Je legendou českého punku. Táborská kapela Qýchodu byla u začátků tohoto žánru v České republice, hrála se souputníky jako E!E, Tři sestry i Jana Kratochvílová, jenže se kvůli pauze z „první ligy" ztratila. Nyní skupina slaví 25 let, na jubilejním koncertě ve Střelnici bylo plno. Zakládající člen, bubeník 
a zvukař Jaroslav Nový a kytarista Vlasta Vácha vzpomínají, jak to kdysi chodilo, připomínají dobu, kdy se nesmělo hrát na veřejnosti, a slibují: „Bude nám padesát a pořád to budeme řezat!"

Začněme od píky.
Vácha: Kapelu zakládal Jarda Nový s Radimem Tvrdíkem, kteří měli Fukar band. V roce 1985 šel Radim na vojnu, když se vrátil, potkali se na diskotéce a upekli Qýchodu. Já a baskytarista Tomáš Cílek jsme přišli asi rok a půl poté. Tehdy jsme vystřídali kytaristu Robina Orla a basáka Ondřeje Kadlece. Kromě těchto pak skupinou prošli baskytarista Jiří Šorm a zpěvák René Petr.
Nový: Když to vezmu od začátku, punk tu vůbec nebyl. Až pak byla parta asi 
14 lidí z Tábora a Sezimova Ústí, kteří začali na punk chodit. Vládla hluboká totalita, Radim byl spíš na žánr nová vlna a já jezdil do Prahy na burzy s gramodeskami. Tam jsem si koupil svou první punkovou, The Clash. Byla neuvěřitelně drahá. Můj plat byl 1200 korun a desky stály 300 korun. Navíc v Rakousku vysílali pořady, kde se už punk běžně na konci 70. let objevoval, tady přišel až v roce 1982. To začínal i punk 
v Praze a já tam pár lidí potkával. Řekli jsme si, že zkusíme hrát, Radim na kytaru, já na bicí. Odehráli jsme pár narozeninových a silvestrovských akcí na způsob punku.

Jak vás, punkáče, vnímalo okolí?
Nový: Mít náušnici v uchu? To vůbec nehrozilo! Být jinak ostříhaný, než jsi na fotce 
v občance? Vůbec. Přišel jsi do hospody a i staří fotři na tebe hlásili. Praxe byla, že tě chytili policajti, odvezli na služebnu a ostříhali. Nosili jsme kohouta a ocvočkované bundy, ale… Během cesty od nádraží ke Křižíkově náměstí (necelý kilometr – pozn. red.) tě třikrát kontrolovali policajti. Když člověk vypadal jako na občance, bylo to v pořádku. Běda ale jak ne!

Zmínili jste setkání na diskotéce. To asi nebyly takové jako dnes…
Nový: Ono se řekne diskotéka, ale nic jiného tu nebylo. V Sezimově Ústí se každou středu scházeli mladí na Hiltonu a hrál jim Dj Pavel Prášek. Samozřejmě se také jezdilo na rockové zábavy nebo na koncerty strakonických punkáčů Telex.

Punkových akcí asi ale moc nebylo.
Nový: Nebylo to jako dnes, že když je akce, tak nikdo nezvedne zadek a je doma. Většinou to byla jedna punková akce v kraji a jezdili na ni lidé z Tábora, Strakonic, Plzně, Příbrami, Písku, Prahy 
a Českých Budějovic, kde ale moc punkáčů nebylo. Všichni jsme se znali. Koncerty byly tajné, hrát veřejně neexistovalo. Pronajal se sál v nějakém největším 'prdelákově' 
a tam se jelo. A ne že lidé přijeli auty: buď tam spali, nebo se jelo do rána. Ne jako dnes, to není žádný punk.

