„Založením a fungováním klubu v Českých Budějovicích si plním jeden ze snů. Naši muži působí v soutěži už druhý rok, ženy mají letos premiéru. Ale bez základny mládeže bude velmi těžké udržet se na nějaké úrovni. Navíc kvůli rekonstrukci hřiště u Základní školy Bezdrevská mi trochu přidělává vrásky to, zda budeme moci nový ročník začít hrát na místě, které je pro nás už domácí," představuje současnost svého milovaného sportu v krajské metropoli Zdeněk Bílský, hlavní trenér RC České Budějovice.

Svým svěřencům má co předávat. Nastupoval za mládežnickou reprezentaci, v letech 1997 a 1998, jeden rok navíc také hrál za zahraniční kluby. „Šlo ale jen o krátké působení v tehdy provinčních klubech. Před těmi téměř dvaceti lety to bylo o něčem jiném. Dnes už je ta možnost otevřená téměř každému hráči," říká skromně.

Díky čemu jste dostal k ragby 
v zahraničí?
Hledal jsem práci. A tak jsem ji prostě hledal v místech, kde se hrálo ragby. Ale opravdu to bylo zcela jiné. Tehdy měli poloprofesionální smlouvu jen ti nejlepší hráči a placeni byli jen za zápasy. Nebylo to pro ně zaměstnání, jako třeba dnes. Byla i jiná doba.

Kde jste působil?
Půl roku v Anglii a poté půl roku ve Francii.

Jaká tam byla atmosféra?
Krásné bylo to, že fandové jak domácího týmu, tak hostů často byli na tribuně 
a okolo hřiště v přímém kontaktu a fandili bez jakéhokoliv „napadání". Zpívali a dokázali ocenit povedenou akci všech hráčů. Nevím, jak to říct jednoduše, ale fandí se tam prostě slušně, společně 
a je to opravdu zážitek. Možná je to dáno tím, že tento sport od samého začátku má tradici založenou na etickém kodexu.

Říkáte, že na vašem zahraničním angažmá nebylo nic významného. Jak je tomu dnes?
Dnes jsou možnosti v zahraničí takové, že se ragby dá docela slušně uživit. Dnešní mladíci navíc už nemají jazykovou bariéru, anglicky se vlastně učí od malička.

Zahraniční zkušenost byla 
v ragby největším zážitkem, nebo přišlo ještě něco jiného?
Největším zážitkem byl reprezentační turnaj kadetů v Lyonu, kde jsme tehdy hráli proti velkým mužstvům. To byla pecka. Dnes už kluci jezdí normálně na velké akce,  ale tehdy to vážně bylo jinačí. I ragby bylo jiné.

V čem?
Bodování bylo odlišné než dnes. Ne že by prošlo obrovskou transformací, ale změnilo se. Stejně tak jako se mění s dobou hodně dalších sportů. Zrychluje se, hráči jsou komplexnější. Ne, že by to byl úplně jiný sport, ale od samotné tréninkové přípravy až po hru samotnou se mění. Je to dáno tím, že se využívají moderní metody, běžně u týmu působí například fyzioterapeut či psycholog.

Je to lepší?
Moderní „nové" ragby je daleko rychlejší než dřív, zmíněná změna v bodování jej udělala ještě atraktivnějším pro diváky.

Na co ještě nejvíce vzpomínáte?
Určitě na chvíle, kdy jsme v kadetech a juniorech s Havířovem dvakrát vyhráli titul mistra republiky. Fungovali jsme spolu od starších žáků až po juniory a vytvořili super partu. Někteří kluci dodnes hrají za Havířov extraligu. Tuším, že předloni hráli finále, takže ta generace skutečně byla silná. Škoda jen, že pak z extraligy sestoupili a nyní se snaží o návrat.

Jste odchovanec Havířova. Jak jste se tedy dostal na jih Čech?
Hledal jsem práci a že jsem ji našel zrovna v Českých Budějovicích, byla čistá náhoda. Žádný jiný záměr v tom nebyl. Prostě jsem tu dostal dobrou práci, poznal dobré lidi a skvělé holky.

Zdeněk Bílský s týmem získal v roce 1994 titul juniorského mistra České republiky (vlevo). Na snímku vpravo z roku 1993 s trofejí mistra České republiky mezi kadety.

Okamžitě jste se pustil do budování klubu pro ragby?
Ten elán trval pouze první rok mého pobytu v Českých Budějovicích. Na základě toho, jak to bylo složité a pořád se do cesty stavěly překážky, vzdal jsem to a kolotoč ragby začal sledovat víc jako divák. Tady na jihu Čech jiná možnost nebyla.

Kdy tedy přišly začátky současného klubu?
Nápad vyšel od Davida Vondrouška, který společně s Markem Jakubíkem hrál už v tu dobu za PíSt (tým spojený z Písku a Strakonic – pozn. autora). Tam se kluci o mě dozvěděli od Zdeňka Albrechta, jednoho z nejlepších českých ragbistů v historii. „Áda" v PíStu působil jako trenér. Pak teprve Marek kontaktoval mě, jestli bych neměl zájem znovu do kolotoče ragby naskočit. Po sezoně v PíStu se rozhodli zkusit založit tým přímo v Budějovicích. Měli připravený projekt, který tvořili navíc ještě společně s Petrem Klímou 
a já jsem se k nim přidal jako poslední. Kluci to měli skvěle časově naplánované směrem k mistrovství světa na Novém Zélandu. Bylo to poprvé, kdy šampionát vysílala Česká televize a ragby bylo na obrazovkách dostupné všem.

