Teprve osmnáctiletá výškařka a mistryně světa do 17 let Michaela Hrubá bude patřit na šampionátu k nejmladším, přesto je ve své disciplíně je největší aspirantkou na celkové prvenství. Letos už překonala laťku ve výšce 195 centimenrů, čímž posunula hranici českého juniorského rekordu.

V hale už máte na kontě dva tituly mistryně republiky, ale na dráze zatím „jen" bronz a stříbro. Věříte, že v Táboře zaútočíte na premiérový titul pod širým nebem?
„Celkem ano. Snad se budu pohybovat kolem výšek jako v halové sezoně, což by mělo na vítězství stačit. Uvidíme, jak na tom bude zdravotně moje největší konkurentka Oldřiška Marešová, a jak se povede Ladě Pejchalové."

S každou sezonou vykazujete rapidní zlepšení. Jste v tuzemsku držitelkou žákovského, dorosteneckého i juniorského rekordu. Kdy překonáte ženské maximum, které drží výkonem dva metry Zuzana Hlavoňová?
„(úsměv) To je velmi těžká otázka. Doufám, že by to mohlo vyjít už letos. Alespoň na trénincích se totiž cítím velice dobře."

Býváte během závodu nervózní, nebo patříte spíš ke kliďasům?
„Nějaká nervozita tam samozřejmě je, ale snažím se nepřipouštět si ji. Takže se dá říct, že bývám spíš ten kliďas. Soustředím se sama na sebe, především na rozběh a techniku."

Potřebujete mít ve výškařském sektoru klid nebo se vám dobře závodí v bouřlivé atmosféře?
„Řekla bych, že je to u mne spíš takový střed. Když vím, že mě diváci podporují, tak je to pro mě neskutečný hnací motor. Pokud se ale potřebuju srovnat s rozběhem, tak upřednostňuju klid."

Vrcholů letošní sezony je víc. Máte v ní nějakou prioritu a cíle, kterých chcete dosáhnout?
„Letos mám před sebou tři vrcholy: juniorské mistrovství světa v Polsku, evropský šampionát mužů a žen v Amsterodamu a olympijské hry v Riu. Většina sportovců by okamžitě řekla olympiádu, ale já se snažím brát všechny závody stejně a chci vždy podat nejlepší výkon. Na prvních dvou akcích bych chtěla bojovat o medaile. A pokud postoupím na olympiádě do finále, tak to bude velký úspěch."