„Drželi jsme pohotovost v hasičárně, dokud to šlo, protože potom voda zaplavila i hasičárnu. A týden jsme byli v místnosti městského úřadu, auta nám stála na náměstí a odtud jsme vyjížděli,“ vzpomíná starosta veselských dobrovolných hasičů Stanislav Kaisler.
Místní hasičům přijela na pomoc řada jednotek z blízkého i vzdáleného okolí. S pomocí přispěchala i armáda.

Skoro holé ruce

První povodně byly opravdu nečekané. Pro obyvatele i záchranáře to byla předtím nepoznaná zkušenost, takže z počátku neměli ani žádné vybavení a zachraňovali holýma rukama.
„Využili jsme pomoci raftařského oddílu, který byl vybaven plavidly, jinak s technikou při těch první povodních to bylo zoufalé. Neměli jsme v podstatě nic. Žádná čerpadla, plavidla, neměli jsme oblečení do mokra. Na druhé povodně, loni jsme již byli vybaveni podstatně lépe,“ vzpomíná Kaisler, který při záchranářských pracích chyběl skoro čtyři týdny v práci.
Jeho zaměstnavatel firma Minerva byla naštěstí vstřícná a tolerantní. „Dokonce ani za mě nechtěli od města refundovat mzdu,“ ocenil Kaisler.
Na co hasiči i občané nezapomenou, byla situace s benzínkou. „I když všichni mluvili, že jí voda nemůže ohrozit. Voda, ji zaplavila, tlačila na nádrže, začaly vystřelovat poklopy a stoupala koncentrace par,“ poznamenal Kaisler.
Záchranářům se podařilo sestavit nornou stěnu, aby zabránila šíření pohonných hmot a s pomocí Čepra pohonné hmoty byly odčerpány.
„Bylo obdivuhodné sledovat, jaké množství lidí se hlásilo, aby nám pomohli. Na druhé straně nás dost potrápili povodňoví turisté. My tenkrát na začátku běhali po mostě s vidlemi a čistili nánosy. Desítky lidí nám překážely a nešlo je odtud dostat,“ uzavírá vzpomínání dobrovolný hasič a mimo jiné i současný zastupitel Stanislav Kaisler.