Stav zdejších nádraží kopíruje situaci v jiných regionech České republiky. Velká nádraží, která jsou přestupními uzly, se dočkávají modernizací, střední zůstávají v zakonzervovaném stavu a malá nádraží se postupně zavírají a namísto nich cestující chrání před nástrahami počasí malé prosklené zastávky.


Přestože táborské nádraží je po modernizaci, která zlepšila jeho technickou vybavenost, pro cestující se k lepšímu mnoho nezměnilo. Zmizela čekárna, lidé nyní tráví chvíle před odjezdem svého vlaku v hlavním vestibulu, který zůstává pro cestující otevřen až do půlnoci, kdy přijíždí poslední vlak od Prahy. Pár míst k sezení je i v informačním centru, jehož provozní doba je ale omezená.

„Nejvíc tady postrádám slušnou restauraci, kde by člověk mohl chvíli posedět, dát si něco dobrého k jídlu a točenou limonádu nebo pivo," říká Radek Bezděk, který pravidelně dojíždí za prací z Tábora do Kolína.
Podobné stesky mají i další cestující. Restaurace na nádraží chybí například i studentce Janě Slezáčkové.

„Když přestupuji na vlak do Bechyně, čekám někdy i několik desítek minut, určitě bych restauraci uvítala, hlavně ve večerním čase," podotýká Jana Slezáčková.

Namísto restaurace je nyní na táborském nádraží pouze uzavřený prostor a jen z okénka do ulice vám prodavačka prodá kebab. Nájemce prostoru slibuje, že brzy otevře i restauraci. „Koncem příštího měsíce bychom chtěli zahájit provoz nádražního kavárna-baru," tvrdí Sergio Demira.
Radkovi Bezděkovi se jeho záměr ale nepozdává. „Moc tomu nevěřím a v tomto případě bych se i bál, že zde bude nějaká herna s opilci a feťáky. To raději, ať zůstane prostor uzavřen," dodává Radek Bezděk.
Žádnou restauraci nemají na „koridorovém" nádraží v Soběslavi, kde navíc razantně omezili i provoz čekárny. Ta je cestujícím k dipozici pouze do 18.20 hodin. Výpravčí mají sice novou moderní budovu, cestující se ale večer musí spokojit s posezením na nevábných lavičkách.

V Plané nad Lužnicí zastavuje pouze noční rychlík z Prahy, který z Tábora do Veselí nad Lužnicí jede v režimu osobního vlaku, přesto tu mají čekárnu otevřenou po celý den a zavírají ji až po odjezdu tohoto nočního spoje. Do minulého měsíce mohli cestující během dne čekat také v cukrárně, která byla v pravém křídle nádražní budovy. Teď už je ale zavřená.

Poctivou nádražní restaurací se tak může chlubit jen Veselí nad Lužnicí. „Nádražka" je otevřená ve všední dny od 8 do 21 hodin a o víkendech od 10 do 22 hodin. V nabídce tu dokonce mají hotová jídla i točená piva a limonády.
Čekárna pro cestující je nově umístěna ve vestibulu nádraží. Prostory jsou pro cestující otevřeny od čtyř do 0.45 hodin.
Smutný osud pak potkal menší stanice na hlavní trati. Po dokončení koridoru v daném úseku jsou budovy uzavírány a nahrazovány skleněnými přístřešky. O nádraží s lidmi takto přišli například v Sezimově Ústí, Sudoměřicích u Tábora nebo Chotovinách.

„Nyní v létě mi to nijak nevadí, ale v zimě se mi po naší čekárně bude stýskat, byla vždy příjemně vytopená a útulná. Od mrazu a deště nás tahle skleněná příšera příliš neochrání. Myslím, že tam, kde jsou nádražní budovy, by je nový vlastník měl zachovat a přístřešky budovat jen tam, kde staré budovy nejsou," zamýšlí se obyvatel Chotovin, který se nám představil jako Honza.

Neradostná je z pohledu čekáren také situace na regionálních tratích, kde byla většina nádraží uzavřena už před několika lety. Některé obce si čekárny alespoň na zimní měsíce pronajaly. Díky radním tak například v zimě nemusejí cestující mrznout v Chýnově. Čekárnu si tady otevírají každý den v půl páté ráno a na klíč ji uzavřou kolem půl desáté večer, tedy po odjezdu posledního vlaku.
Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), která by asi 1500 nádraží měla od července převzít od ČD, chce velká nádraží opravit a provozovat. Nepotřebná menší nádraží bude tato státní organizace s největší pravděpodobností prodávat.

René Flášar