„Tohle místo bych nikdy neopustil,“ potvrzuje chatař Antonín Štědronský od Mladé Boleslavi, který dřevěný domek u sezimovoústeckého jezu zdědil již po svých rodičích. Postavili ho v roce 1959 a za pět let už sledovali první záplavy. „Voda zatopila půlku mlýna na druhé straně a my ji měli až na cestě. Na nákupy jsme jezdili lodí,“ říká rodák od Orlíku, který záplavy bere jako součást přírody. Před pěti lety však voda zaútočila zlověstněji i na ně. Lužnice se jim zastavila půl metru před verandou. Dál se sice už nedostala, ale rodina chatu, jako až na jednoho v okolí, opustila.

Začalo pršet

Chaty v řadě pod Štědronskými takové štěstí neměly. Když jsme si sedly na verandu u Dagmar Havlůjové, byly bychom v srpnu 2002 pod vodou. Řeka jim chatu zaplnila vodou až do 1,5 metru výšky.
„Začalo to v neděli jedenáctého. Když jsme dodělali novou pergolu, už hrozně lilo. Poseděli jsme v ní asi patnáct minut a raději jeli domů,“ vzpomíná paní Dagmar. Doufala, že se hned v úterý vrátí. Ale vodu už měli až v chatě, tak jen z druhého břehu sledovali, zda ataku milované řeky, u které vyrostla, odolá. Největší boj svedla stavení v kolonii ve čtvrtek patnáctého.
V té době už chybělo i spojení lávkou přes Lužnici. Poslední úder jí dala chata ze Soukeníku, která svůj boj nevyhrála. Havlůjovi sice měli chatu pod vodou, ale radovali se, když ji stále viděli na svém místě. V neděli 18. srpna se do ní opět vrátili.

Návrat do chat

„První dojem nebyl tak hrozný, věci totiž stály na svém místě. Jenže nábytek se začal rozpadat, takže nakonec z naší chaty zbyly jen obvodové zdi a všechno ostatní jsme museli udělat nové,“ dodává Dagmar Havlůjová.
Na místě nad jezem prožila své dětství a mládí. Pak se vdala a přivedla vlastní rodinu. Dnes tu řádí ani ne dvouletá vnučka Eliška. Přestože má ke stavení po rodičích tak silné citové pouto, dokázala po návratu do zatopené chaty udržet slzy na svém místě. „Do zpěvu mi ale vážně nebylo. Bylo to hrozné, jenže my chatě věřili a nikdy bychom ji neprodali.“
Také další chaty sousedů si hojily šrámy. Až na jednu. Jako zázrakem se právě jí voda z nevysvětlitelných důvodů vyhnula. „Majitelé tu dokonce zůstali, sice bez elektřiny, ale po celou dobu byli v suchu,“ nechápe sousedka.