Chvíli to přitom vypadalo, že bude Petr Svoboda nucen své spojení s Táborem a atletickou kariérou obecně předčasně ukončit. Jednatřicetiletý sprinter málem přišel kvůli zranění achillovky o nohu a na spadnutí byl pořádně hořký konec jeho kariéry. Nakonec se ale díky své ohromné vůli dokázal k atletice vrátit a loni - poté co právě v Táboře splnil požadovaný limit - se znovu objevil i na vrcholné zahraninčí scéně při mistrovství Evropy v Curychu. Jeho patálie ovšem nekončily. Letos měl problémy s kolenem, trápily ho průdušky, a nakonec se ozvala i namožená třísla.

Zdravotní problémy si vás zdá se hodně oblíbily. Kdy jste se naposledy cítil fit a nic vás nebolelo?

"Pravdou je, že zranění si mě vyhledávají docela často. V sezoně 2011 jsem byl ale po cleou dobu zdravý, a to se samozřejmě podepsalo i na tom, že byla tak úspěšná."

Váš letošní start v Táboře byl původně nejistý. Co nakonec rozhodlo o tom, že vás příznivci atletiky u Jordánu znovu uvidí?

"Závody v Táboře jsou pro mne velice emotivní záležitostí, protože jsem tu zaběhl český rekord a po mém vleklém zranění jsem se právě tady vrátil k velké atletice oním limitem na ME do Curychu. Mám ale spoustu dalších důvodů, proč v Táboře rád běhám. Je tu hodně rychlá dráha a letos bych na ní rád pokořil čas pod 13,40 s."

Troufáte si překonat také rekord stadionu v hodnotě 3.27 s., který jste vytvořil při mistrovství republiky v roce 2008?

"Rád bych ho samozřejmě atakoval, ale zatím se teprve dostávám do formy. Nechám se překvapit, jaký čas ještě letos můžu zaběhnout… Buď v Táboře, anebo v Pekingu."

Už několikrát jste dokázal, že jste velký bojovník a máte rád výzvy. Platí ještě, že chcete být prvním bělochem, který pokoří hranici třinácti vteřin?

"Je fakt, že k výkonu pod třináct sekund má teď asi nejblíž Rus Šubenkov. Rád si ale samozřejmě nechám tuhle výzvu v hlavě a budu dělat všechno proto, abych se k tomuto snu co nejvíce přiblížil, nebo si ho dokonce opravdu splnil."