Když na konci 70. let harmonikář, spisovatel a herec Václav Koubek pásl krávy v Jeseníkách, protože utíkal před komunisty, nechtěl na vojnu a měl potíže kvůli samizdatu, uspořádal na tamním polorozbořeném statku první bigbítové koncerty. Zřejmě už tam se v jeho hlavě zrodila myšlenka, že si jednou pořídí statek, kde nebude jen sekat trávu nebo dříví, ale udělá z něho kulturní centrum.

Sen se začal zhmotňovat před dvaceti lety v Chotěmicích, vesnici na pomezí okresů Jindřichův Hradec a Tábor.   „Čekali jsme rodinu a v Praze jsme měli jen malý byt. Rozhodli jsme se koupit domeček za Prahou, ale skončili jsme od ní sto dvacet kilometrů daleko," říká Václav Koubek.

Statek objevil díky inzerátu od restituenta, ale před tím objel možná stovku stavení. „Chtěl jsem kvůli pocitu bezpečí, aby to byl uzavřený dvorec ve tvaru U, a takové jsou hlavně v jižních Čechách. Když jsem přijel do Chotěmic, majitel řekl, že dům prodá tomu, kdo bude mít dříve peníze. Já měl v kufru trabantu půl milionu za prodaný byt," usmívá se Václav Koubek.

Svérázný písničkář Václav Koubek ve svém Vesnickém hudebním klubu v Chotěmicích na Táborsku.Umělec se do zanedbaného statku, kde dříve sídlilo JZD, nastěhoval hned. Bylo jaro, tři roky po revoluci. Jako první Václav Koubek koupil brambory, pak se pustil do dlouhé rekonstrukce. Místnosti totiž neměly podlahy. Brzy musel také sehnat kotel, aby přežil zimu. „Začátky byly těžké. Dům neizoloval, všude tu foukalo," vypráví .

Jenom vlastníma rukama však všechno nezvládl. „Zedničina mi nejde. Stavěla tu firma, kamarádi nebo sousedé. Dokážu ale vymalovat pokoj vápnem, sekat kosou, i když teď jsem si pořídil traktůrek. Dále mám cirkulárku, jenže jí chybí chrániče, takže jsem při řezání dřeva opatrný. Kdysi dávno jsem postavil psovi boudu a spadla po prvním sněhu," líčí harmonikář.

Na statku se pustil i do zemědělství. Jenže kvůli jeho umělecké vytíženosti mu občas zvířectvo chcíplo, a tak pochopil, že farmář z něho nebude. O to více stále přemýšlel o tom, že část domu přemění na vesnický klub, kde se bude hrát, zpívat i tancovat. Po rozvodu, kterým prošel před sedmi lety, se do jeho budování vrhl naplno.

Dnes návštěvníkům a účinkujícím slouží na statku dvě stodoly jako pódia a bary. Václav Koubek tu však neprovozuje restauraci. Své aktivity zaštítil členským klubem. Ten má už 5,5 tisíce vydaných kartiček.  V podkroví obytné části také nedávno vznikly nájemní pokoje k rekreaci.

O koncerty a divadla, které může sledovat až 250 lidí, není v Chotěmicích nouze. Vedle toho Václav Koubek pořádá už léta jiné akce pro děti v rámci Pohádkového léta na zámku Červená Lhota.

Umělec postupně zvelebuje i prostory, kde bydlí. „Po osmnácti letech mohu konečně říct, že mám záchod, který splachuje za všech okolností, a koupelnu, kde vždy teče teplá voda," směje se.

Dnes už je Václav Koubek dvojnásobným chalupářem. 
V sousedství na druhé straně silnice koupil od jednoho starousedlíka druhý, menší statek. Přezdívá mu ale dům hrůzy. Stropy byly shnilé, tak je nechal ztrhnout, zdivo zůstává bez omítek. Přesto je na statku život. „Když jsem dům kupoval, na dvoře stála uschlá hrušeň. Chtěl jsem ji porazit, ale pak najednou obrazila," vzpomíná Koubek.

S „domem hrůzy" má majitel své plány, ale zatím se  tu nacházejí jen nejrůznější společenské a stolní hry. Alespoň mají malí návštěvníci kam jít, když rodiče „paří" ve stodole. Tak hezkou dovolenou u Koubků!

Harmonikář meditující i vařící

Svérázný písničkář Václav Koubek ve svém Vesnickém hudebním klubu v Chotěmicích na Táborsku.Když je příznivé počasí, sedává Václav Koubek nejčastěji na zápraží. Tam i obědvá. Když prší, zahřívá židli v kuchyni pod oknem. „Maličko si přitopím a je mi fajn. Pokud je horko, schovám se ve stodole, kde to příjemně protahuje," říká.

Do větví třešně navíc umístil houpací síť a občas tam medituje. A kde autor píše texty a hudbu pro harmoniku? „Nejraději v posteli. Píšu vleže. Nebo tvořím na gauči 
v předsíni. Nikdo mě nesmí rušit, jsem sám se sebou," komentuje Václav Koubek.

Z Chotěmic vede cesta do obce Dírná, míjí rybníček a tři druhy lesa – březový, listnatý a smrkový. „Tam to mám rád. Potkám volavky, srnky a sbírám houby. Vím, kam jít na lišky, křemenáče, masáky, bedly nebo hřiby," vypráví umělec. Houby rád sbírá i jí. Jeho oblíbenou pochoutkou je smažená bedla. „Smažit se musí na sádle," zdůrazňuje umělec, který si také s chutí vaří guláš z míchaných hub.

Mezi jeho oblíbené houby patří stroček trubkovitý, který sice není vzhledný, ale dobře chutná. Koubek ho používá na čínu. „Lehce stročky povařím ve vodě. Pak přidám vařenou zeleninu a rýži. Houba je pořád pevná. Stročky jsou vynikající i na sušení," doporučuje.

Na venkovský život si podle svých slov zvykl. Důležití jsou sousedé. Někdo nabrousí pilu, jiný doveze dříví, další půjčí stroj a nakrmí zvířata. „To je jihočeský svět. Volávám sousedům, že přijedu, ať mi nahodí topení. Když jsem v Praze,  kouknou, zda vítr něco neponičil. Rozumím si se starousedlíky, se starostou, ale nejvíce se Zdenou a Jiřím Mikešovými. Scházíme se na kartičky," culí se Václav Koubek.

Přes zimu bývá v hlavním městě, letos ale plánuje chotěmické Vánoce.