Z úcty k Františku Bolechovi, matematikovi a dlouholetému dirigentu tělesa, jej pak následovníci původních zakladatelů přejmenovali na Filharmonický spolek Bolech. Téhož roku – 1932 začali psát svoji kroniku.

Nejen díky kronikáři a houslistovi Vojtěchu Peřinovi, jenž v orchestru hrál přes 60 let, a jeho dceři a učitelce hudby Ludmile, se veřejnosti teď dostane do ruky publikace, která čtenáře provede 140 let trvající historií táborského hudebního tělesa. Tělesa, které je spojeno s těmi největšími jmény českého hudebního světa.

Hlavní dirigenti:
František PICH (1877 – 1884)
František MATHY (1885 – 1895)
František BOLECH (1895 – 1914; 1916 – 1921)
Milan ZUNA (1914 – 1915)
Gustav FEIFER (1922 – 1924)
Karel KORECKÝ (1925 – 1931)
Jan PUCHTA (1931 – 1932)
Bohuslav ŠTĚPÁNEK (1933 – 1959)
Josef HART (1960 – 1977)
Karel VINTERA (1978 – 1984)
Václav MATOUŠEK (1984 – 1991)
Vladimír ELNER (1992 – 1996; 2002 – 2005; 2010 – 2014)
Rostislav ŠTIFTR (1996 – 2001)
Pavel MENHART (2008 – 2009)
Jiří SYCHA (2009 – doposud)
Jaroslav SOJKA (2011 – 2013)

Se svolením předsedy spolku Vladimíra Vancla jsme mohli do almanachu nahlédnout v předstihu, neboť již zítra začíná v Divadle Oskara Nedbala oslava výročí založení orchestru, a to dokumentární výstavou. Začíná v 17 hodin. 

Závěr 19. století přál v Čechách vzniku nejrůznějších spolků, a tak se stalo, že mezi divadelníky, hasiči nebo sokoly založili vášniví muzikanti v roce 1877 v Táboře Hudební spolek. Již za dva roky se k dirigentskému pultíku jako host postavil Antonín Dvořák, aby je vedl při jejich velkém koncertu ve Střelnici. Stejně jako skladatel Dvořák, řídili orchestr pohostinsky také Táborák Oskar Nedbal, jehož otec Karel stál u vzniku spolku, dále Zdeněk Fibich, Václav Talich nebo Otakar Jeremiáš. Vojtěch Peřina v mapování historie zmiňuje i významné „domácí“ dirigenty, kteří orchestr vedli, například Bohuslava Štěpánka, do jehož táborské rodiny se o mnoho let později přiženil Jiří Sycha, současný dirigent Bolechu, Josefa Harta nebo Karla Koreckého. Kronikář na stránkách tiskoviny připomíná doby velkých úspěchů a slávy, ale nevyhýbá se ani krizím, jež se nevyhnuly ani tak úspěšnému Bolechu. Přišla například v 70. letech, kdy orchestr trpěl nedostatkem amatérských muzikantů.

Podstatně hůř se ale orchestru vedlo před 12 lety. Vladimír Vancl zmínil, že prakticky přestal existovat a v roce 2006 dokonce poprvé po dlouhých letech Bolech v Táboře nehrál Rybovu vánoční mši.

„Tahle skutečnost zřejmě zvedla pár lidí, kteří si řekli, že Tábor svůj orchestr mít musí. Čtyři muzikanti – Vladimír Elner, Mirka Kloboučníková, Lenka Nováková a Milada Lutovská obtelefonovali pár lidí a v roce 2008 se nás na první zkoušce sešlo sedm,“ vzpomíná předseda spolku a houslista na nový start Bolechu, v jehož řadách se projevily především únava věkem a nezájem nových mladých.

„Nezájem mladých si vysvětluji hlavně repertoárem, protože orchestr hrál řadu let prakticky totéž, trochu nezáživnou klasiku. Postupně pak přišlo pár lidí a hned ten rok jsme se dočkali prvního a docela úspěšného vánočního koncertu. Pod taktovkou Pavla Menharta nás hrálo skoro čtyřicet. Bylo nám jasné, že musíme změnit dramaturgii a posílit všechny nástrojové skupiny,“ zmiňuje úspěšný lék, který těleso vzkřísil k novému životu.

Od té doby si Bolech opět vydobyl ztracený věhlas, což před čtyřmi lety potvrdil houslový virtuóz a profesor clevelandského Institut of Music Ivan Ženatý, který neváhal spojit svoje jméno s amatérským orchestrem. „Jako malý kluk jsem u nás v Lomnici nad Popelkou začínal v podobném orchestru a tehdy jsem to prožíval jako velké vyznamenání. Podařilo se nám najít termín a já jsem moc rád, že se to mohlo zrealizovat,“ řekl Ivan Ženatý Táborskému deníku po koncertu.

Nyní už má Bolech termín i ke svému narozeninovému galakoncertu, který se v divadle uskuteční 14. května a hostem se stane Iva Bittová.

Z historie spolku:
K ustavujícímu aktu došlo 25. listopadu 1877 v budově tehdejšího gymnázia na Klášterním náměstí (dnes ZŠ na Náměstí Mikoláše z Husi). Prvním předsedou Hudebního spolku se stal Karel Nedbal, otec skladatele Oskara Nedbala, jehož dílo orchestr dodnes připomíná.
Po více než 50 letech se soubor přejmenoval na Filharmonický spolek Bolech, dnes Komorní orchestr Bolech.
František Bolech se narodil v roce 1852 v Jaroměři a zemřel v roce 1924 v Táboře. Za dirigentským pultem Hudebního spolku stál jako třetí v pořadí. Od roku 1876 působil krátce jako pedagog na Učitelském ústavu v Soběslavi, v lednu 1878 byl jmenován profesorem matematiky, deskriptivní geometrie a technických disciplín na táborské Královské české vyšší hospodářsko-průmyslové škole. František Bolech byl současně skvělým varhaníkem a klavíristou, mezi jehož přátele patřil Antonín Dvořák. Za jeho vedení v letech 1895 – 1921 orchestr doznal značného uměleckého rozkvětu.
Bolech se nebál do repertoáru zařazovat nesmírně náročné kompozice jako například Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila, kdy se s orchestrem spojily tři největší jihočeské sbory – táborský Hlahol, písecká Gregora a českobudějovický Hlahol.
Stál také u zrodu táborské hudební školy. Za kulturní zásluhy byl František Bolech již v roce 1906 vyznamenán Rytířským křížem řádu císaře Františka Josefa I.