Pilot Jiří Jirmus st. vzlétá naposledy...

Na první otázku, jaké že to je, sedmdesátka, řekl: "No, pořád myslíme jako mladí kluci, jenže už jsme dědkové…" Ale když prý je člověk jen trochu čilý, tak to jde, byť ne všechno. A když si už někdo občas troufne na víc, než zastane, tak to zas necítí jako bůhvíjaké zklamání. Protože život vás prý na tu sedmdesátku tak jako tak pomaloučku po leta přizpůsobuje i co do těch ambic…

Létání! Co jen toho má za sebou… Jako stíhač nalétal v padesátých letech na migách asi šest set hodin a "pěkně s tím třísknul" vlastně jen jednou, když na přání řídícího létání zaklapl plyn při přistávání trošku dřív.

V osmapadesátém šel z vojny do kamenolomu a pak na bagr, ale zase se k létání propracoval zpátky, byť svazarmovskému. Dělal instruktora, náčelníka na Hosíně, oblastního inspektora… Učil taky v Moravské Třebové akrobacii, dělal asistenta trenérovi reprezentace a mezinárodního rozhodčího. Sám ale oficiálně naposledy pilotoval asi před devíti lety.

Přivedl následníky

Spojil svůj život s letištěm. Přivedl na ně matku svých synů a Petr (ročník 1957) i Jirka (1961) mezi letadly trávili odmalička prázdniny a víkendy - "vyrostli jako letišťáci", řečeno s tátou.
O Petrově budoucnosti měl táta hlavně tu představu, aby vystudoval vysokou školu; pro synka člověka, vyloučeného ze strany, to nebylo samozřejmé, ale nakonec se Petr na ekonomickou statistiku dostal. "To už létal na blaníku, já ho vycvičil na motory a jemně i základům akrobačky," říká Jiří Jirmus. "Že jednou bude světovou špičkou, to jsem tehdy netušil… " V roce 1985 byl Petr vyhlášen nejlepším sportovcem ČSSR. Dvakrát vyhrál mistrovství světa, dvakrát Evropy.

Jiří Jirmus v sedmdesátých letech.Zdroj: Archiv DeníkuDruhý syn Jirka měl tátův škraloup v dotazníku jaksi už hodně podtržený, a tak se vyučil zedníkem s maturitou. Závodně plaval. Krajských rekordů na jeho kontě přibývalo, ba i titul mistra Československa získal (1981). "V osmdesátém měl jet do Moskvy na olympiádu, ale nominován byl nakonec někdo jiný a Jirka jel jako voják Rudé hvězdy na Strahov betonovat tribunu," říká táta.

Jakým jim byl otcem? Přísným? - "Táta byl v klidu, ale když od nás něco chtěl, tak si to dovedl vydobýt," říká Jirka. "Jen abych se učil, to ne." - "Myslím, že jsem na ně platil," uzavírá kapitolu o rodinné péči otec a spravedlivě dodává, že výchovné problémy s kluky musela řešit hlavně mamička.

V roce 1981 oba synové získali své první tituly mistrů republiky. "Když byli malí, učili jsme je kamarádit s vodou, která, jak známo, dělá dobré lidi. Nebáli jsme se o ně; ani maminka z nich nechtěla mít putičky, poslušné chlapečky, ale pořádné lidi," říkal nám senior. "Vždycky jsme je v tom podporovali, jen aby se nenudili, když už mají lehčí mládí než my a nemusejí chodit pást kozu, nosit vodu nebo síct trávu…"

Jiří junior se k letadlům nakonec taky dostal, jako obchodní pilot létal pro Slovair osm let, pak pracoval pro Škodu-air, získal kvalifikaci pro dopravní letadla a létal v Travel-servisu s boeingem. Středomoří, Kanáry, Stockholm, Bagdád, Ammán, Káhiru… Petr si leteckou kvalifikaci zvyšoval už na vojně při závodění a pak si během dvou let udělal licenci dopravního pilota. Od prvního srpna 1990 asi osm let létal ve vládní letce, mimo jiné s prezidentem po celém světě. "Kromě Austrálie a Nového Zélandu," upřesňuje. Byly to cesty na Velikonoční ostrov, do Mexika apod., celkem v těchto službách asi tři a půl tisíce nalétaných hodin.

