Není to tak dlouho, co skončil třikrát po sobě osmý v konečném účtování domácího šampionátu v té době nejprestižnější třídy MX3. Nyní přední pozice pomalu vyklízí, což je dáno i časem, který motokrosu může věnovat. Přesto dokáže mezi našimi nejlepšími stále pravidelně bodovat.

Ve třiatřiceti letech si dobře uvědomuje, že nejlepší závodnické roky už jsou minulostí. „Motokros jezdím nepřetržitě od jedenácti let. To je dvaadvacet let. K tomu jsem dělal od pěti let bikros a z něj jsem rovnou přeskočil na motorku. Když to sečtu dohromady, tak už je to skoro třicet let," usměje se.

Prohánět se v terénu na rychlém motocyklu ho ale stále baví. „Nikdo tomu nevěří, ale mě to baví skoro čím dál tím víc," tvrdí.

Tréninku už moc nedá, což se u zaměstnaného člověka dá lehce pochopit. „Jsem rád, když jdu trénovat jednou za týden.  To je kvůli práci i dalším okolnostem. To je samozřejmě málo. Navíc na trénink se dostanu až po práci, přijedu dopoledne někam na trať a tam se většinou v šest zavírá, takže se toho moc najezdit nedá. Člověk se pořád hrabe někam, kam skoro už nepatří," naráží na svou účast v mistrovství republiky. „Pořád se to ale snažím v mezích možností dělat co nejlépe," dodá.

Mezinárodní mistrovství republiky třídy MX1 však v žádném případě ještě opouštět nehodlá. „Celkem se mi i daří. Bodoval jsem zatím ve všech jízdách kromě jedné v Dlouhé Loučce. Tam jsem odstoupil ze šestnáctého místa, protože mi došel benzin. Byla to technická závada, kdy mi vytekl přepadem hadičkou. Ta jízda mi bohužel v celkovém hodnocení bude chybět, což je škoda" je si vědom. V dosavadních čtyřech odjetých závodech nasbíral 28 bodů a patří mu devatenáctá příčka průběžné klasifikace.

Možnosti startovat i nadále v mezinárodním mistrovství republiky si považuje. „Ale zdá se mi, že vzhledem k tomu, co mají ti nejlepší natrénováno, tak nejedou zase až tak rychle. Když to porovnám, tak já mám teď najeto to, co oni někdy v březnu nebo v únoru. Závody jsou to ale parádní. Už to má nějakou úroveň. Chodí hodně diváků a tratě bývají dobře připravené. Člověk však musí počítat, že jede to, na co má. Finančně i fyzicky," nestaví si už v žádném případě nějaké vzdušné zámky.

Kromě mistrovství republiky startuje Zdeněk Blábolil pravidelně v krajském přeboru, kterému dlouhé roky vládne. „Mrzí mě, že tituly krajského přeborníka ani nemáme spočítané. A bohužel to nelze dohledat. Rozhodně jich ale bude přes deset," míní.

Další by měl přibýt letos, protože po polovině seriálu vede třídu Open o 69 bodů před Davidem Čadkem. „Mám slušný náskok. Pokud budu jezdit rozumně, tak by to mohlo klapnout," přeje si.

Právě s Davidem Čadkem bojoval Blábolil na čele krajského přeboru také před lety. Ale to už je hodně dávno, když se oba jako draví mladíci tlačili mezi motokrosovou elitu. „Je fakt, že tam s námi vepředu nikdo moc není a soupeříme spolu o první místo. Když David chce, tak jede pořád dost ostře. Stále je to  celkem heclé," směje se.

Od letošní sezony hájí Blábolil barvy Smrž MX teamu, který zastřešuje věhlasná silničářská rodina Smržových. „Kluci mají motokros rádi, tak jsme dali dohromady tento tým. Je to fajn," pochvaluje si dlouholeté přátelství se „Smržáky". Druhým členem týmu je vodňanský bývalý motokárový jezdec David Müller, který ale jezdí pouze krajský přebor a další menší závody. „Děláme motokros pro radost, protože nás to baví. Kluci mi hodně pomáhají a jsem za to rád. Jezdím mistrovství republiky a krajský přebor. Na nic jiného bohužel není čas ani peníze."

Od dalšího závodění neodradila Blábolila ani častá zranění. Naposledy měl těžký úraz na konci minulé sezony v Pacově, kdy skončil po závodě Amatér Cupu v nemocnici s těžkým otřesem mozku. „To jsem bez nadsázky utekl hrobníkovi z lopaty. Když jsem pak z tohoto momentu viděl fotku, jak jsem tam ležel čelem k zemi úplně vypnutý, tak mi docela zatrnulo," přiznává. „ Ale řídím se tím, že co tě nezabije, to tě posílí." Očekávaný konec kariéry však nepřišel. „Je fakt, že si všichni mysleli, že skončím."

Jako mechanik, trenér a rádce po celou kariéru provází Zdeňka Blábolila jeho otec Zdeněk starší. Sám bývalý závodník vždy dokázal svému synovi nachystat motocykl na té nejlepší úrovni. „Už je trochu unavený. Sám závodil a po těch čtyřiceti letech, co se v motokrosu pohybuje, toho začíná mít dost. Malinko ho k tomu musím dokopávat, ale pořád odvádí perfektní práci," nemůže si otcovu pomoc vynachválit. „Ale unavený z toho už je, to je prostě fakt. Už je raději, když se nikam nejede," dodá s úsměvem.

Konec kariéry ještě přes to všechno nevyhlíží. „Už se mě na to hodně lidí ptalo. Přiznávám, že z toho mám trochu strach, protože nevím, co pak budu dělat. Mám rád ten adrenalin, který závody přinášejí. Určitě by mi to chybělo. Dokáži pochopit výborné sportovce, kteří po konci kariéry neví, kudy dál. Radši na to nemyslím, ale může to přijít ze dne na den," je si vědom.