Mladý táborský vydavatel Ivan Mráz o sobě říká, že je životní pragmatik, ale tento postoj odkládá, jakmile se řeč stočí na literaturu a knihy jako takové. Souběžně se studiem vysoké školy se dálkově vyučil knihařem a v současnosti ve svém malém, téměř osobním nakladatelství vydává výhradně literaturu, která lahodí jeho srdci. I takovou podobu může mít koníček, jemuž člověk dobrovolně a rád věnuje velkou část svého volného času.
„Dosud jsem vydal šest knížek a nakladatelství jsem pojmenoval Zahrada, protože se mi ten název líbí,“ říká Ivan s úsměvem. „Chtěl jsem, aby nakladatelství neslo český název, který bude vyjadřovat širší symboliku. Slovo zahrada evokuje velké množství symbolů, z nichž některé jsou protichůdné. Emočně vzbuzuje především pocit harmonie a jako první asociaci si většina lidí nejspíš představí biblickou Rajskou zahradu, tedy místo, kde se člověk cítí dobře a bezpečně. Další asociací může být Epikúrova zahrada, v níž slavný helénský filozof své žáky učil, že nejvyšší ctnost je atharaxia čili slastný klid duše. Na druhou stranu tu může být také McEwanova krutá a tvrdá ‚betonová zahrada‘. A v neposlední řadě je slovo zahrada naplněno i jistou smyslností.“
Za základní princip svého nakladatelství si Ivan stanovil, že kniha musí tvořit obsahovou a výtvarnou jednotu. „Odmítám vydávat knihy v uměle vytvořených edičních řadách, každá knížka je jiná, a proto také musí jinak vypadat. Z toho důvodu věnujeme velkou pozornost výtvarné úpravě knih.“ Většinu knih ze Zahrady totiž ilustruje Ivanova manželka Lucie.
Kvůli nedostatku kvalitních rukopisů ze začátku Ivan vydával reedice děl zavedených autorů. „Pak jsem si ale jednou v knihkupectví koupil sbírku veršů Emila Boka, která mě velmi zaujala. Ze záložky knížky jsem se s údivem dozvěděl, že autor bydlí v Táboře. Tak jsem mu zavolal a nabídl, že bych rád vydal jeho další knížku. To byl můj první literární objev. Emil Bok je dnes, snad také trochu díky mně, uznávaný autor.“
Později začal Ivan pracovat jako editor pro jiné nakladatele a začaly se množit kontakty i zajímavé rukopisy. Dnes má rukopisů víc, než stačí vydat.
Zatím poslední knižní titul, který z táborské Zahrady před nedávnem vzešel, je Mnich z hory Kója. Touto novelou japonského prozaika Kjóky Izumiho v překladu japanisty Jana Levory si Ivan Mráz opět dělá radost – a soudě podle pozitivních ohlasů potěšil i další spřízněné duše.
„Kjóka Izumi je autor přelomu 19. a 20. století, jehož tvorba je ještě ušetřena vlivu evropské a angloamerické literatury. Jeho novela se pohybuje na hranici hororu, pohádky a milostného příběhu a zároveň vyjadřuje hluboké duchovní poselství. Jinými slovy: každý si v příběhu něco svého najde.“