O prospěšnosti volného obchodu v rámci Evropské unie netřeba pochybovat, ale má také své stinné stránky. Pod jeho rouškou se na tuzemský trh dostávají nebezpečné výrobky.
Pokud je totiž prodej nějakého výrobku schválen v jedné zemi unie, může být prodáván také v ostatních členských státech, aniž by byla potřeba regionální povolení. Výrobci nebo dovozci pak dávají schválit své zboží tam, kde platí méně přísná pravidla.
Například nedávno si Česká obchodní inspekce vzala pod drobnohled dětské kočárky a poměrně hodně z nich označila za nebezpečné. Informace prošla médii a lidé se masově obraceli na spotřebitelské poradny.
Zjišťovali, kde mohou o nebezpečných výrobcích hledat podrobnější informace, jak postupovat, pokud už nějaký koupili a nebo na koho se obrátit, když pochybují o bezpečnosti výrobku. Vlna zájmu se však nezvedla pouze u spotřebitelů, ale také u prodávajících, kteří museli reklamace nebezpečných výrobků složitě vyřizovat.
Základním zdrojem užitečných informací jsou systémy rychlého varování o nebezpečných výrobcích nepotravinářského charakteru RAPEX a potravinářského charakteru RASFF, které pokrývají celou Evropskou unii. Zveřejňují výsledky kontrol výrobků prodávaných v unii, pokud nesplňují bezpečnostní, ekologická a další kritéria.
Týdenní souhrny informací z obou systémů jsou každý týden rozesílány členským státům. Lze je najít například na stránkách www.spotrebitel.cz nebo www.qmagazin.cz.
Podle zákona o obecné bezpečnosti výrobků jsou výrobci povinni uvádět na trh pouze bezpečné výrobky. Definice je v tomto ohledu poněkud šalamounská.
Za bezpečné z hlediska Evropské unie se považují takové výrobky, které za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavují po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí, nebo jejichž užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí při užívání. Tolik tedy pokus určit bezpečnost výrobku.
V případě, že spotřebitel koupí výrobek, který se následně ukáže jako nebezpečný, jedná se o rozpor s kupní smlouvou a výrobek lze proto u prodávajícího reklamovat.
Spotřebitel pak má nárok na to, aby věc byla dána do pořádku podle jeho volby výměnou nebo opravou. Pokud takové řešení není možné, může spotřebitel požadovat odstoupení od smlouvy, což je u nebezpečných výrobků nejčastější.
Kupující by si v případě pochybnosti neměl výrobek raději pořizovat a měl by zvážit, zda podá či nepodá podnět k jeho prošetření. Stížnost může uplatnit u České obchodní inspekce, která kontroluje zdravotní nezávadnost a bezpečnost výrobků a služeb. Také prodávající, pokud má pochybnosti, by neměl podezřelý výrobek do svého sortimentu vůbec zařazovat – a to i v případě, že výrobce ukáže povolení, které na první pohled vypadá celkem důvěryhodně. Leckdy si tak může preventivně ušetřit nemalé problémy.