Titul krajského přeborníka jste vybojoval skutečně poprvé v kariéře?
Ano. Nejen v dospělých, ale vůbec. V dorostu mi to vždycky o kousek uteklo.

Vzpomenete si ještě, kdo vás v dorostenecké kategorii nejvíc trápil?
Calta, Šimek, Mistr. To byli moji vrstevníci, kteří se stolním tenisem začali o něco dříve a já jsem je doháněl. Přebor je jednorázový turnaj a ani jednou mi to nevyšlo.

Kam řadíte premiérový titul krajského přeborníka ve své kariéře?
Titul stavím strašně vysoko. Když je člověk krajským přeborníkem, tak už je na věky zapsaný v análech. Navíc musím říct, že jsem nebyl úplně zdráv, takže jsem váhal, jestli se přeboru vůbec zúčastním. Tak to ale většinou bývá. Člověk pak může hrát bez nějakých nervů. To se mi také povedlo.

Byl jste někdy předtím alespoň ve finále?
Ne. Většinou jsem v posledních letech vypadl v semifinále. Letos jsem tak trochu využil situace, že se nemohl pro nemoc zúčastnit dlouholetý jihočeský lídr Michal Vávra.

Přebor se hrál vyřazovacím systémem na čtyři vítězné sady. Byla to pro vás výhoda?
Řekl bych, že to pro mě výhoda byla. Při tréninku většinou také hrajeme na čtyři vítězné sety. Připadám si trochu uvolněnější. Na čtyři sady to má člověk o něco více ve svých rukou, než když se hraje jen na tři.

Na druhou stranu je to výrazně fyzicky náročnější.
Fyzicky to náročnější je, ale to mi nevadí. Jednou nebo dvakrát v týdnu chodím kondici trénovat, takže s tím problém nemám. I když v posledním setu ve finále už jsem byl docela zadýchaný, ale to bylo spíše vlivem nemoci.

Mohl byste přiblížit vaši cestu za titulem?
V prvním kole jsem měl volný los, v osmifinále jsem vyhrál 4:1 na sety s Petrem Novotným ze Soběslavi. Je levák jako já a na rozjezd to nebylo nic lehkého. Docela mě potrápil. Pomohlo mi to ale do dalších bojů, protože jsem měl pak také leváky.

Ve čtvrtfinále vám sebral jeden set pozdější dorostenecký přeborník Filip Kortus.
S Filipem se dobře známe, protože spolu často trénujeme. Jeho herní styl mi úplně nesedí. Za stavu 1:1 na sety jsem mu ale utekl a začal jsem si věřit.

V semifinále jste otáčel s obhájcem titulu Milanem Zaunmüllerem nepříznivý stav 1:3. Bylo to podle vás předčasné finále?
Dá se to tak říct. Byl malý zázrak, že jsem ten zápas otočil. Když jsem prohrával 1:3, tak jsem si říkal, že už nemám co ztratit. Snažil jsem se tolik nespěchat a nechat útočit spíše Milana, aby chyboval více on než já. V sedmém setu se mi podařilo odvrátit i dva mečboly.

Jakou máte s Zaunmüllerem celkovou bilanci?
Moc často se nepotkáváme, ale tohle bylo teprve mé druhé vítězství. Celková bilance je odhadem tak 2:6.

Ve finále jste vyhrál s Petrem Kaštánkem poměrně hladce 4:0. Na tohoto soupeře jste si více věřil?
Je to tak. Na něj si věřím a mám s ním hodně pozitivní bilanci. Vím, co na něj v koncovkách zahrát, což se také potvrdilo. I když svou roli hrála ke konci také únava. Jakmile člověk cítí, že by mohl vyhrát celý přebor, tak ho to trochu svazuje. Ale na Kaštánka jsem si věřil. To je fakt.

Na Pedagog chodíte trénovat. Bylo to pro vás plus?
V každém případě. S klukama z Pedagogu trénuji a na prostředí jsem zvyklý, což pro mě byla velká výhoda.

Se stolním tenisem jste začínal v Blatné. Za které kluby jste ještě hrál?
Přes Strakonice a Vršovice jsem se dostal do Rakouska. Čtvrtým rokem hraji v Linci.

Ve které soutěži?
Ve třetí nejvyšší. Aktuálně jsme první a bojujeme o postup do druhé ligy. Samozřejmě by se ale teprve vidělo, jestli by klub měl zájem postoupit.

Díky titulu krajského přeborníka jste si vybojoval také nominaci na mistrovství republiky, které letos hostí hodně vzdálený Frýdlant nad Ostravicí. Vypravíte se?
Uvidím, jestli se termín nebude krýt s mými povinnostmi v Rakousku. Tak tomu bylo i loni. Když už jsem vyhrál, tak bych rád reprezentoval jihočeský stolní tenis i na mistrovství republiky. I když je to dost daleko, tak pojedu, pokud budu mít volno.