Stejně jako ostatní sportovci měli i lyžaři trochu komplikovanější přípravu na sezonu. Tu však zatím zvládají. „Letní příprava proběhla, dá se říci, podle plánů. Omezení v době letní přípravy se nás, díky tomu, že jsme individuální venkovní sport, zas tak moc nedotýkalo. Všechna soustředění jsme měli doma v České republice a proběhla dle plánů. Podařilo se nám splnit naplánované tréninkové ukazatele, což v průběhu prázdninových měsíců znamená pro skupinu starších dorostenců a juniorů cca 80 tréninkových hodin za měsíc. Mladší věkové kategorie a děvčata pak zhruba o 20 hodin měsíčně méně. I výsledky kontrolních závodů vypsaných Svazem lyžařů ČR na konci srpna potvrdily naši dobrou připravenost. Horší již to bylo začátkem školního roku v září a zejména pak v říjnu,“ vrátil se na začátek přípravy na nadcházející sezonu trenér Fischer Ski klubu Šumava Zbyněk Pavlásek.

Od 13. října přišla různá omezení i ve sportu. Jak jste řešili přípravu? Měli závodníci individuální plány? Co vše jste v přípravě využívali?

Naše tréninková činnost byla již omezena dříve vzhledem k tomu, že většina členů tréninkové skupiny jsou studenty sportovního gymnázia a sportovní příprava probíhá v úzké spolupráci mezi školou a klubem. Naštěstí, jak již jsem zmínil, charakter našeho sportu umožňuje individuální tréninky dle stanoveného tréninkového plánu a i kontrolu plnění a odezvu na sportovcích lze velice dobře sledovat pomocí moderních sporttesterů s GPS. Trenér pak může při kontrole analyzovat trasu, převýšení, srdeční frekvenci při zátěži i rychlost uklidnění, regeneraci. Takže má relativně dost přesných informací o průběhu tréninku. Osobní kontakt trenéra se sportovcem i sportovci mezi sebou to sice nenahradí, ale pokud je sportovec dostatečně zodpovědný a motivovaný, dokáže rovnocenně po část přípravy pracovat individuálně, distančně. Trochu jsme též museli upravit formu posilování, kde jsme improvizovaně posilovali jen s vlastním tělem, případně trénovali pouze speciální sílu na kolečkových lyžích. Posilovny a tělocvičny byly zavřeny.

Nyní se od čtvrtka může venku trénovat ve větších skupinách, předpokládám, že je to pro trenéry úleva a konečně prostor pro skupinové tréninky.

Ano, po dvou měsících, za které bych své svěřence chtěl pochválit, jak na sobě pracovali, je nejvyšší čas na společné tréninky. Sezona již nám opravdu klepe na dveře a před rozjetím prvních závodů je již potřeba odladit techniku běhu na lyžích v přímém kontaktu trenéra se svěřencem. Také předzávodní příprava a intenzivnější tréninky se sportovcům daleko lépe absolvují ve skupině než samostatně.

Dostali jste se, alespoň s těmi staršími závodníky, již k přípravě na prvním sněhu. Kde a kdo se tohoto VT zúčastnil?

Koncem října se nám podařilo odjet na plánovaný týdenní VT v rakouském Ramsau, kde jsme absolvovali první kilometry na lyžích na ledovci Dachstein, ale také finále „suché“ přípravy na kolečkových lyžích, běhu a lyžařských imitacích. I když se tohoto VT zúčastnilo pouze sedm sportovců, členové sportovního centra mládeže, bylo toto soustředění finančně poměrně náročné. Významnou položkou je zejména lanovka na ledovec Dachstein, ubytování, ale zpoplatněn je třeba i vstup na kolečkovou dráhu. Náš klub si toto nadstandardní VT mohl dovolit i díky grantu Jihočeského kraje pro naše SCM. Společně s námi zde trénovali lyžaři LK Slovan Karlovy Vary a Sport clubu Plzeň.

V současné době jsme na hlavním předsezonním VT na prvním sněhu ve Skandinávii, konkrétně ve švédském Idre. Je tady od nás téměř kompletní skupina dorostu. Středisko nabízí výborné lyžařské podmínky a hlavně absolutní klid na kvalitní tréninkovou práci. V areálu je k dispozici více než pět kilometrů dlouhý okruh z loňského technického sněhu a postupně díky mrazům a výrobě technického sněhu se podmínky stále vylepšují. Perfektní, každodenní úprava tratí je ve Skandinávii samozřejmostí. Již loni jsme zde byli velmi spokojeni a naše očekávání se naplnilo i letos, i když loni zde bylo o trochu přírodního sněhu více.

Začalo umělé zasněžování na Vodníku, znamená to tedy, že byste mohli brzy začít trénovat na lyžích alespoň na spodní louce?

Tak to bychom si všichni moc přáli. Nicméně zasněžování teprve nyní začalo a pár dní jistě potrvá než se podaří vytvořit dostatek sněhu pro první tréninky. A to všechno za předpokladu, že vydrží mrazivá perioda alespoň týden. Náš areál na Vodníku zatím nemá takovou výrobní kapacitu technického sněhu, abychom byli schopni připravit kvalitní tratě během prvních pár mrazivých dní v roce.

Jak moc promluvil koronavirus do závodního programu? Co bylo odloženo a co vás naopak čeká a kdy?

To je stále otevřená otázka. Jsou překládány a odkládány mezinárodní závody – kontinentální pohár OPA cup, kterého se s klubem pravidelně zúčastňujeme, zatím přeložil první dva prosincové závody. Program po novém roce zatím s malými obměnami platí, ale je otázka, zdali to tak vydrží.

MS juniorů a U23 je přeloženo z polského Zakopane do finského Vuokatti a mělo by se konat v polovině února.

Domácí závodní sezona je zatím také stále nejistá. Vše závisí na tom, co umožní vládní nařízení. Pro nás je naprosto nutná podmínka, aby fungovala možnost ubytování. Republikové závody jsou víkendové akce a většinou se na ně odjíždí ve čtvrtek a je nemyslitelné pořádat závody tohoto typu bez možnosti ubytování.

Krajní variantou je pořádání pouze regionálních závodů v krátké dojezdové vzdálenosti. To by zachránilo sezonu pro mladší kategorie řekněme do staršího žactva. Kategorie od dorostu výše by touto variantou značně trpěla, neboť by se zásadně snížila konkurence i počet závodníků v kategorii.

Bohužel naše závodní sezona je poměrně krátká a trvá cca tři měsíce od poloviny prosince do poloviny března, Pak již prostě nemáme sníh a nějaké větší odkládání závodů tak moc možné není.

Co popřát sportovcům v této pro jejich činnost nelehké době?

Z mého pohledu hlavně zdraví. To je nejen nyní to nejdůležitější, a pak také trpělivost, klid a vytrvalost v tréninkové práci. Sportování není pouze o jednom závodu, o jedné sezoně, ale o dlouhodobé pravidelné práci, která se většinou zúročí až za několik let.