Předpokládám, že Veřejná bezpečnost měla v tu chvíli pohotovost.
Nový: Koncerty byly hlídané. Když hrál Telex, čekali na nás příslušníci VB už 
u vlaku. Mnohdy nás vůbec nikam nepustili, některé punkáče hned zatkli. Strhávali z nás placky, cvoky a náušnice, zabavovali bundy. Mám dodnes schované články o prvopočátcích punku 
z tehdejšího tisku, kterak komunistický režim bojoval 
s punkem. Tehdy bylo méně kapel, bylo to jiné – dnes hraje každý…
Vácha: Občas se koncerty schovávaly pod hlavičku SSM (Socialistický svaz mládeže – pozn. red. ). Jinak musely být na veřejné hraní přehrávky.

Lze tedy tvrdit, že Qýchodu je počátek punku v Táboře?
Nový: To určitě! Ještě tu byla skupina Lesní tišinka, ta ale hrála underground. Troufám si říct, že jsme byli 
i mezi prvními v Jihočeském kraji. Byli tu starší Telex, českobudějovická Třetí doba a něco měl Písek. Ono to taky Táborem končilo, protože směrem na Vysočinu, Pacov, to byl samý metal. Kolikrát jsme tam dostali přes hubu. Dorazili místní vidloši a byla mela. Moc se tam proto koncertovat nejezdilo. Zato 
k nám jezdili například Slováci, protože tam to bylo úplně v pr… Hodně utažený.

Dnes se lidé na koncerty zvou skrze sociální sítě, mobily, maily, plakáty. Málokdo si asi dovede představit, jak se taková akce svolá bez těchto nástrojů. Jak to fungovalo?
Nový: Bylo to podobné dnešním tajným koncertům skinheadů, byly jen pro pozvané. Posílaly se dopisy nebo spíš se to říkalo dlouhodobě dopředu. Byly to ojedinělé akce. Ne jako dnes, že se hraje každý týden a postrádá to úroveň.

Za dobu existence kapely jste spolu museli zažít hodně. Nad čím se dnes zasmějete?
Vácha: Historek je spousty, ale nejvíc se mi vždy líbila ta, kdy jsme v roce 1990 hráli na náměstí v Českých Budějovicích na podporu nějakého klubu. Při skladbě Tango přišel k Jardovi starý děda 
o holi, připleskl mu na čelo stokorunu a povídá: „Konečně pořádná písnička!" Smáli jsme se tomu dlouho, a navíc sto korun tehdy bylo hodně peněz. Dodal bych, že staré písničky, jako jsou právě Tango či Invaze Qýchodu, hrajeme dodnes. Lidé je chtějí, novější zas tolik úspěchu nemají.

Mluvil jste o nesnášenlivosti 
k minulému režimu, ale název Qýchodu zní 'provýchodně'. Jak vznikl?
Vácha: Přesně tak to totiž bylo napsané křídou na mostě v Čekanicích. Radimovi 
s Jardou se nápis líbil, a tak ho použili.Východ narušuje to „Q" a je to celé spíš recese. Naše texty byly a jsou proti komunistickému režimu, který jsme všichni nesnášeli.

Vedete si údaje o odehraných koncertech? Je nějaký, který vám utkvěl v paměti?
Nový: Nechci se nějak chlubit, ale hráli jsme se skupinou Tři sestry v táborském kulturním domě. Měli jsme zvukovku a Fanánek říkal, že nám to hraje. Jeho zvukař mu pak odpověděl, že jsme lepší než oni. Mastili jsme to pěkně. Průšvih byla ta naše pauza, po ní se vše změnilo.
Vácha: Počty bohužel nemáme, ale loni se nám podařilo zahrát v Písku s anglickou punkovou legendou 999. To bylo super, pro nás skutečně bonbónek. Na začátku jsme také hrávali s „Éčkama", N.V.Ú, Visacím zámkem, Zónou A, S.P.S., a kdybychom neměli pauzu, jsme možná někde jinde. Prodleva je znát a těžko se vrací zpět. Také jsme v roce 2008 hráli 
s Janou Kratochvílovou, to byl pěkný úlet! Na festivalu ve Strakonicích, byla tam 
s doprovodnou kapelou, muzika skvělá, ale ona je fakt mimozemšťanka. Je asi někde jinde než my.

