Nejen na mládežnických světových šampionátech zanechal strakonický basketbal svou stopu. Strakonický basketbal měl zastoupení i na nedávném mistrovství světa žen Turecku. V roli asistenta trenéra Blažka působí u reprezentačního týmu žen Ivan Beneš, kouč basketbalového družstva Strakonic.

Jaké dojmy ve vás zanechal světový šampionát v Turecku?
Mistrovství světa byla povedená akce dobře organizačně zvládnutá. Jediným nedostatkem bylo to, že se pořadatelům nepodařilo přitáhnout do haly diváky. Ti přišli pouze na zápasy domácích Turkyň, ale ostatní týmy ze světové špičky je nezajímaly. To se na atmosféře jednotlivých utkání pochopitelně muselo podepsat. V této souvislosti musím vyzdvihnout organizátory mládežnických mistrovství světa u nás v Čechách. Haly byly plné a diváci vytvořili úžasnou atmosféru.

Jak hodnotíte vystoupení českých basketbalistek?
Byli jsme trochu smutní z našeho konečného výsledku. Ve skupině podávaly hráčky velmi dobré výkony navzdory porážce od silných Španělek, které byly vysokými favoritkami. Pak nám ale nevyšlo utkání s Kanadou a cestovali jsme domů.

To muselo být velké zklamání?
Ani prohra s Kanadou se však nedá považovat za ostudu, protože Kanaďanky hrají dlouhodobě velmi dobrý basketbal a na posledním mistrovství skončily páté. Kvalitu pak prokázaly i v duelu s Francií o konečné pořadí. A jak víme, Francouzky jsou vicemistryněmi Evropy.

Po zisku stříbrných medailí z posledního šampionátu na domácí půdě jste ale jistě čekali víc?
Chtěli jsme samozřejmě víc, ale Kanaďanky byly zkrátka lepší, to je realita. Ale jako neúspěch bych to neoznačoval. Vždyť už jenom samotná účast na mistrovství světa je obrovským úspěchem. Vezměte si, jak dopadla družstva jako je Rusko, Itálie či Argentina.

Tragédii tedy z letošního výsledku neděláte?
Určitě ne. První dva zápasy se nám povedly, prohra se Španělkami nebyla nečekaná a nevyšel nám pouze zápas s Kanaďankami. Jak ale říkám, soupeř to byl velice silný.

Jak jste byli s trenérem Blažkem spokojeni se složením týmu, bylo podle vašich představ?
Všechny hráčky, které jsme měli vyhlédnuté, byly nakonec k dispozici. Včetně Petry Kulichové, u níž jsme už ani nedoufali, že bude moci hrát. Doktoři a maséři však udělali v jejím případě obrovský kus práce a patří jim náš obdiv.

Jaký je poměr mezi basketbalistkami hrajícími u nás a v zahraničních ligách?
Zhruba třetina hráček působí v zahraničí, zbytek hraje naší ligu. Česká soutěž není špatná, k vidění je v ní řada pěkných zápasů. Samozřejmě, že francouzská nebo turecká liga, kde hraje Kulichová, je výš. Ale ani naši ligu bych nepodceňoval. Když jsem procházel soupisky jednotlivých družstev, všiml jsem si, že ve většině případů svůj kádr vhodně doplnila. Myslím, že úroveň naší ligy by mohla jít letos zase nahoru.

Upoutal vás někdo svými individuálními výkony?
Výkony jednotlivých holek bych nerad hodnotil. Za jejich přístup k zápasům a tréninku je můžu jenom pochválit. Všechny hráčky příkladně bojovaly, v tom se jim nedá nic vytknout. Bojovnost byla určitě jejich největší devíza.

Jedna z nejzkušenějších hráček Eva Vítečková se v České televizi vyjádřila v tom smyslu, že Kanaďanky chtěly víc než my a to byl jeden z důvodů našeho vyřazení. Co tomu říkáte?
Ona to tak určitě nemyslela, ale souhlasím, že její výrok byl nevhodný. Kdybych se jí zeptal, jestli chtěla méně než soupeřky, jistě by odpověděla že nikoliv. A totéž platí o všech ostatních hráčkách. Každá chtěla udělat pro úspěch maximum a taky udělala. To vyjádření Evy Vítečkové bylo nešťastné.

Co tedy bylo rozhodujícím důvodem naší porážky s Kanadou?
Prostě jsme neměli svůj den. Na aktuální formu má vliv řada drobností, ale to už je na delší rozbor. Nevycházela nám proti Kanadě střelba. Naopak jsme sami inkasovali několik laciných košů, soupeř odskočil a my jsme se ve snaze o dotažení ztráty dostali do křeče. Chyběla pak lehkost z předchozích utkání.