Na umělé slalomové dráze v Českém Vrbném u Č. Budějovic se v sobotu odehrálo MČR slalomářů v kategoriích veteráni, C2 mix a C2 ženy. V neděli si vodáci přímo mezi brankami připomněli bývalého šéfa klubu Karla Krejčího. „Je škoda, že tu s námi nemůže být," vzpomínali jeho kamarádi. Nepřehlédnutelnou osobností v závodě veteránů byl lékař z Nové Bystřice, který neúnavně závodí za Český Krumlov, Zdeněk Grossmann. Narodil se v roce 1939, jeho sílu a vitalitu mu mohou závidět mnozí o jednu i dvě generace mladší:

Jak jste zvládl dvě soutěžní jízdy v MČR veteránů?

První jízdu jsem zvládl lépe. Ve druhé jsem měl nějaké šťouchance, nějaké trestné body. Trať byla obtížná.

Díval jsem se na váš páteční trénink, usilovně jste piloval nájezdy. Jakub Prüher připravil pěkně zamotanou trasu…

Pro naše starší ročníky to je opravdu dost obtížné. A pro nás je dost nezvyklé jezdit na kanále, na umělé trati, my jsme spíš zvyklí na řekách.

Když jsme u kanálu, jeho podoba se změnila za posledních deset let k nepoznání…

…to je pravda. V posledních třech letech ho tady úplně přestavěli. Řekl bych, že rozhodně k lepšímu. Přesnější je, že je přestavěný k lepšímu využití na tréninky.

Je vám 76 let, u chlapů to není žádné tajemství, přitom souboj s peřejemi zvládáte skvěle…

…je to pro mě tady ale hodně těžké. Kdo nemá umělou trať doma, aby na ní mohl trénovat, tak to nemá lehké.
Nestačil jste v areálu Lídy Polesné nic natrénovat?
To jen přijedete, jedete závod, vrátíte se domů. Celý rok, nebo ještě déle, kanál nevidíte. Já tu ve slalomu závodil naposledy snad před deseti lety.

Vy si vzpomenete, jak koryto řeky vypadlo, když umělá slalomová dráha ještě nestála?
No jistě. Tady, co jsou ty vysoké stromy, tekla řeka. Tudy se vracela. Jak je ten vymletý břeh, ten násyp, tam byla šlajsna České Vrbné.

Bývala mezi vodáky vyhlášená?
To byla šlajsna, která měla největší vlny na celé Vltavě. Ze všech jezů.

Byla nebezpečná?
To ne. Naopak. Bezpečná. Sjízdná. Jen se tam hodně často zalévaly lodě. Zalité pak šly ke dnu. Řeka tu dělala takový oblouk, v nasypaném místě by se možná ještě teď našly zbytky vorové propusti. Pamatuju toto místo z let 1954 – 55,kdy jsme šlajsnu jezdili.

Nevedete si statistiku, kolik závodů jste ve svém životě zvládl?
To opravdu ne. Číslo vám nikdo neřekne.

Na vodu se aktuálně dostanete na trénink často?
No jistě. Mám ji asi tři sta metrů od domu.

V Nové Bystřici?
Přesně tak. Ale je to bohužel rybník, který trpí tím, že na podzim ho slovují.

To je pro vodáky problém?
Když je slovený, tak se pomalu připouští voda, která obyčejně ještě zamrzne. Já čekám, až to všechno rozmrzne, pak se teprve dostanu na vodu. Já slalom, tuto disciplínu, nejezdím. Spíš jezdím sjezdy.

Vyrážíte do peřejí se synem?
Jezdili jsme spolu hodně. On byl i na mistrovství světa juniorů, kde skončil druhý. Jelo se na norské řece Sjoe. Každý týden jsme jezdili trénovat na rakouskou řeku Salza. Třikrát, čtyřikrát jsme to vždycky sjeli a zase jsme se vrátili domů. Tak to bylo každý týden. Moc se nám to vyplatilo, on byl potom opravdu výborný kajakář.

Díval jsem se do výsledkové listiny víkendových českovrbenských slalomů, váš syn Petr (r. n. 1974) také závodil?
Ano. Jel dobře. Byl druhý. Závodí za Plzeň, se svým zaměstnáním si nemůže dovolit, aby sem jezdil trénovat. Je rád, když si někdy s mým vnoučkem zajezdí.

Ve slalomu vás porazí?
Snadno.

Jen neříkejte, za vámi skončilo ještě dvacet o generaci mladších závodníků. V areálu si slalomáři připomněli někdejšího šéfa klubu Karla Krejčího, který se už na své následovníky dívá jen z vodáckého nebe…
…to je hrozná škoda. On byl výborný kamarád.

Potkávali jste se na vašich vodáckých cestách a výletech?
Potkávali jsme se hlavně tady v Českém Vrbném. Když začínaly pádlovat naše a jeho děti, tak Karel už nejezdil, to je pravda, ale bývali jsme spolu na tréninku.

Když se vrátíme až na začátek vaší sportovní kariéry, vy jste vyrůstal v Praze?
Přesně tak. V naší partě byli samí sportovci. Třeba fotbalista Sparty Václav Mašek. Směrem z Braníku k Vltavě byly Louky, říkalo se tam Na Loukách, teď už je tam loděnice a já nevím, co ještě dalšího. Tam se hrával fotbal.

Na loukách pro český fotbal vyrostl pozdější účastník finále MS v Chile?
Hrávali jsme a Vašek byl ze všech kluků na fotbal nejšikovnější a nejnadanější. Pak začal hrát za ABC Braník, to byl dřív bránický klub…
…to je dodnes.
Opravdu? To ani nevím. No vidíte. My byli rádi, když jsme v tomto klubu také občas kopli. Byl tam nějaký pán, který se jmenoval Kapitán, on organizoval žákovský fotbal. Já pak šel na gymnázium a na medicínu do Hradce Králové, dál jsem osudy kamarádů nesledoval. Najednou jsem viděl, že Venca Mašků se prosadil až do Sparty a také až do reprezentace Československa. V Praze jsme se jako kluci potkávali třeba s Milanem Čudou, ten pak také vybojoval medaili na olympiádě.

S bývalým hráčem, trenérem a manažerem volejbalistů z Českých Budějovic?
To nebyl nejdřív volejbalista. Jako kluk byl plavec. V žákovském a dorosteneckém věku plaval.

Milan Čuda? Přivezl si přece stříbro z OH v Tokiu, kde byl členem volejbalového týmu?
To jsem se také dozvěděl až později. Dřív v Praze plaval. Pak jsem si jednou v novinách přečetl, že Milan Čuda je v budějovickém volejbalu, že je snad i trenéra. Říkal jsem si, že to přece nemůže být shoda jmen. Pozdravujte ho, když mu řeknete, že pozdrav je od Zdenka Grossmannovýho z měšťanky z Braníka, tak si na mě snad vzpomene.