Píseckým házenkářkám se ve skupině o udržení v interlize nebývale daří a vyhrály všechny tři dosavadní duely. Výhrou v posledním z nich nad Zorou Olomouc získaly potřebný klid do zbývajících bojů a přímá záchrana by jim neměla uniknout. Mezi tradiční opory patřila Michaela Borovská. Olomouci nastřílela pět gólů a společně s Lucií Vyhnalovou a Pavlou Sukdolákovou byla nejlepší střelkyní Písku.

S Olomoucí jste sehrály velmi dobrý zápas, za který vás diváci odměnili bouřlivým potleskem. Jak jste utkání viděla vy?
Byl to velice důležitý zápas, ve kterém jsme chtěly naplno bodovat a udělat tak rozhodující krok k záchraně. To se nám povedlo a navíc jsme k tomu přidaly i velmi dobrý výkon. Myslím, že pro diváky to byl hezký zápas. Dopadlo to pro nás dobře, takže jsme spokojené.

Věříte, že s udržením soutěže už nebudete mít problémy?
Zbývající tři utkání už bychom měly dohrát v klidu. Dva zápasy hrajeme doma a  jeden venku. My, více vytěžované hráčky, si teď odpočineme a šanci dostanou holky, které dosud tolik nehrály.

V posledních utkáních se vám daří zejména střelecky. Zlínu i Jindřichovu Hradci jste nastřílely hodně přes třicet gólů a mnoho nechybělo ani v utkání s Olomoucí. Čím to je?
Pohybujeme se teď na vítězné vlně. Máme sice slabší začátky, ale v průběhu zápasu se dokážeme zvednout. Myslím, že je to výsledkem kolektivních výkonů celého týmu. Není to o jednotlivcích. Žádná hráčka výrazně nepřevyšuje ostatní, ale všechny táhneme za jeden provaz. A to je tajemství našich současných úspěchů.

Není škoda, že se vám takto nevedlo dříve, možná byste nehrály pouze o udržení?
Škoda to je, protože věřím, že s výkony, jaké teď podáváme, bychom nyní byly v interligové tabulce výš. Na druhou stranu jsme měly nově složený tým, který se potřeboval sehrát, takže jsme nezachytily začátek. Bohužel nebo možná naštěstí jsme se dokázaly semknout až v závěru soutěže. Teď je to však možná ještě důležitější.

Zápasy ve skupině o udržení pro vás začala vlastně nová soutěž. Nelichotivé výsledky ze základní části soutěže jsou zapomenuty. Nebyla pro vás tato skutečnost psychickou vzpruhou?
Asi nám to pomohlo, že se začínalo ve skupině o udržení od nuly a všechny týmy měly zhruba stejnou startovní pozici. Ta skupina nemá vyloženého favorita a všichni jsou vyrovnaní. Proto se nám také lépe hraje.

Jak to vypadá s vaším odchodem do Mostu, jsou pro vás tyto zápasy opravdu posledními v dresu Písku?
Vypadá to, že nejspíše ano. Smlouvu už na severu Čech podepsanou mám, takže po sezoně s největší pravděpodobností skutečně odcházím.

Co od svého nového angažmá očekáváte?
Most má vysoké ambice a sbírá samé vavříny. Taky mě láká hrát evropskou soutěž EHF, kterou si jistě s Mostem zahraji. A v neposlední řadě jsou v Mostě lákadlem i vynikající diváci.

I písecké publikum však dokáže vytvořit na domácích zápasech výbornou kulisu…
Určitě. Na druhou stranu hraji v Písku už dost dlouho a tak toužím po změně. Na euforii, která tu vládla, když jsme postoupili s Pískem do extraligy se ale nedá zapomenout. To tady nikdo nečekal.

Kterou sezonu považujete za nejúspěšnější během vašeho působení ve městě u Otavy?
Za nejlepší považuji tu loňskou sezonu, protože jsme s Pískem získaly bronzovou medaili. Radost mi trochu pokazilo akorát zranění, které mě potkalo, ale i tak je pro mě právě minulá sezona tou nejúspěšnější.