akce, pietní akty. Před dvěma roky jsme odhalovali obnovený památník na Mrzlem Vrhu nad Tolminem ve slovinských Alpách,“ připomíná se Josef Kazík na svou první akci se spolkem v čerstvě ušité uniformě. „K bojišti jsme pochodovali dvě hodiny. Šli jsme tam dvakrát a pokaždé zmokli. Uvědomili jsme si, jaké museli tenkrát vojáci prožívat útrapy, neměli se ani kam schovat. Ke konci války vázlo zásobování, všeho byl nedostatek a chlapi, kteří rukovali jako 90, 100kiloví, měli při návratu 45 až 50 kilo,“ tiší hlas Josef Kazík.

Je řada knih o první válce. S Posledním batalionem budějovického autora Františka Niedla ji procítíte.