Takzvaná hypnoterapie je uznávanou metodou už i v Česku. A jako takovou ji nabízí celá řada českých psychoterapeutů a koučů. Jejich úroveň se ale liší. „Řešila jsem toho víc, ale mimo jiné jsem se toužila zbavit odporu k cibuli. Nejím ji od školky a myslím, že někde tam ten blok vzniknul,“ popisuje čtyřicetiletá Petra, která na doporučení kamarádky oslovila psychoterapeuta, jenž hypnózou doplňoval klasickou psychoterapii.

„Hodně jsem si od toho slibovala a byla jsem nakonec hodně zklamaná. Představovala jsem si nějaký trans, že se vrátím v čase do té školky a tam ten problém nějak uchopím. Ale celou dobu jsem věděla, že jsem u psychologa a podstupuju hypnoterapii. Jen mi nesmírně ztěžklo tělo. Jako kdyby nebylo moje,“ vzpomíná Petra. „Možná jsem se nedokázala dostatečně uvolnit, možná jsem si měla připlatit za delší sezení, možná to terapeut neuměl, možná jsem si to idealizovala,“ vypočítává možné důvody neúspěchu, protože cibuli dodnes nepozře.

Podle psychologa Simona Weissenbergera z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Petra hypnózou neprošla. „Osobně definuji hypnózu jako změněný stav vědomí charakterizovaný částečnou ztrátou vědomí a vysokou ovlivnitelností. Často jsou obranné mechanismy potlačené a jedinec přijímá podněty zvenčí a řídí se jimi,“ vysvětluje doktor Weissenberger. Jinak řečeno – jde o stav podobný spánku nebo transu, ale liší se od nich schopností vnímat a reagovat. Nejpravděpodobnějším vysvětlením Petřina zklamání hypnózou tedy je, že její terapeut neovládal umění hypnózy úplně.

Simon Weissenberger to přirovnává k situaci na trhu s kouči – jde o seriózní profesi, která klientům pomáhá, ale chybějí standardy. „Hypnoterapeutů je v Česku mnoho, ačkoli zdaleka ne tolik, jako třeba ve Francii nebo Německu. Jenže ti dobří jsou skutečně vzácní a žádaní na mezinárodní úrovni.“ Jak je poznat? Doporučuje se hledat mezi lékaři a psychology, dát na doporučení a vlastní dojmy. Stejně jako u běžné psychoterapie existují různé způsoby navození hypnotického stavu a každému vyhovuje něco jiného.

Víra tvá tě uzdraví

Právě různorodost hypnoterapie poněkud komplikuje hledání spolehlivých hypnotizérů. Úspěšné zvládnutí problému ještě neznamená, že klientovi pomohla hypnóza. Placebo efekt rozhodně není v těchto případech zanedbatelný. Je celkem logické, že pokud se člověk po sezení u terapeuta cítí jistěji nebo lépe, dokáže snadněji zaktivovat své vnitřní zdroje a vyřešit problém, porazit závislost nebo podávat lepší výkon. Zda skutečně prošel hypnózou, nebo jen věří, že jí prošel, dosud žádná studie nezkoumala.

„Je to těžké posoudit, ale asi hlavní je, že se člověk cítí lépe. A o to přece jde,“ zamýšlí se psycholog Weissenberger. Na tomto místě je třeba říct, že hranice mezi pozitivním placebo efektem a zneužíváním hypnózy ke zvýšení zisků je velmi tenká. Na trhu se dnes objevují kurzy a workshopy, kde se lze pomocí hypnózy naučit cizí jazyk, zlepšit si paměť, získat ztracené sebevědomí, vytrénovat až zázračné schopnosti nebo v horším případě léčit závažná onemocnění. Ceny se pohybují v řádech desítek tisíc korun, aniž by výsledky byly jakkoli vědecky podložené nebo vymahatelné.

Velkým hitem je dnes umění autohypnózy a neurolingvistické plánování (NLP). „Autohypnóza ani NLP nejsou uznávanými metodami, chybí jakékoli studie, dokonce se mnoho odborníků na hypnoterapii domnívá, že není možné hypnotizovat sám sebe. Jde spíš o určitou řízenou meditaci nebo navození transu opakováním nějakých formulí, ale není to ten samý stav,“ vysvětluje doktor Weissenberger.

