Trio Pouličníci má v našem seriálu přichystané tři šálky kávy. Před 14 dny k prvnímu usedl zpěvák a hráč na valchu Marcel Kříž. Na otázku, kdy a jak se Pouličníci zrodili, s úsměvem odpověděl, že si jako soubor ze svých dějin mnoho nepamatují. Zkouším tedy štěstí u zpěváka druhých hlasů a hráče na harmoniku Karla Daňhela.
„Já si na to pamatuju zcela přesně,“ říká a otevírá velké desky. Nemá v nich kroniku souboru, ale fotografie krajin, jež pořídil z koše balonu. Létání pod pláštěm naplněným horkým vzduchem je totiž jeho koníček, který povýšil na svou životní filozofii.
„Pouličníci vznikli šokem a jiskru k němu zažehl v roce 1991 Karel Vontroba, tehdejší ředitel Kulturního domu Bechyně. Zavolal mi, že se mu líbí Jó, náš klub. To byl měsíční pořad písní Šlitra a Suchého, které jsme se spřízněnými dušemi zpívali u klavíru v divadelní kavárně. V závěru jsem vždycky sáhl pro harmoniku a dali jsme si dvě tři staropražské písničky. Vontroba stál o to, abychom právě ty staropražské zazpívali pod širým nebem na bechyňském divadelním festivalu. Naši produkci hodlal završit vskutku originálně. Měl jsem z bechyňského náměstí vzlétnout balonem.“
Pak Karel Daňhel zavěsil sluchátko – a uplynul rok. Náhle zazvonil telefon… „A Vontroba radostně oznámil: ‚Tuhle sobotu hrajete a letíte!‘ Nechápal jsem, a tak upřesnil: ‚Budete hrát a zpívat v Bechyni na náměstí, pak odstartuješ balonem a já bych s tebou strašně rád letěl.‘ Namítl jsem, že tak rychle nezajistím zpěváky; ať všechno rychle zruší.“
Po celé Bechyni už ale visely plakáty zvoucí k unikátní akci. Jediné možné řešení bylo naložit balon, harmoniku a jakékoliv zpěváky, kteří budou mít čas. „Naštěstí se mnou jela dvě děvčata a v Bechyni jsme předvedli celý svůj tehdejší staropražský repertoár. Mezitím kamarádi připravili balon k letu. Sháněl jsem Vontrobu, který celou akci zajišťoval a měl se mnou letět, ale on už hrál divadelní představení. Naplněný balon se kýval a vítr se začal otáčet k letišti, které tehdy bylo vojenské. Diváci netrpělivě čekali. Rychle jsem poprosil jednoho pilota z bechyňského letiště, aby se mnou letěl a případně vyžehlil průšvih, kdyby nás vítr zanesl do vojenského prostoru.“
Odstartovali a vítr je unášel zakázaným směrem. Pilot zkusil vysílačkou požádat o něco, co bylo téměř nemyslitelné: mimořádné povolení přeletu balonu. „Dozorčí na řídící věži letiště souhlasil, ale měl podmínku: ‚Musíte přistát na loučce před věží, abych se na vás podíval.‘ Podařilo se mi balon seřídit tak, že jsme se loučky lehce dotkli košem. V té chvíli jsme spokojenému dozorčímu vysílačkou nabídli, aby k nám přistoupil. Smutně odpověděl: ‚Chlapci, jste moc pěkní, ale služba je služba.‘ A my s balonem poskočili a letěli dál.“
Takové okolnosti provázely první vystoupení kapelky, jež si pak dala název Pouličníci. Jedna ze dvou dívek, které onoho dne nenechaly Karla Daňhela v úzkých, se jmenuje Alena Němcová a zpívá s Pouličníky dodnes. Hádejte, pro koho máme připravený třetí šálek kávy?