Přiznává ale, že vychovávat dítě není jen jedna velká sranda. Důvodů k úsměvu má teď spoustu – kromě syna je jím také přítel Petr, kterého před časem „ukázala“ i svým fanouškům.

Nedávno jsi představila nového přítele – společnou fotkou na Instagramu. Ptala ses ho na povolení?
Aha, teď mi došlo, že asi neptala. Ale vyhubováno jsem nedostala. On asi počítá s tím, že bude občas někde vidět, když je se mnou. Určitě ví, s kým tančí. (smích)

Konzultuješ taková rozhodnutí s bývalým partnerem, tátou Máti?
Ne. Martin už dávno žije s jinou partnerkou a do vztahů si navzájem nemluvíme.

Vám se evidentně podařilo, že jste i po rozchodu zůstali přáteli – museli jste dát stranou svá ega, nebo to šlo samo?
Šlo to samo. Na všem jsme se v klidu domluvili a vycházíme spolu dobře. Nic zlého jsme si koneckonců neudělali, jen se naše cesty prostě rozešly. Martin je skvělý táta, za to jsem moc ráda.

Bylo pro Nikol Štíbrovou těžké najít partnera? Nebalili tě i kluci, kteří se chtěli jen zviditelnit?
Jestli mě honili nějací slavomani? Já nevím, možná ano. Ale takoví chlapci by ze mě byli ve finále zklamaní. Nejradši jsem doma s rodinou, vaříme, koukáme na filmy, hrajeme si. Už dlouho nikam nechodím, večírky neobrážím, nemám v showbyznysu velké ambice, mám ráda svůj klid. Jsem nudná.

Tvůj partner Petr Leitgeb vede mezinárodní cukrářskou akademii – máte teď lednici nacpanou dorty?
Petr vaří lépe než většina špičkových pražských restaurací. Zvládne svíčkovou, krevety na kari s citronovou trávou, i vánočku. Je to boží. Ale zip u mých džín si to nemyslí, no.

Znali jste se prý dlouho, dostal tě na jídlo? Nebo jsi jako největší prověřovací test brala syna Máťu?
Dostal mě na spoustu věcí. Petr přišel v době, kdy jsem toho měla jako single matka plný brejle. Všeho. A nedokázala jsem si představit, že bych v tuhle chvíli začínala novej vztah, na to jsem neměla absolutně šťávu. A energii začátky vztahů většinou potřebujou. Jenže s Petrem to bylo úplně jiný. Přišel k nám domů a už neodešel. Okamžitě s námi začal žít. Se vším všudy. Vypadalo to, jako by s námi byl odjakživa. Stará se o mě i o Máťu, chová se k němu jako k vlastnímu, bere nás jako celek, jako balíček. (smích) Hrozně se mi vedle něj ulevilo, je to chlap, o kterého se můžu bez obav opřít, věřit mu. Nikdy jsem nikoho takovýho nepotkala, budu si ho hejčkat, to mi věřte. (smích) Navíc je pro mě Petr splněnej sen, byla jsem do něj zamilovaná už na vejšce. Ale to mu neříkejte.

Je sexy, když chlap umí vařit?
No jéje. Když umí vařit, když má chuť k jídlu, když ví, co je dobré, když je požitkář… Na tom se pozná všechno možné.

Jak snáší Petr mediální pozornost?
Nás si média zase tolik nevšímají, takže je to v klidu. Navíc Petr je kliďas. Musí být. Jinak by se mnou asi nevydržel.

Občas dáváš na Instagram také svoji maminku – jak ta vnímá, že svůj život odhaluješ na sociálních sítích? Mluví ti někdy do toho?
Nemluví. Ale řekla bych, že mi fandí, že se baví. A taky je možná ráda, že ví, kde jsem a co dělám, když mě zrovna nemá na očích.

Sama jsi máma – na sociálních sítích to vypadá, že mateřství zvládáš s humorem a mít dítě je legrace, která jde zmáknout levou zadní. Je to legrace?
No, já se právě snažím na Instagramu nic moc nepředstírat. Takže tam velmi často ukazuju, jak jsem neschopná a nezvládám. Ale je fakt, že humor ztrácím málokdy, ten mě vždycky držel a drží nad vodou. Mít dítě je skvělý a legrace to je, ale je to taky zápřah. Matkám, které nonstop vše zvládají levou zadní, nevěřím. Pokud nejsou roboti.

