Z čeho je vůbec letošní forma vyrobena?

Letos jsou to dvě ozubená kola. A jsou dost těžká. Mají nějaké zuby buď vylámané nebo trošku ulámané. Když se dá jedno dohromady s druhým, tak do sebe perfektně zapadají. To by mělo symbolizovat to, že přes všechno, co se nám zatím nedařilo, ta zranění, nepříliš dobrá souhra a takové věci, by mělo všechno klapat. Jsou na nich opět fotky hráčů a klubová vlajka, snad nám bude forma sloužit dobře.

Na její výrobě máte opět podíl jen vy?

No samozřejmě jsem to neodlejval, i když by to asi dopadlo stejně. Ale našel jsem v létě polotovary a nemohl jsem přijít na to, jak je dát dohromady, aby měly smysl. A asi před týdnem mě napadlo, co s tím. Předtím jsem její výrobě nedával takovou váhu, byl jsem asi taky trochu ovlivněn řečmi o naší neporazitelnosti. Žil jsem v domnění, že se nám nemůže nic stát. Pak jsem vystřízlivěl, kluci asi o něco dříve, že jsme jen lidé. Nejsme roboti, jsme jen lidi, někdy se prostě daří a někdy ne. Takže jsem nad vzhledem naší Formy začal uvažovat později.

Jak dlouho už tuto tradici vůbec praktikujete?

Myslím, že tahle je pátá. Začali jsme s tím, tuším, druhou sezonu s trenérem Petrem Bromem. Loni byla žirafa, tu si vzal právě Petr. Předtím byla malá postavička Josefa Kemra, ta je v Argentině v Buenos Aires, kam si jí odvezl Diego Bonini. Předtím byl kořen s malými formičkami, ten je nahoře ve sportovce v restauraci. A první, kterou jsme měli, byla forma na bábovku. Přinesli jí, myslím, Štěpán Smrčka s Ondrou Pitnerem a já jí pak doladil. Ta je na čestném místě ve vitríně v hale.

Který z vašich výtvorů fungoval nejlépe a přinesl vám nejvíc štěstí?

Podle mě se povedl kořen, nejoblíbenější byla ale postavička Kemra na podstavci, Žirafa taky byla dost oblíbená. Tyto dvě ozubená kola, to je něco jiného, poprvé je Forma na dvě části. Ještě ani nevíme, kde budou mít své místo v hale. Možná na ně narazí i někdo z lidí, kteří se budou pohybovat kolem palubovky. Ale nejvíc štěstí nám přinesl asi opravdu kořen, který je už v Argentině. Tehdy jsme postupovali do play off asi z pátého nebo čtvrtého místa a vyhráli jsme titul.

A jaká je nálada a skutečná forma hráčů?

Skutečná forma? Tak tu neumím moc odhadnout. I když jsou tu noví hráči už skoro celou sezonu, neznám je, jak se chovají důležitých zápasech. O play off se říká, že je jiná soutěž, to je pravda i ve volejbale. Znal jsem chování hráčů, trenéra, kteří tu byli, ale teď je tu půlka týmu nová. Takže jsem na to sám zvědavý, jak vše bude do sebe zapadat.

Po zdravotní stránce a tréninkové jsou všichni připraveni, trenéři sérii s Brnem věnovali dost času a pozornosti. Jen smečař Martin Procházka má stále ruku v sádře. Měl přetrhané vazy na palci, když ho špatně trefil smečař Tomáš Fila při tréninku. Nikdo s ním nebo proti němu nechce trénovat, protože už předtím vyřadil ze hry Radka Motyse. Snad tu svoji ránu Tomáš zúročí i v play off. Místo Procházky je s námi mladý Petr Šulista z juniorů. Tomu sympaticky uvolnil místo v šatně Jakub Novotný. I taktická příprava byla nezvykle obsáhlá. Někdo si může říct: Hrají s osmým Brnem, to jsou nazdárci z osmého místa. Ale my nic nepodceňujeme. Taktice nyní věnovali trenéři skoro víc než při zápase s Cuneem.

Někteří fanoušci vidí za nevýrazným herním projevem špatnou partu. Jaký je váš názor?

Vůbec nevím, kde se berou takové řeči, že v šatně jsou kluci rozhádaní, parta stojí za houby. To jsou nesmysly. Parta je jiná než ta, co tu byla pět let. Ale jestli není lepší, tak minimálně stejně dobrá určitě ano. To, že je tady víc kvalitních hráčů při sobě, to je hlavně věc trenérů a každého hráče, jak se s tou svou rolí popere. Jestli někdo byl zvyklý pořád hrát a teď střídá, musí se s tím vypořádat. Je tu nový trenér, nová strategie. Můžu srovnávat několik trenérů, které jsem tu zažil, takže i Broma se Svobodou. Každý trenér má svou sestavu, které věří a na kterou spoléhá. Hodně mě mrzí třeba ohlasy na nahrávače Zapletala nebo univerzála Novotného. A překvapuje mě, že lidé mají až nenávistné názory. Jsou nyní hráči Budějovic a hotovo. A že naši fanoušci více přivítají na hřišti našeho bývalého nahrávače Lukáše Dvořáka, když přijede s Ústím, více než někoho z nás, z toho mě až mrazí.

Když v roce 2006 tým měnil z poloviny tvář jako loni, bylo to podobné? Taky chvíli trvalo, než si vše sedlo?

Tak to je vždycky. Při každé změně. Nevzpomínám si přesně, jaké to bylo, ale trochu podobné možná. Nyní přišel trenér, který vedl i reprezentaci a dva měsíce tu s námi nebyl. V době, když se měli kluci poznávat. Myslím tím po té rodinné stránce, tak tu totiž žijeme. Jezdíme spolu na zápasy, jíme spolu, spíme spolu. Prostě spolu tráví hodně času. A na začátku tu vlastně nebyla třetina družstva a trenér. V letošní sezoně jsme se společně dostali na večeři nebo pivo jen jednou, to je hrozně málo. Na tyhle věci, které mají tým stmelit, je právě čas srpnu, kdy se party dávají dohromady, pak už ne. Je sezona, hraje se, není na to čas. A navíc nám chybělo soustředění, kde, myslím, alespoň na týden je důležité být spolu. Kolektiv se utuží, během toho týdne se kluci poznají po všech stránkách. Jsou pohromadě, baví se, pro stě rodina.

Jaké další rituály můžeme při zápasech vidět?

Každý má něco. Ale tradiční je rituál neholení se, o tom ani nemusím mluvit. A kluky jsem upozornil, že doufám, že se nebudu muset za deset dní holit. Oni se těší hlavně na mě, až budu pořádně zarostlý. To mi pak totiž cestují vousy s obočím až na hruď, mají z toho srandu. Ale to se musejí hodně moc snažit, na to potřebuju tak měsíc a půl, což vychází akorát na finále.