Příbramský matador se v sajdkárkrosu stal dvakrát mistrem republiky. Bylo to už v letech 1989 a 1991. Později tuto svou oblíbenou disciplínu opustil, přesedlal na čtyři kola a stal se v absolutní klasifikaci mistrem republiky v rallyesprintu. V posledních letech se ale vrátil i do terénu, kde prohání výrazně mladší soupeře. „Se sajdkárkrosem jsem skončil oficiálně v roce 1996. O osm let později mě ale oslovili pořadatelé jednoho závodu veteránů v Německu, jestli bych nepřijel se starou motorkou. Pan Dünbach z Německa, u kterého jezdil můj strýc Jarda Peták kawasaki, měl zakonzervovanou motorku z roku 1984, a zapůjčil nám ji na tento závod, který jsem absolvoval s Evženem Kamenárem,“ vzpomíná, jak proběhl návrat ke kořenům své sportovní kariéry.

Po závodě Peták motocykl vrátil, ale lákala ho varianta, že by se s ním ještě někdy svezl. „Pořád jsem ji z něj doloval, aby mi ji prodal. Až někdy v roce 2008 mi volal na Vánoce, že jestli chci Ježíška, tak ať si pro motorku přijedu. Na to konto jsme o rok později poprvé pořádali veterány při mistrovství světa v Kramolíně, kde mě Honza Polívka oslovil, abych to dal dohromady. Od té doby tuto tradici držíme. A vzhledem k tomu, že na staré motorce se nedá trénovat, tak jezdíme na mladé. A když už ji máme, tak s ní i závodíme,“ s úsměvem popisuje svůj pozoruhodný návrat za řidítka závodního stroje.

Chuť a jiskra Petákovi nechybí ani po životní šedesátce. „Ale už není síla. Přece jen mi bude dvaašedesát,“ namítne. „Jednou v týdnu se chodíme svézt, ale roky zastavit nelze,“ je si vědom. „Letos jsme toho ani moc nenajezdili, protože se pořád nevědělo, jestli vůbec budou závody.“

Na úvodním závodě domácího šampionátu v Jiníně Peták se svým spolujezdcem Václavem Hotovým vyhráli kategorii veteránů. Ta se jede společně s přeborem republiky. V první jízdě byl v celkovém hodnocení třetí, druhou dokonce vyhrál. „Veterány jedu u nás vlastně poprvé, jinak to bylo vždycky jen v rámci mistrovství světa v Kramolíně. Ale láká mě hlavně porazit mladší kluky v přeboru,“ směje se.

V průběhu první jízdy se přes Jinín přehnala vydatná přeháňka, která z tratě udělal doslova bahenní lázně. „Motor mi nasál vodu, vynechával a chvílemi se zastavoval, proto jsme nemohli jet rychleji. Že jsou na trati louže, to mi nevadí. Ale ten déšť byl extrémní,“ připustí.

Návrat k sajdkárkrosu pro zkušeného matadora ale neznamená konec v rallye. „O víkendu jsem měl jet sprint v Plzni s Michalem Ernstem. Jeho dcera si ale přivodila úraz, tak se s manželkou museli věnovat jí a nemělo cenu jít do toho přes závit. Proto jsme to odpískali a jel jsem do Jinína na sajdkárkros,“ vysvětluje.

Loni Peták poprvé okusil také sajdkáru na silničních okruzích. Specifické a sakra rychlé vozidlo, při jehož řízení pilot klečí hlavou dopředu. „To je úplně jiný svět. Loni jsem to zkusil poprvé a moc se mi to líbilo. U nás se sajdkáry jezdí v rámci mistrovství republiky na přírodních okruzích. Je to výborný zážitek a hrozně mě láká svézt se na tom opravdu rychlém stroji, které závodí na autodromech,“ vyslovuje své tajné přání.

Skloubit působení ve třech disciplínách bývá často tvrdý oříšek. „Není jednoduché sladit termíny a hlavně vzhledem k mému věku rychle ubývají síly. Motorky si dělám sám, auto na rallye mi připravují mechanici. Je toho dost,“ uzná.

V případě termínové kolize nemá žádný prioritní seriál. „Vždycky se to řeší podle důležitosti šampionátu nebo zájmu sponzorů. Sám bych to nemohl utáhnout, takže jejich přání je pro mě hlavní,“ uzavírá významná postava českého motoristického sportu.