Na domácím mistrovství Evropy JKA karate juniorských kategorií a dospělých v Praze vybojovali čeští reprezentanti třináct medailí, z toho tři zlaté a čtyři střibrné.

A díky své stálici Petře Kanovové nepřišly zkrátka ani táborské barvy. Několikanásobná mistryně Evropy se dokázala prosadit i ve vyšší kategorii a uložila do své pokladnice další ohromně cenné klenoty. V kata jednotlivkyň vybojovala bronzovou medaili, a navíc se po boku dalších dvou reprezentantek radovala z týmového stříbra.

Co obnášela příprava na domácí evropský šampionát?
„Měla jsem to tentokrát těžší. Škola, trénování dětí, do toho vlastní trénink… Sešlo se mi prostě docela dost věcí najednou a asi jsem tomu mohla dát i víc. V mezích možností jsem ale udělala hodně pro to, abych byla připravená.“

Cestovala jste do Prahy s nějakým konkrétním cílem?
„Žádná očekávání jsme před mistrovstvím neměla, o to víc mne pak ten výsledek překvapil. Důležité pro mne osobně bylo, že jsem necítila žádnou velkou nervozitu a dala do toho opravdu všechno. A vyplatilo se, což mne moc těší. Tenhle úspěch řadím mezi své nejvýraznější, už jen proto, že jsem s ním nepočítala. Navíc jsem ho dosáhla ve vyšší kategorii a tím pádem i v silnější konkurenci.“

Můžete nám přiblížit průběh šampionátu?
„Dopoledne vyplnily eliminační závody do finále, které začalo asi o půl šesté. V mé kategorii se sešlo přes třicet závodnic. Celkově byla ale na mistrovství Evropy účast nižší, asi se v tom projevila současná ekonomická situace. To, že budu bronzová, jsem samozřejmě nečekala, i tak jsem ale byla vnitřně trochu zklamaná. Finálová kata mi tak úplně nesedla a mohla jsem ji zacvičit líp. Nakonec mi o jedinou desetinu bodu uteklo stříbro.“

To jste si ale zajistila soutěži kata týmů…
„S Jarmilou Masopustovou z Bíliny a Barborou Malčánkovou z Kadaně jsme šly do finále ze třetího místa a nakonec jsme si o jedno místo polepšily, takže jsme pochopitelně byly spokojené.“

Jaké jsou vaše nejbližší plány?
„To hlavní se netýká karate. Za pár týdnů mne čeká maturita a pak se samozřejmě chci dostat na vysokou školu. Do budoucna se uvidí, jestli se mi povede studium skloubit se závoděním, což bych samozřejmě moc ráda. Teď o tom ale nepřemýšlím.“

Dodejme, že přímo u úspěchu své svěřenkyně nechyběl ani trenér Josef Pěknic, který působil na šampionátu v roli rozhodčího. Součástí organizátorského týmu byli i další táborští zástupci Iveta Pěknicová a Otto Cipin.