Volejbalový kapitán Jihostroje Filip Habr prožil pekelné léto. S reprezentací oslavil postup na ME, teď se ale chystá na první domácí zápas v extralize. Večer před premiérou v Praze prožil 
s přítelkyní v kině. „Byl jsem na filmu Inferno. Nebylo to špatné, ale po předchozích dvou dílech jsem měl větší očekávání," vypráví o pekle Dana Browna.

Měl jste náročný program, nejste po létě unavený?

Léto bylo hodně náročné. Člověk díky reprezentaci vlastně trénuje celý rok 
v kuse. Po fyzické stránce mi to moc problém nedělá, horší je psychická únava, nutit se každý den dělat to stejné na sto procent. Tomu vždycky pomůže hlavně změna prostředí.


Přivítal jste tedy konec léta a návrat do Jihostroje?
Jsem moc rád, že už jsem zase zpátky v Budějovicích.

Co vám směrem k extralize prozradilo první kolo? Vy jste v Praze začali rozpačitě, prohráli jste první set, pak jste ale soupeře smetli z kurtu…
Když pominu zbytečně nervózní první set, naše hra se mi líbí víc než loni, ale uvidíme až s těžšími soupeři. Některé další výsledky byly překvapivé a myslím, že nás čeká nejvyrovnanější ročník co pamatuji.

Co říkáte letním posilám Jihostroje? Přišli Chilan, Američan a Ukrajinec…
Super po lidské i po herní stránce. Se Sebastianem (Gevert) se mi hraje zatím nejlíp ze všech univerzálů, se kterými jsem kdy hrál. Těší mě, že je schopen hrát opravdu rychle. Colin (Hackworth) a Valerij (Todua) jsou zase mladší kluci s velkým potenciálem a určitě budou také platní.


Prvním soupeřem v domácím prostředí bude v pondělí Příbram. Jak na vás působí?
Rozhodně je silnější než minulou sezonu a jako vždy to bude nepříjemný soupeř, obzvlášť ve své hale.

Jaká je spolupráce s asistentem trenéra Jihostroje Svobody René Dvořákem, který sám býval výborný nahrávač?
Pro nahrávače je to vždycky plus. V reprezentaci jsme teď měli trenéra, který byl jedním z nejlepších nahrávačů své doby a trénování pod ním mi dalo opravdu hodně. Věřím, že i Renda mě posune v nahrávání dál.

Jak spolupracujete s kolegou Kristiánem Červinkou?
Především jsme spoluhráči a kamarádi. Samozřejmě nějakou konkurenci mezi sebou musí mít hráči na každém postu. Každý chce hrát a musí pro to makat. Hlavní ale je, aby vyhrával tým a je jedno kdo na tom hřišti bude.