Jak jste si užil exhibiční zápas a nájezdy proti vozíčkářům?
Nájezdy byly vítaným zpestřením. Při nich jsem si trochu odpočinul. Je to nezvyk, ale já už nějaké zkušenosti s vozíčkářským florbalem mám, takže jsem je využil.

S vozíčkářským týmem Tatranu prý úzce spolupracujete?
S naším týmem vozíčkářů dlouhodobě spolupracujeme. Honza Natov s nimi dokonce hraje ligu a nemůže si to vynachválit. Vozíčkáři zase chodí fandit nám. Byli nás podpořit třeba až v Otrokovicích při minulém play-off.

Co jste říkal výkonům handicapovaných florbalistů?
Koukám na výkony některých hráčů a týmů tady na turnaji a musím říct, že jsem vozíčkářský florbal na takové úrovni ještě neviděl. Je to super. Moc se mi líbily dovednosti švédského týmu, jak vše dělají v obrovské rychlosti.

Jak se vám líbil finálový zápas?
Budějovice v play-off každého drtily a zaslouženě vyhrály i ve finále. Držel jsem jim palce, protože v Českých Budějovicích jsem studoval.

Slyšel jsem, že v jihočeské metropoli jste dokonce poprvé přičichl k florbalu?
To je pravda a také proto se tam dodnes rád vracím. Studoval jsem tam v době, kdy jsem postupně končil s hokejem a začínal s florbalem.

Předtím jste hrál hokej?
Hrál jsem za Znojmo a z Českých Budějovic tam dojížděl za zápasy. Do extraligového kádru jsem se však neprosadil. Měl jsem možnost hrát první ligu v Písku, ale já jsem se rozhodl pro florbal.

Jak vypadaly vaše florbalové začátky na jihu Čech?
Florbal se tehdy v Českých Budějovicích teprve rozjížděl. Chodil jsem trénovat se Štíry do sokolovny. Pamatuji si tam ty sloupy. Později jsem dojížděl za tréninkem i do Kaplice. Vzpomínám na trenéra Štírů Kratochvíla nebo na Petra Dědiče. Jsou to kluci, kteří budějovický florbal zakládali.