Rodák z Českého Krumlova si tak zároveň plní svůj velký sen. „Od dvanácti let se pohybuji kolem rallye,“ souhlasně přikyvuje. Jeho otec Bedřich za mlada také závodil. „To bylo ještě za komunismu. Táta jezdíval někdejší Branně orientační automobilové soutěže,“ směje se.

Své první auto si Janeček postavil v devatenácti letech. „Předtím jsem jezdíval na motokárách, ale nebylo to na úrovni závodění. Jen tak amatérsky. Objížděli jsme všechny možné půjčovny,“ vzpomíná.

Vůbec poprvé závodil, když mu bylo jednadvacet let. „Byl to hobby závod Budějovická kuželka. Tam jsem jel se Škodou Felicií, kterou jsme postavili doma na dvoře. To bylo mé první auto. Byl to takový můj úvodní základní krok k opravdovému závodění,“ říká.

Pak už to šlo všechno rychle dopředu. „Koupili jsme dvě auta s potřebnou specifikací, abychom mohli jezdit odpovídající závody. Hondu a Renault Clio. Honda se ale u nás zrovna moc dlouho neohřála. Na Radonickém sprintu jsem s ní boural, takže nám zůstalo jenom Clio, se kterým jsme vstoupil do mistrovství republiky,“ vypočítává.

Domácí šampionát okusil poprvé doma při tradiční Rallye Český Krumlov a pak už závody rychle přibývaly. S Renaultem Clio jezdil ve třídě 8. „To nebylo zase až tak vzdálené od sériového vozu,“ podotkne.

Se stejným automobilem vstoupil i do sezony letošní. Ve třídě 8 nakonec obsadil v konečném účtování mezinárodního mistrovství republiky páté místo. „Hodně nám pomohlo druhé místo na Rallye Bohemia. To byl opravdu úspěch a hodně si ho cením,“ chválí si.

Ze sprintové série (dříve tzv. malý mistrák) absolvolval Janeček jediný závod v Pačejově. Nebo spíše neabsolvoval. „Ani jsme neodstartovali, protože se nám na přejezdu rozerval mezinápravový diferenciál. Odstoupili jsme hned po technické přejímce a neodjeli jsme ani jednu rychlostní zkoušku,“ vysvětlí. „To byl takový první impulz k tomu, abychom pořídili lepší auto.“

K přechodu na nový vůz došlo ještě před koncem letošní sezony. „Došlo k tomu ve spojení různých závodních vztahů, které mezi námi panují. Již delší dobu jsem pozoroval Ondru Bisahu, jenž se z enkových tříd dostal až do kategorie R5, což je ta nejvyšší, která se u nás jede. Líbilo se mi, jak jeho tým funguje. Postupně jsme se k sobě na závodech dostali, oslovili jsme ho a domluvili jsme se, že zkusíme s jejich autem jako první Rallye Příbram, což byl poslední závod mistrovství republiky.“

Až na konečný výsledek dopadla pro Janečka příbramská soutěž nad očekávání. „Kvůli poruše vodní pumpy jsme museli předčasně odstoupit. To je závada, kterou nijak neovlivní tým ani samotná posádka,“ jen pokrčí rameny.

Potěšitelné ale bylo, že jihočeský pilot odstupoval z prvního místa ve své třídě. „Stalo se to na přejezdu mezi sedmou a osmou rychlostní zkouškou. Byla to škoda. Mohli jsme mít alespoň vyhranou první etapu,“ lituje.

Naskočit do výrazně silnějšího vozu pochopitelně nebylo zase až tak jednoduché. „Ze začátku to bylo hrozné. Člověk si uvědomuje, že nedrží v ruce auto za půl milionu korun, ale ve hře je mnohem vyšší částka. Je to hrozný risk a musí se počítat s tím, že se může něco stát. Přechod je to opravdu obrovský,“ tvrdí.

Nový vůz si přitom před soutěží prakticky nestačil nijak osahat. „Měli jsme v plánu testování, ale museli jsme čekat, až přímo z Citroënu přijdou náhradní díly. Auto totiž bylo rozbité a součástky se nedají běžně koupit. Čekali jsme na svody, které přišly pouhé tři dny před testy. Než jsme auto dali dohromady a polepili ho, tak už jsme testovat nestihli. Naše první svezení bylo až přímo v Příbrami na shakedownu. Tam jsme najeli jen šest kilometrů. Takže nějaký test jako takový vůbec neproběhl,“ uvádí.

Silný vůz se mu ale pasoval. „Svezení je to parádní. To je jasné,“ s úsměvem přikývne. „Je to splnění velkého snu. Ale člověk do toho auta každopádně musí jít s respektem, aby se nic nestalo. Ve vteřině může být průšvih na světě,“ zdůrazní.

Majitelem špičkového speciálu Citroen Ds3 R3T Max je Cers rally team v čele s již zmíněným výborným pilotem Ondřejem Bisahou, který se specializuje na pronájmy a přípravu automobilů pro rallye. „Výborný tým, který odjel více než čtyřicet závodů bez technické závady. Šéf týmu rozhoduje o tom, komu se auta pronajmou a jestli se dotyčnému jezdci dá důvěřovat. Tým se pak o posádku a vůz stará po celou dobu závodu. Pomáhá s nastavení auta, cateringem a vším okolo,“ vypočítává.

Do konce letošní sezony čeká Janečka ještě v sobotu 1. prosince tradiční Pražský rallysprint. „Je to především exhibice a soutěž pro lidi. Předtím plánujeme ještě nějaké svezení ve Zlín,“ informuje.

Velké plány má však především pro příští rok. „Děláme maximum, abychom příští rok mohli startovat. Sháníme sponzory po celé republice. Pokud chce člověk udělat takovéto kroky, tak už na to nemůže být sám. Připravujeme celou příští sezonu, abychom ji ufinancovali. Když se nám podaří získat dostatek partnerů, tak bychom kromě mistrovství republiky zkusili i mistrovství Evropy,“ přeje si.

Základním cílem bude šestidílné mistrovství republiky. „Největší důraz budeme klást na Krumlov a Barum rallye. Krumlov je naše domácí soutěž a Barumka největší u nás,“ vysvětlí.

O cílech pro sezonu je prý zatím předčasné hovořit. „Ve své třídě bych se chtěl stát mistrem republiky. Ale tokových nás bude určitě víc,“ usměje se. „Konkurence bude asi hodně tvrdá. V absolutním pořadí má auto potenciál pohybovat se i v první desítce,“ je přesvědčen.

Na pozici spolujezdce by se měl opět objevovat Janečkův otec Bedřich. „Bylo by to nejlepší. Jsme na sebe zvyklí. Ale bude záležet na tom, jak na tom bude táta zdravotně,“ přál by si závodit i nadále se svým otcem.