Mluvili jste s ní?
Vácha: Říkala, že 
z nás cítí spoustu energie. Potkali jsme ji na chodbě 
a ona, že jsme mladí, krásní, plní elánu. V duchu jsme si říkali: kdybys věděla, kolik nám je…

Můžete krátce shrnout diskografii Qýchodu?
Vácha: V počátcích jsme nahrávali na audiokazety. První nahrávka Invaze Qýchodu vznikla v roce 1990, natáčel ji Petr Přívozník ve zkušebně Na Sadech. Byl to děs běs, nahráli jsme ji za den, dva. Druhá deska Všechno už je v prdeli přišla o rok později, nahrávaná v brněnském studiu. Následovalo Best of, které tvořily dvě předchozí nahrávky. Vtipné je, že jsme ji nevydali my. Zvuk někdo vyčistil a dal si 
s tím práci. Kolovalo to pak po intranetu na vysokoškolských kolejích, kde desku objevil náš tamní kamarád s tím, že jsme něco vydali. To bylo překvapení. Po pauze jsme v roce 2009 nahráli kompakt Tady střílím já a ve studiu jsme přihráli čtyři skladby z dob minulých jako vzpomínku v lepší kvalitě. Od té doby to tak děláme pokaždé. Nechceme se hrabat 
v minulosti, jde o zachování skladeb z kazet a o to, dát jim kvalitnější zvuk. V roce 2011 jsme udělali ještě album Voheň. Jinak jsme vyšli i na různých kompilacích, třeba se strakonickým Telexem, 
k němuž nás často přirovnávají. Prý máme jihočeský zvuk.

To znamená co? Čím je charakteristický?
Vácha: Loni jsme hráli 
v Hradci Králové. Po koncertě jsme se na baru doslechli, že „jihočeský vítr je krutý, zníte jako Telex, je to prostě masakr, čeští Exploited." Hrajeme tvrději a máme asi blíž ke starému punku, kořenům. Dnes se punk rozvětvuje a někdy nevíte, zda je to pop, nebo punk. Kapely zní všelijak. My se chceme držet oldpunku. Bude nám padesát a pořád to budeme řezat!

Teď jste nahráli promodesku Aktual xicht.
Vácha: Rozhodli jsme se tak po odchodu zpěváka Rendy. Cílem je přiblížit posluchačům aktuální tvář Qýchodu, aby věděli, kdo zpívá a jak to zní. Přijde nám jako podvod schovávat se za CD Voheň, když tak nezníme. 
Aktual xicht tvoří pět přezpívaných písniček z Vohně. Doděláváme obal, k dostání bude na mailu, koncertech, Facebooku, webu či Bandzone.

Jaká je současná sestava a proč se letos obměnila?
Vácha: Já kytara a řev, bicí stále Jarda, Zbyněk Fíla baskytara a kytara Palo Koyš. Jirka Šorm s námi hrál od roku 2008, kdy jsme asi po třinácti letech opět začali hrát a slavili jsme dvacetiny vzpomínkovým koncertem na Housově mlýně. Jenže loni také skončil z časových důvodů. Radim chtěl hrát jiný styl a Renda skončil, protože jsme potřebovali zpěváka 
s tvrdším, ostřejším hlasem. Renda je víc bigbítový, což nám staří punkáči vyčítali.

Co je teď Qýchodu po hudební stránce?
Vácha: Rádi bychom, aby 
z toho šla energie, stále dravý, agresivní punk jako tenkrát. Tak bych to viděl…

Co je pro vás po 25 letech na punkové scéně známkou punku?
Vácha: Chlast, ženský 
a rokenrol. A přihodím jednu příhodu z nedávného koncertu v Černovicích, kdy jsem hrál a najednou mi na můj aktuál xicht přilétly dámské kalhotky. A holčina se přiznala. To se mi ještě nestalo, bomby na hubu.
Nový: Ticho…

David Peltán