Od konce roku 1997 se sešel s bratrem v Travel-servisu. Coby letový instruktor prolétal pro firmu jako první řadu letišť, naposledy začali obsluhovat Thajsko… 28. října 1999 měl těžkou havárii na motocyklu, na řadu měsíců byl vyřazen, od 1. května 2000 je zase schopen pro létání. Přesedlávali na nový boeing 800 pro 186 cestujících; vydrží ve vzduchu skoro sedm hodin…

Táta bez váhání říkal, že jim tuhle práci závidí. Kluci kapitáni mu ji párkrát předvedli, ale ve zmíněném jubilejním článku nám řekl, že letos má slíbeno něco jiného, akrobačku s Petrem. "Ale jo," potvrzoval Petr. "Táta si odlítá, co bude chtít, a mně u toho bude špatně… Věřím, že táta z toho bude mít pěkný den." Ostatně někdy v osmašedesáti letech si zkusil s Petrem ultralight. V každém případě v tom věku prošel náročnou zdravotní prohlídkou a v Ústavu leteckého zdravotnictví získal příslušné razítko. Dokonce je jednou použil - na policisty, když ho zastavili v autě a chtěli potvrzení od lékaře, že v tomto věku může řídit. Tvrdil jim, že pilotovat je přece náročnější, než jezdit po zemi, protentokrát je přemluvil, ale stejně se pro jistotu nechal prohlédnout i od hlubocké praktické lékařky, prozradil náš list na něho před dvaceti lety.

K sedmdesátce mu na Hosín přišla blahopřát řada známých, ze tří vnuků však jen Petrův čtrnáctiletý Ondra. Dvě vnoučata byla omluvena, byla toho času v Americe. Jirkův Adam (18) tam byl na výměně na střední škole, Petrův Tom (20) je v Daytonu a usiloval o přijetí na leteckou vysokou…

"Jirmusovská dynastie flígrů zkrátka pokračuje a otec-děd zakladatel na ni shlíží z Hluboké v hluboké pohodě. Jak jen může být vlastně tak vyrovnaný? Vždyť co to bylo prožitých dramatických chvil ve stíhačkách či různých těch svazarmovských aeroplánech, co to muselo být za nervy s veliteli padesátých let a funkcionáři branných složek později, a, nepochybujme, kolika vylomeninami k tomu s kamarády sám taky notně přispěl…," ptali jsme se v článku. Jak teď odbourává adrenalin? Zanadává si alespoň občas, a na co? - Odpověděl pro něho příznačně: "Já nenadávám," zakroutil hlavou. "Já se snažím i vola pochopit - vždyť to třeba myslí dobře…"

Zaklapli jsme tenkrát novinářský notes na delší čas a před dvěma roky, v únoru 2020, jsme jej zase vytáhli. To už jsme na rodinu museli hledat kontakty, jak je na tom táta, že bychom se s nimi zase sešli.

"Dobrý den, nějaký sraz vymyslíme. Táta je v pohodě a kdyby nebyl hluchej, tak v podstatě beze změny. S Petrem jsme stále v pracovním procesu. Létáme pro Travel Service, nyní Smartwings. Přiletěl jsem z pobytu v Dubaji, za 14 dní letím na měsíc do Kanady, pro Transat budu poletovat z Hamiltonu do Karibiku a Mexika. Jinak v mezidobí jsem doma v Praze a létám normální provoz pro ČSA a Smartwings - Evropu, Asii, Ameriku, Afriku… Dám Petrovi vědět, kdy se nám hodí potkat se s tebou v Masnejch…"

Což už jsme nestihli "zúřadovat". Zbyl nám čas jen na parte se vzkazem: A za vše, za vše dík. Za lásku, jaká byla, za život, jaký byl… (Donát Šajner). Jiří Jirmus starší zemřel v pondělí 21. března a bude mít v pondělí 28. března ve 14 hodin na Otýlii pohřeb. Tady na Zemi se už nesetkáme…