Představa vývoje show splňuje, co si moderátor naplánoval. „Máme za sebou, i podle reakce posluchačů, důstojný start. Tím neříkám, že nejsou chyby. Ale v rádiu Expres FM, které Ranní klub každý všední den od sedmi do deseti vysílá – a za který mám zodpovědnost –, chci vše okamžitě řešit. Nemusíme o tom dlouze diskutovat. S vedením rádia na to máme stejný pohled, což je pro mě zásadní. Zažil jsem v rádiích i opačný pól spolupráce, a to se špatně dělá,“ říká Miloš Pokorný.

Jaká je koncepce vaší show – pro ty, co si ji ještě nenaladili?
Je dána aktuální situací, tedy tím, co každý den žijeme. Každý den je jiný, například vysílání s hosty, jakými již byli herec Marek Taclík, režisér David Ondříček, principál cirku La Putyka Rosťa Novák, komik Lukáš Pavlásek, šéfkuchař Zdeněk Pohlreich či veslařská legenda Ondřej Synek (a další teprve budou). Nemáme v programu show pevné dny, posluchači neví, kdy co přesně bude, není to rádiový stereotyp, a to mě taky baví. Ranní klub jsem postavil na klíč, a tím pádem v něm není nic, o čem bych nevěděl. S výjimkou komerčních vstupů, jako jsou soutěže a sponzoring. To jde mimo mě a je to tak v pořádku.

Zásadní změnou je, že show nemoderujete v tandemu, ale jste v ní sám za sebe. Je to pro vás v něčem těžší, či lehčí?
Je to jiné. Již jsem na Expresu před lety vysílal jako „Mišel Gošé“, což byla totální fikce a volná jízda éterem, takže mohu částečně navazovat. Mým potažmo naším cílem je dělat „morning show“ pro dospělé – kombinace rychlých zpráv, mé oblíbené fikce v podobě figur, které se začnou objevovat ve vysílání (viz plukovník Nachtigal, o něhož si posluchači píší), či fiktivních informací, že po mně byla na apríl pojmenována ulice, kde sídlí konkurenční rádia. Počítáme s pravidelnými rubrikami jako Asijská hitparáda, Brněnská spojka s Petrem Švancarou, Tvrdej job, kde budeme mapovat netradiční profese jako popelář či deratizátor. Nosím toho v hlavě dost a mí noví kolegové taky, a to je fajn zjištění.

Může vás – coby zkušeného moderátorského barda – při vaší práci ještě něco překvapit?
To je kouzlo rádia a live vysílání. Vždy a každý den mě něco překvapí – reakce hosta, reakce posluchačů, reakce kolegů. O to víc, že tým Ranního klubu je největší, který jde v komerčním rádiu mít. Až začne naplno fungovat náš „mediální dům“, tedy Seznam.cz, který teď kvůli situaci funguje hlavně z domovů, ještě se dost rozšíří o hvězdy typu Míry Bosáka, Jindřicha Šídla, Janka Rubeše, Jiřího Hoška.

Pracovat od samého rána, v tomto případě od sedmi, si zaslouží respekt. Vám brzké vstávání nedělá problém?
Na to se mě ptá spousta lidí, hlavně kamarádi, kteří si rádi přispí. Když jsme rozjížděli Ranní show na Evropě 2, vstával jsem ve čtyři. Proto mají Leoš Mareš s Patrikem Hezuckým, kteří to po nás úspěšně převzali, naprostý respekt, jak to dlouho vydrželi. Smekám klobouček! Já už nevydržím spát, ani když můžu – tedy ve 4.30 mám vztyk, následuje sprcha, profackování, internet, double presso, nastartování Vespy a razím na pražský Smíchov. Mimochodem kdo chce něco slyšet a nestačil to, včetně rozhovorů s hosty, protože ještě nevstal, vše podstatné najde na podcast EXPRES FM.

