Kliknutím zvětšíteDodnes vzpomíná na to, jak se ve třech letech setkala se šimpanzem Terezou, která v té době byla vychovávaná lidmi, nosila oblečky a občas se s ní mohl setkat i návštěvník zoo. Také hodně četla knížky od pana profesora Zdeňka Veselovského.
„Vystudovala jsem zemědělskou školu a zpočátku mě lákali kopytníci. Nakonec se kruh uzavřel a skončila jsem u opic. Aktuálně učím i na ČZU Praha. Práce v zoo mě baví, rozhodně není stereotypní, spoustu věcí si naplánujete, ale každý den to je jinak,“ popsala své profesní začátky Bolechová.
"Práce v zoo mě baví, rozhodně není stereotypní, spoustu věcí si naplánujete, ale každý den to je jinak.“ |
 Petra Bolechová |
V prostředí zoologických zahrad se pohybuje od šestnácti let a v rámci vysokoškolského studia se zaměřila právě na primáty. Původně působila jako kurátorka šelem a primátů, na základě organizačních změn zůstala u opic a začala řídit výživu všech zvířat v zoo. „Všechna zvířata potřebují naprosto stejnou péči. Respektive člověk musí znát, co potřebují, jak se chovají. Naopak právě chování se k nim jako k malým dětem, polidšťování a ochočování, může představovat velký problém. Naštěstí ten přístup se za tu dobu hodně změnil a je vskutku na profesionální úrovni, takže s žádnou Terezou“ se již návštěvníci v moderních zoo naštěstí již nesetkají,“ popsala chov zvířat kurátorka.
„Všechna zvířata potřebují naprosto stejnou péči. Respektive člověk musí znát, co potřebují, jak se chovají." |
 Petra Bolechová |
Primáti se stále těší návštěvnické oblíbenosti. Podle Bolechové je to tím, že v nich lidé hledají sami sebe. „Pokud před člověka položíte dvě fotografie, a na jedné bude gorila, a na druhé had, vybere tu první, pokud se nebude jednat o zaníceného herpetologa. Pocitově máme blíže ke gorile, had naopak v nás může vzbuzovat pocit nebezpečí,“ nastínila Bolechová.
Ji samotnou překvapilo, že černý obchod se zvířaty se dotýká i samotných opic. „Z menších lidoopů je to například i gibon, kdy transporty směřují především směrem do Číny a Ruska. Lidé si z něj dělají domácího mazlíčka. Má sice jen sedm kilogramů, ale díky jeho specifické anatomii ramenního kloubu, také neuvěřitelnou sílu v rukách, takže když vás chytí, není to žádná sranda. Opravdu to není typický mazlíček,“ popsala situaci.
"Vzpomínám si také na jednoho starého samce, který do zoo přišel z revue a chyběly mu některé přirozené šimpanzí návyky. Bylo příjemné sledovat jeho postupnou proměnu." |
 Petra Bolechová |
Aktuálně to vypadá v liberecké zoo na pěknou opičí školku. V půlce dubna se narodilo mládě ohroženým kočkodanům Dianiným. Momentálně je podle dostupných informací na celém světě chováno pouze 120 jedinců ve 29 zoologických zahradách. V loňském roce se u celé této populace narodilo a přežilo pouhých 8 mláďat. Narodilo se i mládě gibona bělolícého, dvě česrtvá mláďata u paviánů a další jsou v očekávání.
Její práce jako kurátorky opic je různorodá, od každodenní běžné zootechnické práce po kontrolu provozu, zdravotního stavu zvířat a především manažerování chovatelství. Opice chovatele poznávají a reagují na ně. Sice nepatří mezi úplně kontaktní zvířata jako sloni či lachtani, ale kontakt se odehrává např. při podávání léčiv skrz mříže. „Trénujeme primáty i na různá veterinární vyšetření, aby se nemusela uspávat. Využíváme metodu tréninku, kterou znají všichni pejskaři – zvukový signál (klikr) po provedení správného úkonu spojený s odměnou,“ svěřila se pracovnice liberecké zoo.
A na co Petra Bolechová ráda vzpomíná? „Velkou praxi představuje transport lidoopů, takhle jsem se šimpanzi odjížděla do Bratislavy. Vzpomínám si také na jednoho starého samce, který do zoo přišel z revue a chyběly mu některé přirozené šimpanzí návyky. Bylo příjemné sledovat jeho postupnou proměnu, i jak se mění jeho působení jako ve skupině – od vůdce až po „seniora“ milujícího mláďata. Začlenit uměle odchované jedince zpět do šimpanzí tlupy se totiž ne vždy povede,“ odpověděla.
"Naším společným cílem je totiž záchrana celého živočišného druhu a ne jen pouhých jednotlivců.“ |
 Petra Bolechová |
Sama oceňuje, jak se poselství zoologických zahrad za dobu jejich existence proměnila.Péče o zvířata se posunula profesionálnějším směrem a především management populací zoo zvířat je zcela odlišný. „Zoologické zahrady zvířata již dávno nekupují a neprodávají, ale naopak spolu na transportech a získávání nových jedinců nezištně a koordinovaně spolupracují. Naším společným cílem je totiž záchrana celého živočišného druhu a ne jen pouhých jednotlivců,“ svěřila se kurátorka.
Výživa zvířat představuje samostatný provoz, kdy část zázemí je přímo v zoo, jako jsou sklady či přípravny. Následně se krmení distribuuje na jednotlivé úseky a tam si to přebírají ošetřovatelé. Já hlídám, aby vše šlapalo tak, jak má. „Ošetřovatelé jsou pro mě zpětnou vazbou, jestli je vše v pořádku. Naopak, zoologové a výživáři rozhodují o složení krmné dávky. Sestavuji krmnou dávku tak, aby nutričně a živinově odpovídala danému druhu,“ popsala náplň své práce Bolechová.
„Musíte mít tu práci rád." |
 Petra Bolechová |
Informace někdy úplně chybí. Často se jedná o velký kus práce, která nemusí být někdy vidět. „Musíte mít tu práci rád. Jak říkám, krmivo je čím krmím. Celková výživa je ale o tom, že člověk musí znát fyziologii zvířat, znát potravní ekologii a přenést ji do praxe tak, aby odpovídala i legislativě a samozřejmě hlídat rozpočet a to vše skloubit dohromady,“ pokračovala ve vyprávění Bolechová s tím, že ročně utratí v liberecké zoologické zahradě kolem deseti milionů korun.
A jaké zvíře je z hlediska výživy nejnáročnější? „Takový sob karelský reaguje na výkyvy teplot, takže je potřeba hlídat sezónnost krmné dávky. Výzvu představují třeba mláďata nandu Darwinova, jejich odchov je velmi náročný. Dále je potřeba přizpůsobovat výživu věku zvířat, stejně jako u lidí se mění s pokročilým stářím jejich metabolismus a živinové nároky. Výživově nejnákladnější jsou pak naši lachtani, které krmíme mořskými rybami a zoborožci živící se hmyzem,“ odpověděla na otázku Petra Bolechová.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
