Kliknutím zvětšíteJak jsme podle vás zvládli pandemii?
Naše zdravotnictví je obecně považováno za robustní a výkonné. Hlavním pilířem jeho financování jsou veřejné prostředky přicházející ze zdravotních pojišťoven. A zde trvale dochází k nesouladu, mezi robustností, která je tak žádána občany a omezeným množství peněz udržujících tento systém nejenom v chodu ale hlavně v jeho pozitivním vývoji. Automaticky tak často řadíme úroveň zdravotních služeb k vyspělým systémům na západ od nás. Pandemie a její průběh v České republice tento pohled pokřivil a spíše bych ho přirovnal k pohledu zkreslujících zrcadel na Petříně.
Můžete to vysvětlit?
České zdravotnictví je možná robustní počtem nemocnic, slabinou je však jeho těžkopádnost v situaci, kdy je nutné reagovat rychle na nenadálou událost. Přesunout kapacity do segmentů akutní péče a v této ještě více podpořit některé – infekční, plicní, intenzivní péči podpořit personálně a technicky některé dosud podceňované složky medicínského systému, jako jsou například hygienické stanice, zavést a provozovat systémy trasování, přeškolení nedostatkového ošetřujícího personálu a pak samozřejmě komunikace směrem k obyvatelstvu, nárazové zvýšení kapacity testovacích a následně i očkovacích center, okamžitě aktualizovat předem připravené pandemické plány, to vše se často rodilo ve zmatku, chaosu, pozdě nebo vůbec. Zkrátka operativa a rychlá reakce v rámci chování systému českého zdravotnictví v pandemické situaci nejsou zatím naší hlavní palebnou zbraní, a proto hovořím o pokřiveném pohledu do zrcadel robustnosti českého zdravotnictví na Petřínské rozhledně. Věřím ale v lepší zítřky.
Jak bude vypadat konečný účet, který nám pandemie vystaví?
Systém financování zdravotnictví se nezhroutil pouze díky vládnímu rozhodnutí o navýšení plateb za státní pojištěnce. Pamatuji doby, kdy se licitovalo o úpravách v řádech desítek korun, nyní došlo k navýšení celkem o 700 korun a ve hře je úprava pro příští rok o dalších 200 Kč. Získali jsme čas, ale dnes už všichni víme, že to takto nepůjde donekonečna. Zvlášť v dobách hlubokého deficitu státní pokladny.
Desítky miliard korun ale leží v rezervách zdravotních pojišťoven.
Z minulých let mají pojišťovny finanční rezervy, ale trend je jednoznačný a míří k jejich vyčerpání na přelomu roku. Jenom za rok 2020 zaplatila Vojenská zdravotní pojišťovna v přímé souvislosti s pandemií 1 114 170 415 korun navíc. Je nutné si uvědomit, že pandemie pohřbila všechny původní plány na fiskální stabilitu systému. Po dlouhé době, poprvé od roku 2011 výdaje na zdravotní péči vysoce překračují příjmy systému. Celkové navýšení nákladů na zdravotní služby za celý systém představuje v meziročním srovnání let 2019 a 2020 nárůst o 15,4 procenta. V absolutní hodnotě je to 359 miliard korun v roce 2020 ve srovnání s 311 miliardami korun v roce 2019 a tento růst výrazně překročil plánované náklady roku 2020. A to se nebavíme o letošním roce.
Máte už odhad konečných výdajů?
Pokud k výdajům plynoucím na vrub pandemie jako je testování, očkování, odměny zdravotníkům přičteme i náklady na standardní, často odloženou péči, pak odhady plynoucí ze stávajících predikcí hovoří o výdajích na zdravotní péči v roce 2021 ve výši kolem 451 miliard korun. Dostáváme se tedy do úplně jiné situace, než hovořily všechny predikce v době před pandemií. A to připomínám, že jsme zažívali před pandemii ekonomický boom, který měl významný pozitivní vliv na příjmy systému.
Lékaři a ošetřující personál, na jejichž bedrech stálo zvládnutí pandemie, by ale měli dostat odpovídající odměnu?
Souhlasím. Je nutné ale vidět všechny souvislosti. Jenom výdaje na péči v nemocnicích vzrostly meziročně o 16,3 procent, z původních 155 miliard v roce 2019 na 180,2 miliardy v roce 2020. V případě Vojenské zdravotní pojišťovny byl meziroční nárůst dokonce ještě o něco vyšší a dosáhl téměř 17 procent. Konkrétně jsme uhradili nemocnicím meziročně zhruba o 1,5 miliardy korun více.
Východiskem z pandemické nouze má být očkování.
Nikomu neberu jeho zdrženlivý až negativní názor na vakcinaci, ale osobně jsem opačného názoru s tím, že očkování populace je za stávající situace jedinou cestou, jak se z pandemie dostat. I Vojenská zdravotní pojišťovna vždy vystupovala na podporu očkování. Z celkového počtu našich pojištěnců jsme měli do konce dubna proočkováno necelých 168 tisíc pojištěnců, což v přímých nákladech stálo na výdajích zhruba 36,5 miliónu korun. Pokud se nic výjimečného nestane, do konce roku odhadujeme náklady na očkování pro naše pojištěnce až na půl miliardy korun.
A co tedy bude dál?
Pandemie rozevřela významně nůžky mezi výdaji na zdravotní péči a příjmy systému veřejného zdravotního pojištění. Problémy vidím na obou stranách. U výdajů šlo o mimořádné náklady. Bohužel moje zkušenost je taková, že vliv mimořádných nákladů při mimořádných situacích později zbytní do tradičních východisek pro referenční určení úhrad. Jinými slovy, co je mimořádné se stává běžným a výdaje budou dále eskalovat. Příjmy na druhou stranu významně souvisejí s ekonomickým stavem státu a státním rozhodnutím o výši úhrad za státní, nadpoloviční většinu pojištěnců.
Jaká jsou tedy vaše očekávání?
Pokud chceme plout dál, je nutné zahájit debatu o opatřeních na straně výdajů, ale i příjmů. Můžeme očekávat buď větší zásahy státu v podobě navyšování úhrad za státní pojištěnce, případně na legislativních omezeních, co je a co už není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. S tím souvisejí úzce i opatření na straně příjmů. Asi nepůjde o zvyšování odvodů na zdravotní pojištění, ale spíše o zvýšení spoluúčasti pojištěnců. Financování zdravotní péče je průběžným systémem, který musí pracovat s rezervami a finanční rezervy zajištují jeho stabilitu. Do budoucna je proto legitimní jejich navyšování. Uvidíme. V každém případě do konce roku máme dostatek zdrojů k pokrytí nákladů na zdravotní péči. Z dlouhodobého hlediska ale budeme muset otočit kormidlem, jinak narazíme na mělčinu neuspokojených požadavků ze strany pojištěnců i zdravotnické veřejnosti.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
