Sto deset závodníků tří soutěžních kategorií – F1A, F1B, F1C, změnilo louku ve stanové městečko, které tak trochu připomínalo sraz rybářů. Pro nezasvěcené ideální slunečné počasí jim ale přece jen trochu dělalo vrásky na čele. „Vítr je bezvadný, ale termika špatně čitelná,“ vysvětlil Jan Šimlík.
Nakonec se ukázalo, že udržet model ve vzduchu povinné tři minuty, drtivé většině nečiní vůbec žádné potíže. Rozřazování ovšem počet minut zvyšovalo, a tak závěrečných sedm minut už bylo exhibicí jen pro hodně zkušené „piloty“.
Také organizátor závodu LMK Sezimovo Ústí nasadil do boje o světový pohár svá želízka. Domácí barvy hájil například začínající patnáctiletý modelář Matouš Drdek z Čekanic, který si závod podobného rozměru vyzkoušel v sobotu poprvé. Jako o naději se ale mezi staršími členy hovoří o Janu Šimlíkovi (19) z Tábora. První letadýlka začal stavět před pěti lety a před třemi k nim přidal velké modely, se kterými se v sobotu závodilo. Za sebou má už mistrovství Evropy i světa a řekl nám, co závodník nesmí zapomenout doma. „Já v bedně nosím čtyři modely, náhradní gumy, háčky, šroubování a další nutnosti,“ říká Šimlík. K úspěchu podle něj vede dobře sestavené a připravené letadlo, poctivé trénování, správný hod a v neposlední řadě počasí.