Se stolním tenisem jste začínal doma ve Strakonicích. Kudy vedly vaše další kroky, než jste se vrátil zase zpět domů?
Ve Strakonicích jsem byl do šestnácti let. Potom jsem odešel do Prachatic, kde jsme hráli dva roky druhou a rok první ligu. Dalších šest let jsem strávil v El Niňu Praha. Z toho byly čtyři roky v extralize a dva první lize. Zahrál jsem si tam i superligu. Loni jsem byl hráčem extraligového Hradce Králové a teď jsem zase doma.

Jste jedním z mála odchovanců jihočeského stolního tenisu, kteří okusili nejvyšší soutěž. Jak se vám v ní dařilo?
Cením si toho, že jsem měl stabilní výkonnost a moje úspěšnost v sezoně nikdy neklesla pod čtyřicet procent vítězství. V první lize jsem se dostal vždy mezi pět nejlepších jednotlivců. Toho si také považuji.

Loňská sezona v Hradci Králové se vám ale moc nepovedla. Kde byla příčina?
Šel jsem tam s úplně jinými představami. Šéf klubu mi  nasliboval něco jiného, než byla skutečnost. Ujišťoval mě, že budu pravidelně hrát, ale pak začal upřednostňovat vlastní mladé hráče. Odehrál jsem celou první polovinu, ale ve druhé už jsem hrál jenom čtyři zápasy proti těm nejsilnějším soupeřům.

Co především rozhodlo o vašem návratu domů?
Byl jsem se podívat na finále play off druhé ligy, ve kterém Strakonice prohrály s Prachaticemi. Viděl jsem, jak kluci bojovali a hlavně, že táta, který se o strakonický klub stará, byl hodně zklamaný. Proto jsme se dohodli, že bych se vrátil a pomohl.

O odchodu do zahraničí nebo znovu do extraligy jste neuvažoval?
Asi bych něco sehnal, ale v Německu se nenaskytlo nic, co by bylo finančně zase až tak zajímavé. Od dubna jsem měl jasno, že budu hrát ve Strakonicích. Po letech zase budu doma a nebudu muset nikam cestovat. Halu mám pomalu za barákem, takže žádný problém.

První ligu Strakonice získaly nakonec na diplomatickém poli. Vrátil byste se i v případě, že by klub hrál znovu jen ligu druhou?
Tak jsme byli původně dohodnuti. Hráli bychom druhou ligu s tím, že bychom chtěli postoupit do první. Že se podařilo první ligu získat hned, to byl bonus navíc. Je to dobře, protože je to kvalitní soutěž a hraje se tam více zápasů. V extralize hrál člověk vždy jen dva a byl pod velkým tlakem.

S jakým cílem do premiérové sezony klubu ve druhé nejvyšší soutěži vstupujete?
Prvotní cíl je záchrana. Jsme nováček, takže nic jiného asi v první sezoně ani chtít nemůžeme. Půjdeme míček od míčku, zápas od zápasu, a uvidíme, jak se nám bude dařit.

První liga má stejnou kvalitu jako v době, kdy jste ji hrával vy osobně?
Řekl bych, že se vyrovnala. Dříve tam bývaly dva nebo tři slabší týmy. Teď  je to více otevřené a dají se čekat vyrovnané zápasy.

Na úvod soutěže vás čeká derby s Prachaticemi. Co od něj čekáte?
Sám jsem na to zvědavý.  Doufám, že to proběhne bez karet a nějakých velkých emocí.

Lídrem soupeře je váš někdejší spoluhráč Milan Zaunmüller. Kdy jste se naposledy utkali?
To už je hodně dávno. Před nějakými osmi roky ještě v juniorech. Je to tak dlouho, že si to ani nevybavím. Milan je  nepříjemný hráč a bude to naprosto otevřený duel.Výsledek bych nerad tipoval.

Na domácích stolech věříte ve vítězství?
Samozřejmě bychom si přáli vítězství. Ale je to kulaté a řekl bych, že zápas nemá vyloženého favorita.

Počítáte s podporou diváků?
Doufám, že bude plná hala. Přijedou určitě i příznivci z Prachatic, takže by měla být dobrá atmosféra. Už se na první letošní zápas těším.