Bojovným výkonem, a devíti body, přispěla k výhře Karolína Fadrhonsová. Po vítězném zápase, ještě udýchaná, odpovídala na dotazy Deníku:

Byl to nejvydařenější zápas vašeho týmu v dosavadním průběhu nejvyšší soutěže?

Asi ano. Tři hráčky našeho týmu jsou přes deset bodů, to je dobrý výsledek.

Začala jste výborně, poměrně brzy jste měla na osobním kontě sedm bodů, pak se váš bodový přísun trochu zasekl. Proč?

Já měla tři otevřené pozice, bohužel mi to nepadlo. Vůbec jsem si s tím ale nelámala hlavu. Řekla jsem si, že když to nepadá, že pomůžu týmu jinak.

Jak?

Snažila jsem se otevřít pozice dalším hráčkám, myslím, že se to povedlo.

To určitě, hlavně v závěru, kdy jste se spoluhráčkami dokázaly Ostravu rychlými kombinacemi přehrát. Ale po třetí čtvrtině jste prohrávaly 42:50. Věřily jste v obrat?

Na začátku jsme cítily, že Ostrava není zase tak dobrý tým. Sice mají cizinky, ale to nic neznamená. My to prostě nevzdaly. O poločase jsme se hecly. Řekly jsme si, že třetí čtvrtka nikdy moc nevychází, ale prostě to zlomíme. To se nakonec povedlo.

Většina soupeřek má nad vámi výškovou převahu, je to znát?

To je důvod, proč nedokážeme nikdy moc vyhrávat. Je to těžké, když pod košem máte vysokou hráčku a nikdo na ni nemá šanci dosáhnout a ubránit ji. Takže pro nás je to určitě handicap.

V čem konkrétně?

Nachytáme v zápasech na tom nejvíc faulů.

Chybí Strakonicím klasická vysoká podkošová hráčka?

Chybí určitě. Ta, kterou jsme měly v minulé sezoně, má miminko, letos se nám zatím ještě nepovedlo sehnat jinou podkošovou hráčku.

Čtenáři Deníku vám rádi gratulují k prvnímu letošnímu vítězství, jaké to ale je, když jezdíte po halách v ČR a spíš rozdáváte radost soupeřkám? Všude prohráváte, je to nápor na psychiku?

Není to nic příjemného. Je to prostě boj. Hrajeme ale pro radost. I když prohráváme, necháváme v zápasech všechno. Ze zápasů odjíždíme, že jsme alespoň bojovaly.

Nebývá cesta domů po porážce hodně smutná?

Bývá dlouhá a smutná. Je to ale sport a musíme to tak brát. Někdy je to lepší, jindy zase horší.

Máte první vítězství, je to další motivace do tréninku?

Rozhodně. Teď nás zase čekají soupeři, nad kterými můžeme vyhrát. Je to krok kupředu. Pokusíme se být zase úspěšné.

Zápas s Ostravou měl i charitativní podtext, příznivci basketbalu vybrali peníze pro nemocná dvojčátka, hráčky se přidaly?

Samozřejmě. Složily jsme se za celý tým. Každá z nás dala nějakou částku. Nebyl nikdo, kdo by protestoval, každý v týmu přispěl. Je to na dobrou věc.

A přispěly i soupeřky?

Až jsme byly samy překvapené. Každý zápas se v poločase konalo předání částky, kterou nám věnovaly. To je krásná věc, v tu chvíli si člověk uvědomí, že proti tomu sport není nic tak velikého.