„S Čechy se skutečně potkáváte ve všech částech světa včetně džunglí, pouští nebo ledovců. Například v rumunských, bulharských a ukrajinských horách nepotkáte skoro nikoho jiného než Čechy, na horských túrách v Alpách tvoří podle našeho odhadu dobře třetinu,“ uvedl Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.
Majestátní hory mají v oblibě také aktivní studenti, kteří mají dostatek volného času naplánovat si dovolenou do atraktivních míst, kde panuje ještě relativní klid. „O prázdninách jsme s partou prošli celé rumunské pohoří Fagaraš. Je nádherné. Jsou to velehory, které se dají srovnat s Vysokými Tatrami, ale Fagaraš je na mnohem větším území,“ řekla dvaadvacetiletá studentka Martina Novotná z Českých Budějovic.
Odborníci odhadují, že do neobvyklých destinací vycestuje ročně přibližně sto tisíc Čechů. Čeští turisté mají kromě vysokohorské turistiky zájem také o potápění, jachting, poznávací zájezdy, adrenalinové pobyty, jako je raftování a podobně.

Aktivní forma dovolené

Obecně lze říci, že Češi ve větším měřítku než jiné národy vyžadují aktivní formu dovolené. Roste jak počet turistů, kteří si podobné zážitky kupují u cestovek, ale především těch, kteří jezdí samostatně a maximálně si kupují některé aktivity na místě.
Neodradí je ani to, že v současném světě existuje celá řada relativně nebezpečných destinací, kde hrozí přepadení, únos, přírodní katastrofa a nebo také bloudění a ztráta orientace, jelikož tam neexistuje standardní turistický ruch. Tedy například i podrobné mapy, informační střediska, průvodcovská podpora.
„Obecně největším nebezpečím kdekoliv na světě je doprava, a to především silniční. Na cestě prakticky neexistuje účinná prevence, platí jen to, že čím je vozidlo větší, tím je bezpečnější. Na druhém místě je nebezpečí infekčních onemocnění, především zažívacího ústrojí, ale těm se dá účinně předcházet dodržováním hygienických pravidel. Teprve na dalších místech jsou nebezpečí od zvířat či místních obyvatel,“ vypočítal Okamura.
V případě cesty do méně obvyklé destinace by měl o cestě někdo doma vědět, nejlépe rodina, spolupracovníci, přátelé. U zemí, do kterých se nejezdí často nebo u náročnějších individálních cest, je dobré dát vědět zastupitelskému úřadu, cestu do exotiky je vždy třeba konzultovat s lékařem, u specialistů na cestovní medicínu či hygienické stanici kvůli očkování a prevenci.
Podle lékařky Hany Bendíkové z očkovacího centra českobudějovického zdravotního ústavu stále roste počet zájemců o očkování před cestou do exotických rizikových destinací.
„Lidé jezdí skutečně do nejrůznějších koutů světa od Ameriky přes Afriku až po Austrálii. Na dobrodružné cesty se vydávají studenti s batůžkem i lidé na dovolenou. Zároveň s tím, jak podniky expandují, přibývá i exotických cest manažerů a řemeslníků,“ popsala Bendíková. Zdůraznila, že z lékařského pohledu jsou pro Evropany nejrizikovější země rovníkové Afriky.