Děti v kuchyni i dílně. Zapojení do běžných prací jim otevře svět

Provázek s klíčem na krk, k tomu instrukce nebrat si od cizích lidí čokoládu, bonbón a nesedat k nikomu do auta. A v šest hodin nejpozději doma, jinak příště nikam nepůjdeš. Na hřištích si hrály bez dozoru i děti navštěvující nejnižší třídy základní školy. Většina současných rodičů si tyto věty a dobu ještě pamatuje.

Dnes je situace jiná. Jen málokterý rodič si dokáže představit dovolit své sedmileté ratolesti jít pobíhat po městské ulici bez dozoru. Na vině ovšem není jen přílišná úzkost rodičů.

Komu se svěří děti s trápením či tajemstvím? Máma vítězí nad kamarády a tátou

„Je potřeba brát v potaz i další faktory. Pokud bychom se bavilio generaci před třiceti lety, pak bylo opravdu jednodušší nechat děti samotné na hřišti. Jezdilo například mnohem méně aut, takže obavy ze sražení byly minimální. Je potřeba objektivně říci, že dnes je svět mnohem nebezpečnější,“ říká dětská psycholožka z Katedry psychologie Univerzity Palackého v Olomouci Leona Jochmannová.

Větší počet rizikových situací a potřeba rodičů ochraňovat děti co nejdéle jsou také důvodem, proč jsou mnohem méně vedené k samostatnosti. „Obecně se to vztahuje k populaci západního světa. Děti jsou vedené spíše k individualismu. To ale neznamená, že jsou samostatné,“ poukazuje Jochmannová.

První uvařené jídlo

Kdy dítě překoná pomyslné zlomové okamžiky v podobě prvního nákupu, běhání venku bez dozoru, jízdy na kole k prarodičům, ale také například krájení ostrým nožem, prvního vaření obědu či úklidu svého pokoje, do jisté míry záleží na rodičícha jejich stylu výchovy. „Pokud se rozhodnu nařídit dvanáctiletému dítěti uklidit a nebylo k tomu doposud vedeno, pak to neudělá. Jakmile ale od čtyř let dítě povedeme k úklidu hraček například formou hry a pochválíme ho za něj, tak postupně tento zvyk vypěstujeme a stane se samozřejmým,“ vysvětluje psycholožka.

Covid sebral školákům pohybové aktivity. Děti tak ztratily smysl pro povinnost

Pokud rodiče tuto cestu nenastaví už v útlém věku, čekají je v budoucnu problémy. „V pubertě už se ničeho nedocílí a ani se nic nezlomí. Je právě nesmírně důležité pracovat s dítětem od malička,“ upozorňuje Jochmannová. Právě výchova od postupného pěstování návyků a dovedností je podle Jochmannové klíčem k samostatnosti dětí.

Zapojte děti do domácích prací

Rodiče by tak měli do běžných činností své potomky zapojovat a nechat je vše si důkladně osahat a vyzkoušet. To se týká třeba domácích prací nebo vaření. „Říká se, že nejlépe vychováváme, když vědomě vůbec nevychováváme, ale jsme příkladem a dítěti umožníme se činnosti zúčastnit. Dítě takovou společnou činnost, kterou vnímá jako hru, miluje. Přestože je to pro rodiče svým způsobem zdržení, dítě tím ale nenásilně učí,“ radí Jochmannová.

Neméně důležitou součástí výchovy je i příprava na řešení životních situací. „Říkám tomu postupné otužování pod dohledem rodičů,“ směje se psycholožka. Ve skutečnosti rodič zadá svému potomkovi drobný úkol nebo vyřešit zvládnutelnou situaci. Přitom na něj ale nenápadně dohlíží. Díky takovýmto drobným a dobře splnitelným úkolům se děti učí nejen již několikrát zmíněné samostatnosti, ale také získávají potřebné sebevědomí.

Branná výchova byla povinnost. Dnes se děti připravují na krizové situace jinak

Řada rodičů to ale podceňuje. „Velká část z nich, zejména ve střední a vyšší třídě, je úzkostná, přepečující, nejraději by za děti vše dělali a řešili. To není správná cesta. I když je svět mnohem nebezpečnější a najít správnou míru je hodně těžké, měli by si rodiče uvědomit, že musí být vzorem a především oporou,“ podotýká psycholožka.

Pro dnešní rodiče je podle ní mnohem snadnější od útlého věku dát dítěti do ruky tablet nebo mobil a mít od něj klid. „Tímto způsobem se ale dítě učí pouze jednostranné komunikaci a následně je pak nepříjemně překvapené, že svět ani vztahy takto nereagují,“ dodává psycholožka Jochmannová.