Show jste spustili v době pandemické krize. Jak se vám – obecně vzato – v tomto čase žije?
Jsem pozitivní člověk. Tedy nemyslím, co se týče viru, tady bych fakt nežertoval, ale založením. Snažím si vždy a na všem najít něco pozitivního, ať se děje, co se děje. Proto mi poměrně hladce utekly dva roky na vojně včetně basy a i rodinné kalamity, které nás všechny potkávají, snad umím ustát důstojně. Tedy nemohu-li ven, vymaluje se, uklidí, vyleštím motorku, roztřídím mraky cédéček, všech možných dalších nosičů, koukám na filmy, které jsem dlouho neviděl, mám rozečtené tři knížky, které jsem konečně našel… Nejvíc mi chybí a bude v nejbližší době chybět, tady jsem pesimista, cestování, konkrétně Bretaň.

Už jsem to naťukla – netvoříte už duo s Romanem Ondráčkem, minulostí je tím pádem i Těžkej Pokondr. Myslím, že je to pro fanoušky rána. Vy to nesete jak?
Spoustu fandů to mrzí, ty signály mám. Nicméně můj čas v našem bandu se naplnil a posunuji se jinam a sám. Roman s kapelou již po svém pokračuje v produkci s naším repertoárem, což je v pořádku a nemám s tím žádný problém. Jsou to skvělí hráči, naše songy je baví hrát, ode mě zelená! Jediné, co je problém, který se mi vrací jako bumerang, je název. Roman bez mého svolení používá dál název Pokondr, což je z logiky názvu nesmysl, protože je to spojení našich příjmení, tedy Pokorný a Ondráček, a půlka party tam jaksi není… Mně volají pořadatelé akcí a neustále vysvětluji, že už to je jen projekt Romana a že už nedorazím a podobně. Jinými slovy, také v rádiu nepoužívám značku Pokondr, lhostejno, jestli je „těžkej“, „lehkej“ nebo „střední“. Bylo by to nefér vůči posluchačům i našim fanouškům. Buďme již každý sám za sebe, bez marketingových berliček. Howgh!

Chce se vám ještě okomentovat důvod vašeho rozchodu?
Nechce, nebudu živit nic podobného. Nedělal jsem to, když se hojně vyjadřoval Roman, a dělat to nebudu. Náš příběh skončil.

Neuvažujete ani o založení jiného hudebního projektu?
To vůbec není téma. Bylo to fajn a bylo toho dost. De facto jsem s Pokondrem prožil snad všechno, co se v této republice, v tom našem šoubyznýsku prožít dá. Mraky akcí, vystupování od malých vesnic na fotbalových hřištích po Lucerny, Forum Karlín, moderace v O2, Českých Slavíků, přímé TV přenosy, hostování v různých show, své pořady v televizi, silvestry z Václavku, TV show RAI 2 v Miláně, kde jsme zpívali s Ricchi e Poveri atd. Bylo to fakt dost barevné. Jeli jsme to od roku 1996 do loňského prosince… Třikrát po sobě jsme prodali nejvíc nosičů v této zemi, tedy kolem půl milionu alb. Na to, že nejsem zpěvák, neumím takřka noty – byla to recese a někdy i velká legrace –, jsem ukotven a srovnán s tím, že má „pěvecká” kariéra skončila. Pokondr byl unikátní svým nápadem. Někdo ho měl rád, jiný nesnášel, ale tak to má být. Nebyli jsme pro každého, ale mělo to úspěch. Poznáte to na tom, že podobné projekty, které se snažily o totéž, pohořely.

Na závěr něco pozitivnějšího – co vám teď dělá největší radost, co si rád dopřejete, na co se těšíte?
Dceru začalo bavit vařit a péct, což ve dvanácti beru jako fajn signál, jelikož máme rádi dobré jídlo, mám novou anglickou motorku, která na mě čeká v Budějovicích, máme svůj mini Vespa club, se kterým jezdíme po Itálii i jinde, pořád mi chutná víno, stále fandím FC Liverpool a snad budeme mít po třiceti letech zase titul. Mám radost z atmosféry v rádiu včetně kolegů na Classic radiu, což je naše sestra, a v prvé řadě z nejbližších kolegů v Ranním klubu i v zázemí. Samá pozitiva a životní jistoty. Tedy bingo!