Podle autorky, která publikuje pod pseudonymem Artana Alba, se jedná o duchovně vědecký text. Na 119 stranách se zabývá pravděpodobným nálezem bájné jeskyně Blanických rytířů.

Hlavním hrdinou knihy je vesmírný hudební skladatel Galaxyman a chlapec Dorian Svantovít. Zuzana Krajícová vdechla život kosmickým i duchovním bytostem, které bojují proti šikaně.
Čechy mají nové superhrdiny, v Chýnově se zrodila fantasy kniha

Vaše nová kniha se jmenuje Kosmická víra – Duchovní cesta reinkarnované rytířky. Jde o trochu autobiografii? Byla jste se sama podívat na hoře Blaník před jejím sepsáním?

Kosmická víra je vyprávěním o skutečných zážitcích, se zaměřením na mimosmyslové vnímání. Vše začalo snem zhruba před 16 lety, který mi změnil život. Snový prožitek byl tak mimořádný, že jsem si jej zapsala. V pozdějších letech se ukázalo, že to byl sen prorocký. Čas od času se mi takové sny zdají. Zjistila jsem, že mám jisté schopnosti, ale držela jsem je mnoho let pod pokličkou, neboť jsem jim příliš nerozuměla. Místo duchovního filozofování jsem se ponořila do studia mnoha textů. V určitém čase nazrála doba, a věděla jsem, že je čas informace předat dál. Domnívám se, že jsem objevila skutečné místo, které odpovídá popisu legendární jeskyně Blanických rytířů. Krása tohoto nálezu spočívá v tom, že ve snu, o kterém jsem se již zmínila, se mi jeskyně zjevila a během několika let, jsem za neuvěřitelných okolností, ono místo ze snu nalezla ve fyzické realitě. Prozradím jen to, že jeskyně není na Blaníku. Ale to bych odtajnila mnohé. (Smích.) Koho téma zajímá, může si text přečíst. Ano, na Velkém Blaníku jsem byla již jako dítě, ale nijak zvlášť mne to neovlivnilo.

Ukázka knihy Galaxyman a Diamantové srdce, která je určena nejen pro mladé pozemšťany.
V Chýnově vznikla nová fantasy kniha

Jaký je příběh? Jak dlouho vznikala textová část a pro koho je tato nová publikace vhodná?

Příběh je de facto přepisem mého deníku. Text vznikal asi 16 let postupně, jak mi přicházely informace. Vždy, když se mi událo něco zásadního, a vždy to souviselo s parapsychologií, zapsala jsem to do deníku. K tomu jsem studovala literaturu, která s příběhem souvisela. Na této cestě byli mými velkými učiteli zejména Carl Gustav Jung, Rudolf Steiner, Stanislav Grof, ale také Zdeněk Krušina, nebo pan profesor Milan Nakonečný. Knihu velmi doporučuji osobám, které procházejí či procházeli spirituální krizí, duchovně hledajícím, či lidem, kteří již dosáhli určitého stupně vědomí. Tam může kniha i významně pomoci. Není určena lidem, kteří se o duchovní svět nezajímají, či jej popírají. Asi by tomu vůbec nerozuměli. I s tím jsem se již setkala. Podotýkám, že text je k dispozici zatím pouze elektronicky na webových stránkách www.superhypnoterapie.eu, v sekci knihy.

Je to již vaše druhá kniha, která by se dala zařadit do fantasy žánru. Opíráte se v ději také o historická fakta? Kde berete inspiraci na zajímavé příběhy?

Kosmická víra není fantasy, spíše duchovně “vědecký“ text. Šla jsem v pátrání do hluboké i nedávné historie, filozofie i psychologie. Jednou jsem si pomyslela, že je to taková česká Šifra mistra Leonarda, ovšem podle skutečných událostí. Týden na to mi sám od sebe volal kamarád, že mám knihu poslat Danu Brownovi. Jen jsem se pousmála, neboť to není jednoduchá cesta. Ale za další dva týdny byl najednou Dan Brown v Praze. Chtěla jsem ho kontaktovat, ale nepodařilo se ani přes agenta. Inu, uvidíme, jaký bude mít kniha osud. Nechávám tomu volný průběh. Inspirace mi proudí z univerzálního zdroje, když to umíte, můžete nalézt téměř každou odpověď, pokud máte čisté úmysly a je vám souzeno informaci dostat. Svým způsobem se tuto dovednost může naučit téměř každý. Jednoduché to ovšem není.

Historické fotografie Budějovické ulice pocházejí z atelieru Šechtl a Voseček. Zveřejňujeme je s laskavým svolením Marie Šechtlové.
Tábor měl dříve nábřeží R. Heydricha, Stalinovu třídu i ulici Samopalníků

Jsou v knize opět nějaké pěkné ilustrace, či fotografie? Podobně jako ve vaší prvotině – Galaxymanovi?

V elektronické verzi fotky ani obrázky nejsou. Pokud půjde kniha někdy do tisku, a já věřím, že ano, potom plánuji obrazové přílohy. Samotné místo je prostoupeno siločarami, je velmi fotogenické a energií doslova sálá. S manželem, který je profesorem archeologie, lokalitu navštěvujeme. Radí mi, jak se dělá terénní průzkum, přesto mi ve všem nechává volnou ruku. Z pohledu vědy, je totiž nutno získat nejdříve důkazy a následně interpretovat. Jenže „jeskyně“ (zatím se mohu pouze domnívat, že je to jeskyně) je zavalena balvany a archeologický průzkum takovéto lokality, by se musel nejprve schválit na patřičných místech. Je to velmi složitý proces. Přiznávám, že jsem na věc zpočátku pohlížela intuitivně, de-facto jasnovidecky, ale s tím doma nepochodím. (Smích.) Vše je pod přísným vědeckým dohledem.

Publikujete pod pseudonymem Artana Alba, jak jste na toto jméno přišla a má nějaký hlubší význam?

Jméno Artana Alba vzniklo již za mého působení v audiovizuální tvorbě, kdy jsem tvořila projekt ROLE MODEL KIDS. To byly opravdu úžasné videoklipy s dětmi a jsem šťastná, že vznikly. Projekt se bohužel s pandemií zastavil. Tenkrát mi jméno Artana Alba přišlo tak nějak z čista jasna. Moc se mi líbilo a začala jsem jej používat. Artana jako Art-umění, Alba jako hudební album. Myslela jsem si tenkrát. Až později jsem se podívala, jaké zajímavé významy slovo ALBA nese a nestačila jsem se divit, jak moc to se mnou rezonovalo. Artana jsem později připojila i ke jménu Artuš, které se pojí k bádání o Kosmické víře. Tedy hluboký smysl má, jen jsem smysl objevila až o několik let později. Každopádně chci na závěr dodat, že Blaničtí rytíři jsou vzhůru a spěchají nám ku pomoci, dokud je ještě čas…