Zůstáváte tedy mezi českou elitou. Na podzim tedy znovu zasáhnete do bojů v ŽBL?

Nikdo nyní nedokáže odhadnout, co basketbal a sport obecně příští sezonu čeká. Vím jen, že soutěž by se měla zase rozběhnout, neznáme ale rozpis a nepodávaly se ještě ani přihlášky. Vedení ligy se ještě nesešlo. Je to všechno posunuté kvůli situaci kolem koronaviru. Snad by se mělo řešit možné zapojení slovenských klubů do české ligy, je to ale věc jednání. Kluby také budou jednat se svými sponzory, partnery a podporovateli a další spolupráci, protože i na ně nepochybně dolehne ekonomická krize. Další otázkou je, jestli dál poběží dotační programy jako dosud.

V minulých sezonách kádr tvořily z velké části hráčky juniorského věku. S jakým týmem jste pracoval tentokrát?

Tým letos tvořily z velké části ženy, hráček juniorského věku bylo méně. V zápasech ŽBL jsme využívali jen ty opravdu top juniorky. Bohužel, v průběhu sezony nás potkala nepříjemné ztráta, když se po Vánocích podle dohody klubů vrátila do svých mateřských Žabin Brno Kateřina Galíčková, která u nás byla na hostování.

Hodně jste jistě spoléhal na na nejzkušenější z hráček Alenu Jeništovou. Ta však nastoupila jen v několika utkáních. Proč jste jí nemohl využít častěji?

Ta byla na mateřské dovolené, a když se konečně vrátila, zranila si nohu. To byl velký problém, protože Jeništová i Galíčková jsou vysoké hráčky a právě takové typy nám moc chyběly.

Bylo obtížné je nahradit?

Bylo, protože jiné hráčky s podobnými výškovými parametry nemáme. My jsme sehráli šest nebo sedm velice vyrovnaných zápasů, ale všechny jsme nakonec těsně prohráli. Stávalo se běžně, že jsme byli více jak poločas lepším týmem, nakonec nás ale soupeř přehrál na obranném a útočném doskoku. Vysokou podkošovou hráčku jsme prostě neměli.

V soutěži jste vyhráli jen jeden zápas. Máte chuť pokračovat v další práci?

Ve Strakonicích bude vždycky hlavním úkolem vychovávat mladé hráčky a připravovat je na vrcholný basketbal. Smyslem naší práce je, aby u nás dostaly šanci a nabyté zkušenosti pak využily při získání zajímavého angažmá ve špičkovém českém klubu.

Které hráčky ze současné sestavy mají podle vás šanci se ve vrcholném basketbalu výrazněji prosadit?

Například hráčka záložního týmu USK Praha Karolína Fadrhonsová. U nás byla tři sezony a odehrané minuty ve Strakonicích jí pomohly k zajímavému angažmá v KP Brno. Výrazný pokrok udělaly naše odchovankyně Adéla Stiborová a Sára Vadlejchová. Letos poprvé dostaly šanci v áčku sedmnáctileté Barbora Suchanová, Tereza Soukupová a Michaela Janská. To jsou hráčky s velkým potenciálem do budoucna.

Lze vytvořit ve Strakonicích takové podmínky, aby basketbalistky nemusely odcházet jinam?

Problém je, že basketbal hráčky neuživí. Prioritou je pro ně vzdělání, protože musí najít uplatnění, až basketbal hrát nebudou. Proto odchází na vysoké školy do velkých měst, jako jsou Praha, Brno nebo Hradec Králové. Tomu těžko zabráníme.

Jak jste spokojen s účinkováním týmu juniorek v extralize?

Juniorky uhrály v základní části ze dvaadvaceti zápasů sedm vítězství. Jedna výhra nám chyběla, abychom se dostali do play off, které se ale nakonec nehrálo. Potrápili jsme však celou řadu favoritů. Těší mě, že juniorky, které hrály zároveň ŽBL, dokázaly získané dovednosti využít v juniorské extralize. Udělaly pokrok.

Výsledkově to není ono. Je něco, čím se může strakonický klub pochlubit?

Těší mě, že máme v oddíle širokou dětskou základnu. Dětí však nikdy není dost. Práce s nimi, to je jeden z hlavních úkolů do budoucna. Považuji za důležité, že se ve Strakonicích dala dohromady dobrá parta trenérů a že všichni táhneme za jeden provaz. Chceme být rodinným klubem, ve kterém jsou všichni stejně nastavení. Rovněž jsme navázali velmi dobrou spolupráci s městem, a doufám, že dál budeme udržovat dobré vztahy.