Právě zde před deseti lety zrušil muzeum Tří generací Kodetů. Nyní stojí malíř na prahu nového počinu, jehož osud ale svěřil do rukou své nejmladší dcery Jacqueliny. Ta krámek se starožitnostmi, otcovými obrazy a předměty z rodinné sbírky povede.
„Všechny ty věci mají svůj příběh, ať malý nebo velký. Celý život něco sbírám, ale také tu mám svoje obrazy s příběhy, pár z nich vzniklo v Americe,“ uvedl malíř k artiklu malého krámku s nástěnnými štuky. Na otázku, zda se některého kousku vzdával nerad, jmenoval malý krucifix, jichž má v Hartvíkově plnou faru. „O něm jsme se s dcerou dohadovali a ona zvítězila,“ přiznal porážku a dceři přeje, aby jí obchůdek vzkvétal a lidé si k němu co nejdříve našli cestu.
Porcelán, sklo, staré formy na bábovky, tepané poháry, mísy, talíře, hrnečky. Ivo Šmoldas, jenž do Tábora přijel ze své chalupy u Týna nad Vltavou, má také „vetešnickou“ duši.
„A jak pozoruju, s věkem sílí. To má praktické důvody, jednak jsou staré věci ze solidnějších materiálů a tedy víc vydrží, a pak, když se obklopíte starožitnostmi, máte pocit, že vy jste tam nejmladší. Kvůli tomu to dělám. Takové sběratelské puzení ale ve mně není, beru vše, co mi lakota dovolí,“ říká v nadsázce mistr glosy.
Přesto měl období, kdy se jeho obdiv ke starým věcem profiloval. „Jednu dobu mě lákaly nástěnné secesní hodiny se závažím. Poskytovaly mi krásné pomyšlení, že jejich stroj nutí pracovat gravitaci. Mě vždy těší, když pracuje někdo jiný než já,“ zdůvodnil zalíbení ve stroj času básník, moderátor a mistr slova. S Kristianem Kodetem se seznámili v Týně nad Vltavou, kde se každým rokem potkávali při kolektivní výstavě Vltavotýnské výtvarné dvorky, které jsou ale již minulostí.
„Takže teď se občas vídáme na různých akcích, protože pan Kodet je vysoce společenský člověk a kde není, jde o událost, která není hodna pozornosti,“ vyslal na adresu hostitele.
Jackie´s antik najdete v Klokotské ulici, jen za rohem od bývalého muzea Kristiana Kodeta, v němž dnes kraluje Petra Kovandová se svou čokoládou.