Jsou ženy, které tvrdí, že mají dítě, a tak mají právo na neumyté vlasy a oloupaný lak na nehtech. Je to výmluva, nebo fakt nastanou situace, kdy je lepší nasadit čepici a rukavice, protože není čas na hrdinství?
Právo nebýt úplně v pořádku máme určitě i jako bezdětné. Ale je fakt, že hlavně ze začátku jsem měla pocit, že se ani nevysprchuju, že prostě není kdy, že to mrně nemůžu nechat o samotě. Taková divná panika, že se mu člověk musí pořád věnovat, nebo se něco stane. Ale tenhle stav naštěstí časem přejde a já mám už zase super manikúru a každý měsíc sedím u svého kamaráda kadeřníka. Na to si prostě čas udělám. Když jsem upravená, cejtím se líp, mám lepší náladu, víc energie, dokonce možná funguju i líp jako máma. Možná.

Po porodu syna vypadáš lépe než před ním. Stojí za tím běhání za dítětem a víc pohybu? Nebo jsi pravidelným uživatelem permanentky do fitka?
Je pravda, že jsem se začala mít opravdu ráda až po třicítce. A i ten život mě nějak víc baví od doby, kdy mám Matýska. Možná je to na mně vidět. Ale fakt necvičím, nehlídám si stravu. Máťa je číslo a holt spalujeme kalorie spolu.

Řešila jsi někdy i věčné dilema všech pracující žen – jak to udělat, abych neošidila dítě a zároveň můj život nebyl jen o přesnídávkách a přebalování?
Ano, je třeba to neustále vyvažovat, nebo se člověk zblázní. Ale víte co? Pořád čekám, až se v nějakém rozhovoru zeptají taky muže, stejně jako se ptají neustále nás žen: „Dá se skloubit kariéra a péče o rodinu?“ Dá, pánové? (smích)

Žiješ na Instagramu – místě, kde lidé neustále hodnotí. Je pro tebe důležité, co si o tobě myslí ostatní?
Lhala bych, kdybych řekla, že jsou mi názory ostatních lidí jedno. Ale snažím se hodnocení od cizích lidí nebrat osobně. Vlastně je fajn, když se člověk oprostí od hodnocení kohokoli jiného, než je on sám. Je to určitě osvobozující. Ale to zatím neumím.

Musí být člověk, který chce být známý – ať už na sítích, nebo jinde – připraven na kritiku? A dá se na ni vůbec připravit?
Určitě je pro showbyznys lepší, když je člověk od přírody asertivní, má ostré lokty a z ničeho si nic moc nedělá. Pak se moc připravovat nemusí. S nejrůznějším rýpáním je ale třeba počítat, zvlášť když si pouštíte skrz internet k tělu úplně cizí lidi.

Posloužily v tomhle jako dobrá škola i herecké začátky v Pojišťovně štěstí? Nebo to v té době ještě fungovalo všechno jinak?
V dnešní době sociálních sítí má člověk výhodu, že si může mediální obraz do velké míry vytvářet sám. V dobách Pojišťovny jsem byla odkázaná zejména na bulvár, nemohla jsem se k nepravdivým článkům vyjádřit, bránit se. Prostě co bylo psáno, to bylo dáno. Často navíc vycházely moje ne zrovna lichotivé fotky, protože prostě byly čtenářsky zajímavější. Byla to taková divná bezmoc. Teď se karta tak trochu obrátila a bulvár je víceméně závislý na tom, jakou fotku pošleme do světa my, co prozradíme o svém životě…

Followeři tě mají rádi, hejtry snad ani nemáš – je to díky tomu, že si ze všeho děláš legraci?
Občas mi přistane i nějakej ten hejtíček, ale to se nedá svítit, člověk se nemůže zalíbit všem, a navíc se takhle v anonymitě a na dálku ty nehezký věci prostě píšou celkem lehce.

Jaký obsah na sociální sítě podle tebe nepatří?
Řešení osobních problémů, zbytečné plivání jedů, nahota, děti v choulostivých situacích… Ale nevím, nechci moralizovat každý má ty hranice jinde.

PETRA PISTULKOVÁ