Trénování vás baví?
Baví. Neplatí však automaticky pravidlo dobrý hráč = dobrý trenér. Učím se trénovat, první kroky jsem odkoukal právě od Zdeňka Albrechta. Nyní se ale stále cítím více jako hráč než jako trenér. Ale snažím se a chtěl bych být dobrým trenérem.

A jak vypadá momentálně vaše mužstvo?
Co se týče mužské složky, tak ta se, myslím, stabilizovala. Vznikl kádr kluků, kteří zůstávají stále, a odpadlíky pak nahrazují noví kluci. A ti vypadají velice dobře. Myslím, že k tomu budou. Je fajn, že zdravé jádro zůstává, tím se vytváří skvělá parta a do ní přicházejí noví. U chlapů věřím, že to může fungovat.

Je někde jinde problém?
Ano. Bez dětí to nejde. Chybí nám junioři a kluci okolo šestnácti let, kteří by doplňovali mužský tým.

Co ženy?
Letos mají svou premiéru 
v soutěži. Hrají takzvané sedmičkové ragby, tedy se sedmi hráči v poli, formou turnajů. Po několika pokusech se podařilo utvořit pevnou základnu žen a také konečně dobrou partu. Na posledním turnaji svou tréninkovou dřinu přetavila děvčata v první soutěžní body. Vydařený turnaj právě v mém rodném Havířově jim přinesl první dvě zápasové vítězství. „Sluníčka" předvedla krásnou hru a odměnou jim byl pocit za právě ta první dvě vítězství v soutěži. Jarní část odstartují bojem o umístění ve spodní části tabulky. K týmu se nám podařilo sehnat Terezu Daňhelovou, zkušenou hráčku z Vyškova, která u nás bude působit na střídavý start a hlavně se bude věnovat týmu holek jako trenérka.

Můžete si říci, že za těch pár let jste udělali velký kus práce?
Říct se to může. Ale brát to tak, že jsme něčeho dosáhli? To ne. Chtěli jsme tým hlavně stabilizovat a fungovat. To se povedlo. Dokážeme hrát vyrovnané zápasy a nebo i přehrávat týmy Rakovníka či Sedlčan, kteří fungují už o dva či tři roky déle než my. Takže v tom jsme udělali velký krok dopředu.

Trénujete třikrát týdně. To je na amatérský sport hodně, ne?
Jestli někdo chce dělat vrcholový sport, trénovat musí. V zahraničí se tomu věnují i pětkrát v týdnu. Makat se musí. A když ne týmově, tak by si každý měl sám zajít do posilovny či zaplavat.

Dá se to stíhat?
Dvě hodiny denně by si měl najít každý. Je jasné, že někomu to třeba neumožňuje práce, ale u nás se to klukům zatím docela daří. Jsem v kontaktu s bývalými spoluhráči z klubu či reprezentace a problémy řeší i v extraligových týmech. Mohu si libovat, že kluky to hrozně baví.

Hlavním cílem byla stabilizace. Máte další ambice?
Momentálně hrajeme druhou ligu, třetí nejvyšší soutěž. Bohužel kvalitativní rozdíl mezi naší a první ligou je stále dost velký na to, abych tam tým hnal… V naší lize působí dost rezervních týmů extraligových mužstev, které jsou pro nás zatím poměrně velkou překážkou. Hrát zápasy s těmito rezervními týmy a být jim vyrovnaným soupeřem, to je jeden z cílů nejbližší budoucnosti.

Domácí zápasy navštěvuje velký počet fanoušků. Těší vás to?
Sám jsem byl až překvapený, kolik lidí všude postávalo, i za plotem. Opravdu chodí hodně lidí. Zvlášť když to porovnám se zbytkem. U nás chodí pravidelně tolik lidí, jako třeba jinde na extraligu. Na podzim navíc museli být i spokojení. Se Sedlčany i Rakovníkem jsme dokázali vyhrát velkým rozdílem.

Celkově moc zápasů však nehrajete, že?
Ragby je sice fyzicky náročný sport, ale zápasů je skutečně málo. Méně než bychom potřebovali. Úroveň druhé ligy není zase až tak náročná. Extraliga se hraje každý týden. A abychom měli za polovinu soutěže čtyři zápasy, to je málo. I když se nám to kolikrát hodilo. Měli bychom také problém dát dohromady tým. Někdo je v práci, někdo studuje, a když se přidají dvě tři zranění, je to problém. Ale abychom zlepšovaly výsledky, je třeba hrát více zápasů.

Cítíte větší zájem o ragby?
Naše dobré výsledky z podzimu více otevřely dveře při hledání například partnera pro tým. Přece jen jsme se dostali do povědomí. Pro rok 2014 se nám tak podařilo uzavřít smlouvu o spolupráci s panem Ladislavem Mrkvičkou, majitelem úspěšné firmy RM Gastro z Veselí nad Lužnicí. Už jen formalita nás tak dělí od toho, aby tým mužů nastoupil do jarních bojů v nových dresech s logem nového partnera na prsou. Zároveň je to pro nás další motivací, chceme odvádět kvalitní práci na hřišti, aby se spolupráce stala dlouhodobější záležitostí.