Teprve osmnáctiletá svěřenkyně trenérky Šárky Chládkové si chtěla atmosféru elitního šampionátu před zraky svých blízkých a přátel především užít. Po očku vyhlížela další vylepšení čerstvého osobního maxima a ještě mnohem pokorněji i případný útok na medaili. A realita? Pouhých 51,23 sekundy po startu finálového běhu na 400 metrů rozkvetlo vroucné mistrovské přání v okouzlující pohádku. Za bouřlivých ovací více než čtyř tisícovek diváků sympatická „Lu“ prolétla cílem na stříbrné pozici a zapsala se do české atletické kroniky jako nová držitelka národního juniorského rekordu.            

Neděle 30. července 2023 zůstane ve vašich vzpomínkách nesmazatelným datem. Vraťme se v čase pár hodin před start vašeho životního závodu. Co všechno mu předcházelo?
V sobotu jsem si říkala, že se musím pořádně vyspat, takže jsem si šla dřív lehnout a ráno jsem se probudila skutečně odpočatá. K snídani jsem měla výbornou ovesnou kaši od mamky. Byla jsem samozřejmě nervózní, protože to pro mě byly opravdu velké závody, a navíc doma v Táboře, ale cítila jsem se skvěle. To se taky nakonec v závodě projevilo.
Ani před startem na vás ona pověstná tíha okamžiku nedolehla?
Musím říct, že ne. Bývám obvykle nervózní jen do svolavatelny, ale když nás potom odvádějí na start, tak to ze mě vždycky spadne. Pak už se jen soustředím a nepřemýšlím nad tím, jestli jsem nebo nejsem nervózní.
Finále na mistrovství republiky dospělých, a obzvláště doma, to je mimořádná záležitost. Vsadila jste na obvyklé karty, nebo se vaše strategie v něčem lišila?
S trenérkou jsme se tentokrát rozhodly, že zkusíme trochu rychlejší začátek. Ve své kategorii většinou volím pomalejší start a rychlejší finiš. Tady to je ale úplně jiná úroveň, takže jsme si řekly, že by bylo dobré začít rychleji. Po první dvoustovce jsem cítila, že mám dost sil, takže jsem přidala a vyšlo to.
Bezprostředně po doběhu zavládla na stadionu ohromná euforie a ocitla jste se v obležení zástupců řady médií i četných gratulantů. Co se všechno vám v těchto okamžicích honilo hlavou?
Měla jsem obrovskou radost hlavně z toho času. Popravdě, nejdřív jsem si myslela, že jsem třetí. Spíš jsem se ale dívala na časomíru. Doběhla jsem totiž v rovině s holkama, a když jsem viděla, že tam Ladě Vondrové svítí 51,14 s., tak mi v tu chvíli bylo vlastně jedno, kolikátá jsem. Věděla jsem, že ten čas bude skvělý.
Máte ve zpětném zrcátku větší radost ze stříbrné medaile, nebo z historického rekordu, který jste překonala? Druhá ingredience vašeho úspěchu se přece jen jeví jako vzácnější…
Přesně tak. Medaile je skvělá, ale mnohem víc mě potěšil čas. Když jsem zjistila, že jsem překonala ten rekord, byl to fantastický pocit.
Už o tomto víkendu vás čeká mistrovství Evropy do 20 let v Izraeli. Stihla jste přesto svůj úspěch alespoň zlehka oslavit?
Doma jsme si dali dobrou večeři, ale nic víc neproběhlo. Řekla jsem si, že to nemůžu přehánět, protože ještě není konec.
Oslava byla tedy komorní, ale gratulací k vám jistě doputovala spousta. Udělala vám nějaká z nich obzvlášť velkou radost?
Hrozně moc si cením té od Barbory Špotákové přímo na stadionu. Co mi říkala, to bych si přece jen chtěla nechat pro sebe, ale opravdu mile mě to překvapilo. Vlastně to zapadlo do toho, co jsem prožila. Bylo tu super! 
Téměř vzápětí po stříbrném závodě jste znovu naskočila do přípravy na zmíněný šampionát v Izraeli. Nepromítly se přece jen dozvuky mistráku do vašeho stanoveného plánu?
Naštěstí ne. Zatím šlo všechno přesně tak, jak jsme si naplánovali. Proto doufám, že to i v Jeruzalémě nakonec dopadne tak, jak si přeju.
Prozradíte, jaká ta přání jsou?
Chtěla bych se dostat do finále. V minulém roce se mi to podařilo a určitě by bylo fajn na to navázat. Vím, že to nebude jednoduché; podle všeho tam nás tam čekají velice náročné podmínky a velká vedra. Na druhé straně věřím, že jsem dobře připravená. Snad ze sebe ještě něco vymáčknu.
V souvislosti s vaší osobou se stal zajímavým tématem také absolutní vrchol letošní sezony: seniorské mistrovství světa v Budapešti. Můžete to potvrdit?
Jedná se o smíšenou štafetu na 4x400 metrů, to znamená dva muži a dvě ženy. Je zatím v plánu, že bych jela do Budapešti jako náhradnice, ale záleží asi i na tom, co se bude dít po Jeruzalémě.
Váš sportovní program je hodně nabitý. Najde se v něm alespoň malá skulinka pro odpočinek?
Doufám, že ano. Už teď cítím, že je ta sezona přece jen delší a náročnější, takže bych si pak určitě chtěla odpočinout. Nemůžu si dovolit nic dlouhého, protože brzy zase navážou tréninky a soustředění, nějakou 'dovču' bych si ale ráda dopřála. Spíš než zůstat doma bych se někam chtěla podívat; láká mě Španělsko, tak uvidíme, jestli se mi to podaří…