Spotřebitel běžně počítá s tím, že pro počítač, boty, ledničku či tričko, v zásadě pro všechno spotřební zboží, zákon předepisuje záruční lhůtu 24 měsíců. Jenže není už tak jisté, jak se to má se zvířaty, byty nebo službami.
Záruční doba se však neliší jen v závislosti na předmětu smlouvy, ale také podle toho, zda byla věc koupena na firmu, nebo je to běžný spotřebitelský nákup.
Pokud je totiž smlouva uzavřena mezi dvěma spotřebitelskými subjekty, neřídí se stejně jako spotřebitelské nákupy občanským zákoníkem, kde jsou záruční doby konkrétně vymezeny, ale zákoníkem obchodním. Ten dává podnikatelům volnou ruku ke stanovení individuálních obchodních podmínek.
Živnostník, který tedy koupí třeba notebook v rámci podnikatelské činnosti, nemá ze zákona na 24 měsíční záruční dobu nárok a prodávající mu ji klidně může zkrátit třeba jen na polovinu.
Pokud ale notebook koupí spotřebitel, prodávající si krácení dvouleté záruční doby dovolit nemůže, protože by se dostal do rozporu se zákonem.
Zásadní je však nezaměňovat dvouletou zákonnou záruku se samotnou životností výrobku. Je jasné, že například zapálená svíčka shoří dříve, než uplyne její záruční doba.
Vadnou věc lze tedy reklamovat po celé dva roky stanovené zákonem. Nicméně může nastat situace, kdy prodávající reklamaci zamítne právě z důvodu běžného opotřebení.
Je-li na prodávané věci či jejím obalu vyznačena lhůta k použití například v podobě nápisů „Minimální trvanlivost“ nebo „Spotřebujde do…“, skončí záruční doba uplynutím této lhůty. Jinak platí záruční doby stanovené zákonem, což je pro potraviny osm dní a pro krmiva tři týdny.
Pokud jde o opravy věcí, je poněkud kuriózní, že do ní nespadají jen opravy automobilů a spotřebního zboží, ale za opravu věci lze považovat i zákrok veterináře.
Na většinu oprav zákon stanovuje tříměsíční záruku. Určité výjimky jsou upraveny zvláštními předpisy. Například u oprav automobilů nepanuje mezi odborníky shoda, zda platí šestiměsíční záruka určená starou vyhláškou nebo jen zákonem obecně stanovená tříměsíční záruka.
Co se týká kategorie úpravy věci, do níž spadají například kosmetické a kadeřnické služby nebo přešití oděvu, zákon vymezuje záruční dobu na tři měsíce. U úprav stavebního charakteru je to osmnáct měsíců.
U věcí zhotovených na zakázku zákon určuje záruční dobu jen šestnáct měsíců. Pokud si tedy zákazník pořídí třeba kuchyňskou linku ve smlouvě o dílo, získá na ni ze zákona pouze půlroční záruční dobu.
Navíc jestliže jsou její součástí také elektrospotřebiče, může i na ně dostat jen půlroční záruku. Pokud ovšem paradoxně stejnou kuchyň pořídí uzavřením kupní smlouvy, dostane dvouletou záruku.
Jestliže si zákazník nechá postavit byt nebo dům na základě smlouvy o dílo, má nárok na tříletou záruku. Pokud byt či dům pořídí v rámci kupní smlouvy, činí zákonná záruční doba pouze šest měsíců.
Ve všech uvedených případech má prodávající možnost poskytnout nad rámec zákona prodlouženou záruční dobu. Její podmínky se pak ale řídí ustanoveními záručního listu. Pouze když prodávající v záručním listu žádné podmínky neuvede, řídí se reklamace i po uplynutí zákonné záruky stejnými pravidly.