Oblíbená poprocková skupina Chinaski na svém webu informovala o tom, že v Písku natáčí druhé pokračování úspěšného CD Autopohádky. Využili jsme této příležitosti a s muzikanty se sešli na dvorku středověkého domu U Škochů. Za kapelu mluvili hlavně její frontman Michal Malátný a baskytarista Ondřej Škoch.


Proč jste se uchýlili zrovna do Písku?
M. Malátný: Protože Škoši jsou odsud. (Baskytarista Ondřej Škoch a saxofonista Štěpán Škoch v domě U Škochů vyrůstali a vrací se sem ke svým rodičům- pozn. autora.) Tady máme ideální zázemí a jsme tady schopni i nahrávat. Dneska si všechno můžete dovézt, i ty compy.


Kdo přišel s nápadem natočit album Autopohádky?
M. Malátný: S tím přišel Jan Jiráň, herec a režisér Divadla Ypsilon, který dělá mluvené slovo. Natočil třeba první díl Harryho Pottera. To je deset hodin a čtyřicet dva postav tam mluví Jiří Lábus. A Honza nám nabídl, jestli bychom něchtěli udělat něco podobného. Náš bubeník Pavel si vzpomněl na své oblíbené pohádky z dětství, které jsou o autech a policajtech. Autopohádky napsal Jiří Marek, autor Hříšných lidí města pražského. Před čtyřmi lety jsme udělali první díl. A tak nás i lidi to bavilo, že jsme k tomu jeli i turné po divadlech. Spousta kamarádů nám pak říkala: „Proboha, udělejte už další díl. Ty děti to pouštějí pořád dokola.“ Vybrali jsme tedy další tři pohádky a k tomu dodělali osm písniček.


A jak to vypadá s novou deskou?
M. Malátný: Nová deska, pokud bude, tak až za rok. V tuhle chvíli ještě doděláváme DVD, které by mělo vyjít do Vánoc. Loni jsme jeli velké turné a na DVD bude poprvé celý koncert tak, jak ho lidi viděli od první až do poslední písničky, minimálně sestříhaný. Z jarního turné s kapelou Desmond tam bude ještě třípísňový bonus z Bratislavy. Je tam třeba i Klára zahraná jako punk.


Jak vidíte svou budoucnost? Budou Chinaski pokračovat, nebo ji zatím necháváte ještě otevřenou?
M. Malátný: My jsme se tady sešli, týden jsme to řešili a domluvili jsme se, že hrát budeme. To rozhodně. Máme domluvené i turné od konce října do konce listopadu.


V čem to bylo jiné, když jste objížděli kluby a nebyli tou „velkou kapelou“, která dnes plní spíš haly?

M. Malátný: Všechno má své kouzlo a vzpomínám na to rád. Teď ale máte výhodu v tom, že pokud na vás chodí dost lidí a prodáváte dost desek, máte širší škálu výrazových prostředků. Když si vymyslíme mnohem větší pódium nebo budeme chtít cirkus, tak si to v podstatě můžeme dovolit. Když vám bylo dvacet, tak za to sice nebyly prachy, ale byla to větší legrace. Ale pozor, my nehrajeme jen sportovní haly. Nechceme, abychom dopadli, a to nemyslím zle, jako Lucie. Ta hrála osm velkých koncertů za rok, a bylo to slyšet. My žijeme tím, že hrajeme. Když nejedeme velké haly, jedeme po divadlech nebo i malé kluby.


Když se někdo dostane do širokého povědomí, často jim kritika i posluchači předhazují, že skládají písničky prvoplánovitě, aby se daly hrát v rádiích? „Nadbíhali“ jste někdy posluchačům, abyste se dostali více do povědomí?
M. Malátný: Váš kolega Ondřej Bezr o nás napsal, že jsme hráli pop už v příslovečné garáži. My jsme ten pop vždycky v sobě měli. I když nám bylo sedmnáct a hráli jsme punk, tak jsme vedle deseti punkových věcí hráli i tři popové písničky. Myslím, že jsme nemuseli dělat nějaké kompromisy a kalkulovat.


Byly na vás někdy tlaky třeba od vydavatelství?
O. Škoch: Nikdy. To nám v podstatě pomáhá v tom, že my natočíme desku, rozhodneme se, které písničky tam budou, a vydavatelství pak vybere singl. Tohle necháváme na nich, ale nediktují nám, co máme dělat. Singl je vždycky už z vybraných písní, které se nám nejvíc líbí.


Mohou se fanoušci dočkat i koncertu v nějakém píseckém klubu?

O. Škoch: To nevylučujeme. S Autopohádkami jsme byli v divadle. Vzhledem k tomu, že jsme odsud, tak budeme na naši manažerku tlačit, aby byl koncert i v Písku.


Na přání kapely jsme se nevraceli k tragické smrti osmatřicetiletého bubeníka a zakládajícího člena Chinaski Pavla Grohmana. Ten tragicky zemřel letos 25. července po srážce svého motocyklu s osobním automobilem.
Po našem rozhovoru skupina vydala oficiální prohlášení: „Pavlova smrt námi velmi hluboce otřásla. Po řadě debat a úvah zvítězilo Pavlovo heslo, že nejlepším lékem na bolest je práce. O spolupráci na tour jsme požádali Pavlova kamaráda a jeho bubenický vzor Davida Kollera, který s námi turné odbubnuje jako exkluzivní host. „Nejtěžší je pro mě smířit se s tím, že tu Pavel není. Naplňuje mě to smutkem, ale vím, že život musí jít dál a Chinaski taky. Jsem rád, že si s klukama zahraju,“ řekl David Koller.
„Novou desku bychom rádi vydali příští rok, a to již s naším novým bubeníkem Otou Petřinou,“ říkají Chinaski.