Stopku jí vystavil zlomený nos. „Dostala jsem možnost zápasit za naši reprezentaci na turnaji v Litvě. Bohužel jsem ale dostala kolenem do nosu,“ přibližuje nedávný duel s věhlasnou švédskou soupeřkou.

Nos byl okamžitě zlomený, což znamenalo konec nadějí. „Přitom jsem se celý zápas cítila dobře a všechno probíhalo tak, jak jsme si s trenérem naplánovali. Bohužel ale stačila jedna chyba a byl konec,“ posteskne si.
Zlomený nos v ringu, to není pro Pelechovou úplná novinka. „Už se mi to jednou předtím stalo. Ale tenkrát jsem to dobouchala. Bylo to se soupeřkou, se kterou se utkám osmého prosince v Linci. Půjdeme spolu už potřetí. Zatím máme vyrovnanou bilanci 1:1. Teď se rozhodne, která z nás je lepší,“ usměje se.

Přestože je zlomený nos značným hendikepem, mladá bojovnice z Gladiators Gym České Budějovice chtěla za každou cenu v Gerbeře nastoupit. Atmosféra domácího svatostánku je nenahraditelná. „Ale nebyl to jen ten nos. Měla jsem ještě nějaké další zdravotní problémy, takže to nakonec nebylo k tomu. Nepustili mě doktoři, ale ani můj trenér Michal Novák,“ vysvětluje.

Je zbytečné se bavit o tom, jak ji neúčast na svátku bojových sportů mrzela. „Budějovice jsou mojí srdeční záležitostí. Ale reprezentace je úplně nejvíc a nemohla jsem riskovat případné zranění,“ konstatuje.

Velkým snem Elišky Pelechové je účast na olympiádě, kde by se thajský box mohl v dohledné době objevit. „Je to můj velký sen. Mělo by to být poprvé v roce 2024 v Paříži a ráda bych u toho byla,“ přiznává.