Cyklokrosařská sezona odstartovala. Jak se cítíte na jejím začátku?
Začátek sezony byl hektický. Absolvoval jsem hodně závodů, na kterých jsem ladil formu. Během přípravy na Šumavě jsem prodělal lehčí chřipku, tak doufám, že zdravotní trable jsem si vybral hned na začátku. Teď už se cítím dobře.

Od jara závodíte za tým ČEZ CT Tábor, kde od vás očekávají jako od lídra týmu medaile. Vnímáte tlak na dobré výsledky?
Medaile se ode mě očekávaly i předtím. Vím, že Tábor v předchozí sezoně medaile v kategorii elite nebral, a cítím tedy samozřejmě větší zodpovědnost. Už mám ale něco odzávoděno, takže mě ten tlak tolik nestresuje.

Prvním závodem odstartoval domácí pohár Toi Toi cup. Mnozí vás považují za jednoho z kandidátů na celkové prvenství v seriálu. Také se považujete z jednoho z favoritů?
Určitě bych chtěl atakovat první příčku, protože těch závodníků, kteří budou mít ambice na prvenství v seriálu, není tolik, a všichni se dobře známe. V posledních dvou ročnících Toi Toi cupu jsem byl druhý, takže letos budu chtít vyhrát.

Jak už to v cyklistice chodí, o výsledcích nerozhoduje vždy jenom sportovní forma. O úspěchu či neúspěchu rozhoduje řada dalších okolností. Markantní je to zvlášť u jednorázových závodů, jako je mistrovství republiky nebo mistrovství světa…
No právě. Nemám obavy ze ztráty formy. Tím nejhorším, co mě může potkat, jsou technické problémy. Těch závodů je hodně a je těžké všechno absolvovat bez jakéhokoliv problému. Budu tedy potřebovat hodně štěstí a také zdraví.

Vloni Toi Toi cup vyhrál Tomáš Paprstka. Bude i letos vaším hlavním konkurentem? Může do boje o vítězství v seriálu promluvit ještě někdo jiný?
Vím, že mezi juniory a třiadvacítkáři je několik jezdců, kteří na sobě přes léto tvrdě makali. Velký pokrok sleduji například u svého stájového kolegy Šimona Vaníčka. Tomáš Paprstka je ale stálice, a nevím, kdo jiný by mohl promluvit do boje o celkové prvenství. Sám jsem zvědavý, co ukáže ještě Martin Bína. Moc zpráv o něm nemám.

Hodně vás prověří především závody světového poháru. Jaké umístění byste považoval za úspěch?
Cítím, že letos mám natrénováno víc než v předchozích letech. Vypustil jsem přípravu na závody horských kol, která mě stála hodně sil. Budu jezdit rychlejší závody víc v tempu, tak jsem zvědavý, jak se to projeví. Byl bych rád, kdybych se v závodech světového poháru pohyboval stabilně do pětadvacátého místa. Dosud se mi to nedařilo, ale nyní do toho dávám maximum, tak doufám, že to bude vidět.

Jak se změnila vaše příprava po příchodu do Tábora?
Hlavní změnou je obsáhlejší program závodů. Pocházím z Krkonoš, takže trénuji převážně tam. Do Tábora jezdím tak jednou za čtrnáct dní, když máme společné tréninky. Přes léto jsem ale byl s táborským týmem často, protože jsme jeli několik silničních etapových závodů a k tomu absolvovali dvě společná soustředění.

Když jsme u té silnice, jak se vám dařilo? Byl jste spokojen se svými výsledky?
Podařilo se mi vyhrát jednu etapu na RBB Tour, kde se sešla docela silná konkurence spurterů. Z toho jsem měl radost. Na Táborských okruzích jsme jako tým jeli na Martina Hunala, který nakonec skončil celkově třetí. Zklamaný jsem z výsledku na mistrovství republiky. Bylo znát, že mi chybí zkušenosti silničáře. Bral jsem to ale jako dobrý trénink.

Úspěšně jste reprezentoval na závodech horských kol. Proč jste si nyní zvolil jako svoji hlavní disciplínu právě cyklokros?
Cyklokrosu jsem dal přednost z toho důvodu, že na světové úrovni mi jde lépe. A Tábor jsem zvolil proto, že cyklokros zde má velkou tradici. A i když jeho závodníci neměli v poslední době dobré výsledky, historicky patří táborský klub v Čechách k cyklokrosařské špičce.

Přestoupit do nějaké zahraniční stáje, jako to udělali jiní cyklokrosoví reprezentanti, vás nelákalo?
Do zahraničí jsem jít nechtěl. Mám rodinu, která je pro mě hodně důležitá. Nechtěl bych se stěhovat třeba do Belgie a obětovat cyklokrosu úplně všechno. Myslím, že psychicky by mi to nedělalo úplně dobře. Tábor byl pro mě jasnou volbou.