Jevický je vyhlášený jako spolehlivý a kvalitní spolujezdec (o něž je nouze), který pravidelně dlouhé roky navigoval ostříleného matadora Jana Jinderleho, několikrát svého otce Jiřího staršího a poslední dobou také Václava Šejdu (jednou i Petra Václavovského). Jeho premiéra v roli pilota nebyla dopředu vůbec plánována.

Původní plán českobudějovického týmu byl jasný. V Pačejově pojede se svou Hondou Civic Jinderle a Jevický bude jeho navigátorem. Jenže všechno bylo jinak poté, co zkušeného pilota nepustila na start bolavá záda. „Pořád jsme doufali, že se Honza dá dohromady a nakonec pojede. V úterý v týdnu před soutěží se ale definitivně rozhodl, že to na závodění není a startovat nemůže,“ říká Jevický.

Ve hře tak bylo odhlášení celé posádky, ale sám Jinderle přišel s variantou, jestli by si to za volantem nechtěl vyzkoušet jeho spolujezdec. „Jakmile mi Honza zavolal, jestli bych nejel, tak jsem měl okamžitě jasno. Taková šance už také nemusí přijít,“ byl si dobře vědom.

Jenže vyhráno ještě nebylo, protože potřeboval rychle sehnat spolujezdce, kteří jsou nedostatkovým zbožím. Nakonec nemusel hledat dlouho. Jenom si totiž prohodili role s Václavem Šejdou. „Doufal jsem, že Venca kývne. Kdyby řekl ne, tak bychom nejeli. Jiného spolujezdce bych tak narychlo nesehnal,“ dobře ví.

Pilotováním soutěžního vozu si Jevický splnil dlouholetý sen. „Čtyřikrát jsem jel s autem půjčeným od Vaška závod do vrchu. To se ale s rallye prostě absolutně nedá srovnávat,“ usměje se. Možnost usednout jako řidič do soutěžního vozu svého otce prý nepřipadala v úvahu. „To jsem se také zkusil zeptat, ale bylo mi dostatečně razantně řečeno, že ne,“ směje se.

Jeden ze závodů letošního krajského přeboru v motokrosu se jel také v Netolicích.
Krajský přebor motokrosařů vyvrcholil finálovým závodem v Jiníně

Navigátora i auto měl, ale to samo o sobě ještě nestačilo. „Protože už bylo po uzávěrce přihlášek, tak jsem musel pracně obvolávat pořadatele, aby udělali změnu ve startovní listině. Byl jsem mile překvapen, jak byli vstřícní a obešlo se to bez sebemenších finančních penalizací,“ chválil si.

V Jinderleho Hondě má naježděné stovky kilometrů. Ale pouze jako spolujezdec. „Nikdy předtím jsem s ní neujel ani metr. Ani na technickou přejímku. Z toho jsem měl velké obavy,“ přiznává.

Moc nepomohly ani tréninkové jízdy na tratích soutěže. „Trénovat je povolené pouze s civilním vozem za plného provozu a dodržování dopravních předpisů. Ale už tam jsem zjistil, jaký je rozdíl psát rozpis, který vám říká pilot, a nebo ho naopak sám diktovat. V levé strany auta je úplně jiný pohled než z pravé,“ konstatuje.

Nervozita před startem prý byla velká. „S Hondou jsem dojel na technickou přejímku a pak na startovní rampu. Ale to bylo vždycky v normálním provozu,“ říká a připouští, že měl při závodě v hlavě, aby kamarádovi jeho vůz nerozbil. „Jel jsem při zdi. To určitě. V první rychlostce jednoznačně, potom jsme přece jen zrychlovali,“ říká.

Zábava to prý však byla mimořádná. „Bavilo mě to moc. Až mi bylo líto, že už to skončilo,“ usměje se.

V absolutní klasifikaci Rallye Pačejov obsadili Jevický se Šejdou 57. příčku, ve třídě 12 ale brali stříbrný pohárek za druhé místo za legendární Josefem Petákem. „Samozřejmě tam z naší strany byly chyby, ale jinak jsme byli spokojeni. Když se na to dívám zpětně, tak šel určitě lépe napsat rozpis. Jak už jsem však říkal, pohled z levé strany auta je úplně jiný než z pravé,“ pokrčí rameny.

Vítěz třídy ČZ Jan Likler kouzlí na chýnovském kopci se svým motocyklem.
Osmatřicátý Strmý vrch se v Chýnově povedl, vítěz Balaš vyjel pětkrát až nahoru

V nedělní druhé etapě přišla i krizová situace. „Asi jsem přeslechl, co mi Vašek diktoval. A možná jsem měl i špatně napsanou zatáčku. Najednou jsme byli s autem na louce, ale naštěstí jsme nic vážněji nepoškodili,“ říká s úlevou v hlase.

Na průběžné výsledky prý nehleděli. „Až ve druhé etapě jsme kolem sebe měli v pořadí auta, se kterými jsme závodili. Ale jinak jsme si jeli hlavně podle svého,“ zdůrazní.

Vynachválit si nemohl svého parťáka Václava Šejdu na navigátorské sedačce. „Až jsem byl překvapený, jaký je Venca flegmatik. Vůbec se nebál. To já se bojím vždycky,“ připouští s úsměvem.

Václav Šejda usedl na sedadlo spolujezdce po dlouhých jedenácti letech. „Sice jsem říkal, že už si tam nikdy nesednu. Ale když tě kamarád poprosí, tak není na výběr,“ měl také hned jasno.

Strach prý opravdu neměl. „Sednout si vedle Jirky jsem se nebál, protože vím, že je dobrý pilot. To už dříve ukázal s mojí kopcovou Astrou při závodech do vrchu,“ ujistí.

Větší obavy měl prý ze svého výkonu. „Vím, jak náročná je rallye z pozice navigátora, a co všechno spolujezdec musí stíhat. Obavy se naplnily a hned od první rychlostní zkoušky jsem dělal jednu chybu za druhou. Pačejov je náročný na rytmus a záchytné body v jednotlivých erzetách. Musím smeknout před Jirkou, že i přes můj ne úplně přesvědčivý diktát dokázal zajíždět dobré časy. Teprve až v samém závěru soutěže jsem se do toho začal pomalu dostávat,“ snad až příliš sebekriticky zhodnotil své působení v závodě.

Tuto sobotu si s Jevickým své úlohy zase prohodí zpět na rallysprintu Morava ve Šternberku. „Věřím, že zkušenosti z Pačejova nás oba posunou zase kousek dopředu,“ věří Šejda.

Závod motocyklů do strmého vrchu přináší řadu dramatických situací.
Po roční pauze budou v sobotu opět závodit v Chýnově motocykly do strmého vrchu

Jiří Jevický by si ještě někdy rád svou zkušenost přímo za volantem zopakoval. „Chtěl bych, ale moc šancí tomu nedávám. Z finančních důvodů. Rallye je strašně nákladný sport. Každopádně musím poděkovat Honzovi Jinderlemu, že mi tuhle šanci dal. Vaškovi Šejdovi, že si ke mně sedl jako spolujezdec, a také mechanikům Radkovi Kolouchovi s Martinem Markem, kteří odvedli výbornou práci. Martin třeba neváhal a dojel do Budějovic pro nový řemen na alternátoru. Byla to fakt týmová práce,“ chválil své kolegy.

Vrcholem sezony by pro celý českobudějovický tým měla být Rallye Český Krumlov, která se letos pojede v netradičním termínu 12.-14. listopadu.