Jak tedy poznat šarlatána? Celkem jednoduše. Pokud slibuje zázraky nebo rychlé řešení problémů, které se s vámi táhnou celý život, pak vás nejspíš čeká zklamání nebo pekelně drahý výsledek vaší vlastní víry v „uzdravení“. Hypnóza může urychlovat nebo zefektivňovat procesy učení nebo terapie, rozhodně z vás sama o sobě neudělá lepšího nebo šťastnějšího člověka.

Jeden příklad za všechny – u lidí trpících arachnofobií (strachem z pavouků) je mnohem účinnější tzv. kognitivně behaviorální terapie, kdy je člověk pomalu vystavován kontaktu s pavouky a strach nakonec zmizí. Hypnózu může terapeut využít jako podpůrný nástroj k různým cvičením a vizualizacím, aby klient rychleji zpracoval vrozené nebo získané obavy. Žádné Až se vzbudíte, nebudete se bát pavouků! se nekoná. Stejně tak hypnózou nezměníte sexuální orientaci ani povahu beránka v masového vraha. „Hypnoterapie je stejně zneužitelná jako jakákoli jiná psychoterapie. Není to magie, nezmění vás v někoho, kým nejste, ale i tak by měl být hypnoterapeut vázaný určitými etickými a morálními zásadami,“ vypichuje Simon Weissenberger, proč být při výběru terapeuta opatrní a trochu si ho „proklepnout“.

Kouzlo to není, ale zázraky dokáže

Jak vypadá hypnóza, vyzkoušel v roce 2017 pod dohledem kamery pro časopis Reflex i novinář Jiří X. Doležal, který se pravidelně věnuje odhalování nejrůznějších ezo-podvodů. Během „probouzení“ mu psycholog bohnické léčebny vnukl myšlenku, že se po probuzení bude potřebovat vysmrkat. A vzpurný novinář, ačkoli poslechnout nechtěl, měl najednou plný nos. A to skutečně hypnóza dokáže.

„Člověk je velmi poslušné stvoření, mnohem poslušnější než jakýkoli jiný živočich. Posloucháme své myšlenky, posedlosti, impulzy. Většinu z nich jsme přijali zvenčí, ale předpokládáme, že jsou naše vlastní,“ rozkrývá podstatu hypnózy doktor Weissenberger a jako příklad uvádí náš vztah k penězům, politikům nebo státu, kdy dobrovolně přistupujeme na daná pravidla hry, posloucháme a hrajeme. Věří také, že každý člověk je hypnotizovatelný právě proto, že princip hypnózy stojí na tělesných reflexech a obecné teorii citové vazby. Co vlastně hypnóza dělá s naším mozkem ale Simon Weissenberger neví. „To je otázka za milion a odpověď by vydala na knihu,“ říká.

„Bylo ale prokázáno, že hypnóza ovlivňuje plasticitu mozku – to znamená, že mozek je schopen znovu dorůst a navazovat nová spojení i v pozdějším věku, což je neuvěřitelně důležité. Bylo také zjištěno, že pomáhá zbavit se obsedantních myšlenek a lépe prožívat přítomnost,“ uvádí příklady. Hypnóza se nejčastěji používá jako podpůrná metoda léčby závislostí a obsesí, konkrétně při odvykání kouření nebo hubnutí, kdy se pacienti potřebují zbavit nezdravých návyků. Dokáže zlepšit paměť i schopnost soustředit se a lidé se díky ní mohou snáze učit.

Samostatnou kapitolou je medicínská hypnóza, pomocí níž lékaři dokážou přesvědčit tělo, aby nevnímalo bolest. Využití nachází jednak jako alternativa ke klasickému umrtvování při různých zákrocích, jednak i při léčbě chronické bolesti, u které není jasná příčina a na běžné tlumicí prostředky nereaguje. Simon Weissenberger předpovídá, že v nejbližších letech získá na popularitě – nemá totiž vedlejší účinky jako léky a rizika jsou minimální. Hypnóza není vhodná jen pro lidi s psychózami a některé případy schizofrenie, to jediné je potřeba hlídat.

DOMINIKA RÝPAROVÁ